JIHNEM

December 23, 2019

CHYTRÝ SANDÁLE

December 21, 2019

Z-DUŠE-NÉ

December 20, 2019

ZPÁTEČKA

August 5, 2019

1/13
Please reload

I

nu, Asie se stala mým druhým domovem a tak o tom píšu. Je to ale hodně neošmirglovaný povídání,psaný tak, jak jsem si to prostě zažila a jak a co mi to přišlo nebo nepřišlo zajímavý. Vychvaluju a cupuju, co mi během toho přijde pod ruku. Do toho se nestydím vkládat amatérský fotky i videa a do každýho příspěvku vleju několik dobrejch i (polo) trapnejch vtípků a glos. Starší články jsou nejspíš upjatější a faktografičtější, ty novější jsou zase spíš uvolněnější. Některý příběhy jsou možná ve stylu "my little diary", jiný zas víc readers friendly, protože téma je všeobecnější. Tak to prostě je - no, ber nebo nech bejt :)

  • YouTube Social  Icon

WANT TO SELECT?

Please reload

Please reload

December 21, 2019

22.12

Význam oblasti Cu Chi leží pěkně pod povrchem. Na vzdálenost puťáku mezi Prahou a Prčicema tu totiž jednotky Viet Congu vyhloubily pozoruhodnou síť podzemních tunelů. A že se do toho uměli fakt obout, to nedokazuje jen jejich rozsah, nýbž i průvodce s prstem na vlastních sandálech. "Nemáš předek, nemáš zadek", hlásí vnuk jednoho z bojovníků za vlast a stopami v blátě dokazuje, že vietnamský sandál nezná dopředu ani dozadu. Nejde ho tudíž se stoprocentní jistotou pronásledovat, dodává pro nás pomalejší. Že na to šli Vietnamci mazaně, demonstruje i dál. Uprostřed pralesa se sandálový muž se...

August 4, 2019

Pokud pominu zálibu bornejských Malajců v zeleninových a ovocných pomnících, je cesta směrem a kolem města Kundasang jen o hoře. Čtyřtisícový matroně Mt. Kota Kinabalu, jejíž vrchol povětšinou halí vrstva pěny jak na cappucinu. A přesně v tomhle defaultním nastavení, tj. s diskem kolem vrcholu, ji zastihneme při naší první zastávce. Brzdíme u vyprahlýho svahu s ohořelými listy banánovníku a pozorujeme místo, kde podle Malajců existuje (Ki)  duše mrtvých (nabalu). Odtud pak pokračujeme dál k městu Nabalu s prvním, ananasovým pomníkem. A jsme jen pár kilometrů před konečným cílem, když se do hor...

July 1, 2019

Kyoto je dáma, na kterou se zamaštěnými osackými prsty nehrabe. Je důstojná, decentní a její půvab oslnil i americkýho sekretáře války, který ji během bombardování uchránil před zničením. Město tak po druhý světový zůstalo sice trochu pocuchaný, ale zato nerozpáraný. A vážený asi tak, jak si lidé váží míst s tisíciletou tradicí a mnoha tisíci chrámy. Teda, o něco málo víc, než tomu bude u města na pamlsky...

Když rychlovlak z Osaky spolyká všechny kilometry a vyklopí nás na kyotském perónu, vydáváme se rovnou k jedný z hlavních duchovních popstar. Fushimi Inari, "chrám" s koridorem z oranžových...

November 22, 2018

Na jižním cípu Kambodži leží provinční město Kampot. K němu vede silnice číslo tři! a po ní se kodrcáme s tím, že do třetice! všeho zlýho.

Respektive, po půlhodině cesty přestáváme věřit tomu, že nebe bude ještě někdy modrý a naopak jsme přesvědčení o tom, že spolykaný prach a kamení nám protrhne jícen i s plícemi. Krajinu bez stromů, 02 a naděje přitom projíždíme rekordně pomalým tempem, přičemž kamiony v protisměru zase závodí o to, kdo nás lízne co nejblíž a co nejrychleji. Při každém vychýlení z osy spustíme hrozivou kanonádu nejtvrdších nadávek. Připadám si jak v podivné manéži na poušti,...

November 21, 2018

Co je horší, než když vám někdo první den dovolené ukradne telefon? Jednoznačně to, když si další den zablokujete ten druhý.

Brzy ráno mě budí hlas mého muže, který potichu šeptá: "zadej pin". Rozespale diktuji čtyřmístný kód a po těžké práci se převalím na bok. Namísto snění však přijde šťouchanec do zad a další úkol: "zadej šestimístný kód". Na smrt celé rodiny přísahám, že žádný šestimístný kód nemám a provizorně se optám na stav hodin. Před obličejem mi přistane černá obrazovka telefonu s šesti malými hvězdičkami a v horním rohu svítí 5:50. Bezva, chrámový modlitby ještě ani nezačaly a já s...

June 29, 2018

Jen co jsme si zabouchli dveře za výletem na sever, rozhodli jsme se rozrazit dveře na západ, kterej se už celkem úzkoprse lepí na Barmu. Prostě, komáry s malárií je nutný nahradit novým nebezpečím, a tak se rozjíždíme směrem k hranicím, kde volně pobíhají bílí tygři.

Cestou sjíždíme dobít baterky k Wat Hin Thaen Lam Pachee, co nás už zdálky pálí do očí svou bělostí. Chrám v lodi, zepředu zlatej mužik na baru (svatým se tu věnuje především pití a nikoli jídlo) a u bočních vchodů válečníci a hadi, v jejichž čelistech se uhnízdili černí ptáci. V takový scary lodi bych na zaoceánskou projížďku ted...

June 28, 2018

Tady v Kanchanaburi nejde dělat nic jinýho, než si dát romantickou procházku podél železnice smrti na Hellfire Pass, nebo vyrazit k vodopádům s alarmujícím výskytem komárů. Než umřít nudou podél trati, to teda radši riskantní štípance pod přírodní sprchou. Navíc bydlíme-li podél hnědýho toku řeky Khwai a zatím jsem štípanec free, dávám si dobrý šance i do pralesa.

Smrtonosnou trať každopádně míjíme i cestou k vodopádům. Poctivě na google maps lustruju vinutí tratě až na její samotnej konec, přičemž zjišťuju, že Thajsko s Burmou železnice ve výsledku nepropojila. To jen pro upřesnění toho, že se...

Please reload