JIHNEM

December 23, 2019

CHYTRÝ SANDÁLE

December 21, 2019

Z-DUŠE-NÉ

December 20, 2019

ZPÁTEČKA

August 5, 2019

1/13
Please reload

I

nu, Asie se stala mým druhým domovem a tak o tom píšu. Je to ale hodně neošmirglovaný povídání,psaný tak, jak jsem si to prostě zažila a jak a co mi to přišlo nebo nepřišlo zajímavý. Vychvaluju a cupuju, co mi během toho přijde pod ruku. Do toho se nestydím vkládat amatérský fotky i videa a do každýho příspěvku vleju několik dobrejch i (polo) trapnejch vtípků a glos. Starší články jsou nejspíš upjatější a faktografičtější, ty novější jsou zase spíš uvolněnější. Některý příběhy jsou možná ve stylu "my little diary", jiný zas víc readers friendly, protože téma je všeobecnější. Tak to prostě je - no, ber nebo nech bejt :)

  • YouTube Social  Icon

WANT TO SELECT?

Please reload

Please reload

June 27, 2019

Lepím čelíčko na okno vlakový soupravy směr Osaka a opakuju si heslo kuiadore, neboli "Žer, dokud nepadneš". Klíčový motto osackých rodáků je mi dost sympatický - v hotelu tedy šmahem odhodím zavazadlo i se smyslem pro střídmost, a než se naplno dovřou dveře, už lomím první škopek Asahi a dojídám yakitori, špíz vysmaženýho kuřete. Je to pak právě tahle první izakaya Manmaru, která cenu za výjimečnost sice nevyhraje, ale do který pravidelně chodíme s rozjařenými Osačany na dvě-tři točený. Osačany, kteří se mimo jiný nebojí prolívat střikem z whisky Suntory,  stojící v sedmilitrových! plastových...

May 27, 2019

Kde vám během čurací pauzy postaví z nefunkčního mixéru novýho Transformera? V Shenzhenu! A kde vás imigrační eskorta vypakuje z přechodu v Lok Ma Chau, protože upsík, vízum se vydává pouze na přechodu v Lo Wu? Číňan mě vede uzavřenými chodbami do osamělé místnosti výslechového charakteru. "Co tu děláš?", táže se mě oficiálně neuznatelnou úrovní angličtiny. "Snažím se přejít hranice, problém?", ptám se zase já a podsouvám mu kouzelný pas Evropské unie s tím, že je v oboru nejspíš nový. Muž si ho beze slova vezme a vysílačkou zavolá kolegu, že teď prej půjdu pěkně s ním. "Jo problém, pudeš zpát...

December 24, 2018

VÁNOCE

V téhle půdě je podstatně víc železa. Je taky plná solných bazénů a pepřových polí a my nejdřív nedočkavě vyhlížíme zemědělce, co by tu cedili sůl.  Ale bohužel... naše štěstí se po všech předchozích nezdarech ještě nestačilo načíst, takže k pozorování zbývá pouze neviditelná fáze odpařování vody a jediný řeholník, co pluhem ospale češe vodní plochu. Nestěžujeme si. Na východní frontě je zatím ten nejlepší klid a naše Vánoce ve stylu Z pekla štěstí alespoň začínají...

Náhrada za utržené rány se pak jenom sype. Kromě solných bazénů si užíváme taky snesitelně sjízdných polňaček bez kamionů...

November 22, 2018

Na jižním cípu Kambodži leží provinční město Kampot. K němu vede silnice číslo tři! a po ní se kodrcáme s tím, že do třetice! všeho zlýho.

Respektive, po půlhodině cesty přestáváme věřit tomu, že nebe bude ještě někdy modrý a naopak jsme přesvědčení o tom, že spolykaný prach a kamení nám protrhne jícen i s plícemi. Krajinu bez stromů, 02 a naděje přitom projíždíme rekordně pomalým tempem, přičemž kamiony v protisměru zase závodí o to, kdo nás lízne co nejblíž a co nejrychleji. Při každém vychýlení z osy spustíme hrozivou kanonádu nejtvrdších nadávek. Připadám si jak v podivné manéži na poušti,...

November 21, 2018

Co je horší, než když vám někdo první den dovolené ukradne telefon? Jednoznačně to, když si další den zablokujete ten druhý.

Brzy ráno mě budí hlas mého muže, který potichu šeptá: "zadej pin". Rozespale diktuji čtyřmístný kód a po těžké práci se převalím na bok. Namísto snění však přijde šťouchanec do zad a další úkol: "zadej šestimístný kód". Na smrt celé rodiny přísahám, že žádný šestimístný kód nemám a provizorně se optám na stav hodin. Před obličejem mi přistane černá obrazovka telefonu s šesti malými hvězdičkami a v horním rohu svítí 5:50. Bezva, chrámový modlitby ještě ani nezačaly a já s...

November 20, 2018

Na začátek shrnutí. Kambodža je hard to love a tenhle výlet bude hard to forget.

První problém se vynořuje ještě na území Hong Kongu, do nějž jsem v listopadu vstoupila jako Kristýna Jiráková a ze kterého se teď snažím vycestovat jako Kristýna Taimrová. Horlivá pracovnice imigračního oddělení přerývaně hledí do mé tváře, nového pasu neznámého návštěvníka a na prázdnou obrazovku s číslem neexistujícího starého pasu, na který mi bylo vydáno turistické vízum. Přestože nasazuju výraz nulového bezpečnostního rizika a na telefonu dosvědčuju svoji totožnost pomocí fotek starého pasu, pracovnice alarmu...

October 22, 2018

Deštivý den s drzým větrem je jak stvořený pro kulturní vyžití. Osamoceně proto vyrážím na poslední tah městem a davy lidí s průhlednými plastovými deštníky postupně -směrem k oblasti Ueno- řídnou. Větví se tu vlakový tratě a cestou od nadchodu je to maximálně na pět minut od rozlehlý zahrady s několika frakcemi uměleckých budov při National Museum of Tokyo...

Přisunu se k okýnku pokladny se střechou, protože mě déšť začíná nespravedlivě šlehat do očí. Objednám vstupný do budovy Honkan, kde chci prolítnout archaický umění předkristových let až po rok 1868, kdy se z města Edo poprvý stává Tokyo....

Please reload