JIHNEM

December 23, 2019

CHYTRÝ SANDÁLE

December 21, 2019

Z-DUŠE-NÉ

December 20, 2019

ZPÁTEČKA

August 5, 2019

1/13
Please reload

I

nu, Asie se stala mým druhým domovem a tak o tom píšu. Je to ale hodně neošmirglovaný povídání,psaný tak, jak jsem si to prostě zažila a jak a co mi to přišlo nebo nepřišlo zajímavý. Vychvaluju a cupuju, co mi během toho přijde pod ruku. Do toho se nestydím vkládat amatérský fotky i videa a do každýho příspěvku vleju několik dobrejch i (polo) trapnejch vtípků a glos. Starší články jsou nejspíš upjatější a faktografičtější, ty novější jsou zase spíš uvolněnější. Některý příběhy jsou možná ve stylu "my little diary", jiný zas víc readers friendly, protože téma je všeobecnější. Tak to prostě je - no, ber nebo nech bejt :)

  • YouTube Social  Icon

WANT TO SELECT?

Please reload

Please reload

December 21, 2019

22.12

Význam oblasti Cu Chi leží pěkně pod povrchem. Na vzdálenost puťáku mezi Prahou a Prčicema tu totiž jednotky Viet Congu vyhloubily pozoruhodnou síť podzemních tunelů. A že se do toho uměli fakt obout, to nedokazuje jen jejich rozsah, nýbž i průvodce s prstem na vlastních sandálech. "Nemáš předek, nemáš zadek", hlásí vnuk jednoho z bojovníků za vlast a stopami v blátě dokazuje, že vietnamský sandál nezná dopředu ani dozadu. Nejde ho tudíž se stoprocentní jistotou pronásledovat, dodává pro nás pomalejší. Že na to šli Vietnamci mazaně, demonstruje i dál. Uprostřed pralesa se sandálový muž se...

December 20, 2019

Není nad to vykročit levou novou. Ideálně pak ve dvě hodiny ráno, trochu nacamraný vodkou a do města jako je Saigon. To pak totiž bystrost povolí jak guma na gatích a jeden se nechá odvést k neosvětelenýmu parkovišti. Najednou sedí v cizím autě, snaží se v hromadě peněz najít drobný pro otevření brány a nemyslet na možnost přepadení. Místní taxikář je ale naštěstí klasik - z ruličky peněz nám "pomůže" vytáhnout i tisícovku a potom nás požádá, ať si jeden z nás přestoupí do jiného vozu. Ehm. Oba sedíme v docela jiným taxi a ... nebo vlastně ne!

Na půli cesty se otáčíme a takhle nad ránem si poři...

August 4, 2019

Pokud pominu zálibu bornejských Malajců v zeleninových a ovocných pomnících, je cesta směrem a kolem města Kundasang jen o hoře. Čtyřtisícový matroně Mt. Kota Kinabalu, jejíž vrchol povětšinou halí vrstva pěny jak na cappucinu. A přesně v tomhle defaultním nastavení, tj. s diskem kolem vrcholu, ji zastihneme při naší první zastávce. Brzdíme u vyprahlýho svahu s ohořelými listy banánovníku a pozorujeme místo, kde podle Malajců existuje (Ki)  duše mrtvých (nabalu). Odtud pak pokračujeme dál k městu Nabalu s prvním, ananasovým pomníkem. A jsme jen pár kilometrů před konečným cílem, když se do hor...

July 1, 2019

Kyoto je dáma, na kterou se zamaštěnými osackými prsty nehrabe. Je důstojná, decentní a její půvab oslnil i americkýho sekretáře války, který ji během bombardování uchránil před zničením. Město tak po druhý světový zůstalo sice trochu pocuchaný, ale zato nerozpáraný. A vážený asi tak, jak si lidé váží míst s tisíciletou tradicí a mnoha tisíci chrámy. Teda, o něco málo víc, než tomu bude u města na pamlsky...

Když rychlovlak z Osaky spolyká všechny kilometry a vyklopí nás na kyotském perónu, vydáváme se rovnou k jedný z hlavních duchovních popstar. Fushimi Inari, "chrám" s koridorem z oranžových...

December 24, 2018

VÁNOCE

V téhle půdě je podstatně víc železa. Je taky plná solných bazénů a pepřových polí a my nejdřív nedočkavě vyhlížíme zemědělce, co by tu cedili sůl.  Ale bohužel... naše štěstí se po všech předchozích nezdarech ještě nestačilo načíst, takže k pozorování zbývá pouze neviditelná fáze odpařování vody a jediný řeholník, co pluhem ospale češe vodní plochu. Nestěžujeme si. Na východní frontě je zatím ten nejlepší klid a naše Vánoce ve stylu Z pekla štěstí alespoň začínají...

Náhrada za utržené rány se pak jenom sype. Kromě solných bazénů si užíváme taky snesitelně sjízdných polňaček bez kamionů...

November 22, 2018

Na jižním cípu Kambodži leží provinční město Kampot. K němu vede silnice číslo tři! a po ní se kodrcáme s tím, že do třetice! všeho zlýho.

Respektive, po půlhodině cesty přestáváme věřit tomu, že nebe bude ještě někdy modrý a naopak jsme přesvědčení o tom, že spolykaný prach a kamení nám protrhne jícen i s plícemi. Krajinu bez stromů, 02 a naděje přitom projíždíme rekordně pomalým tempem, přičemž kamiony v protisměru zase závodí o to, kdo nás lízne co nejblíž a co nejrychleji. Při každém vychýlení z osy spustíme hrozivou kanonádu nejtvrdších nadávek. Připadám si jak v podivné manéži na poušti,...

October 20, 2018

Do očí mě praští tyčky od obřích nanuků. Neváhám, zeď stojící na dva metry od ložnic obyvatel Kokuritsu obcházím a ocitám se v útrobách tradičního japonskýho cintorínu. Zevnitř mě pak udeří velkoplošný plakát s babou v bikinách a slogan "life´s better in board shorts", který světácky vykukuje mezi tyčkama od světle béžový až po zesinale šedou barvu. A protože se mi pro počet ani barevný kód prken nepodaří najít žádný řád, podojím ohledně japonský kultury smrti aspoň svůj oblíbenej internet...

Mimochodem přitom zjistím, že umře-li jeden z manželskýho páru, je jméno pozůstalýho vyrytý do kamene s...

Please reload