JIHNEM

December 23, 2019

CHYTRÝ SANDÁLE

December 21, 2019

Z-DUŠE-NÉ

December 20, 2019

ZPÁTEČKA

August 5, 2019

1/13
Please reload

I

nu, Asie se stala mým druhým domovem a tak o tom píšu. Je to ale hodně neošmirglovaný povídání,psaný tak, jak jsem si to prostě zažila a jak a co mi to přišlo nebo nepřišlo zajímavý. Vychvaluju a cupuju, co mi během toho přijde pod ruku. Do toho se nestydím vkládat amatérský fotky i videa a do každýho příspěvku vleju několik dobrejch i (polo) trapnejch vtípků a glos. Starší články jsou nejspíš upjatější a faktografičtější, ty novější jsou zase spíš uvolněnější. Některý příběhy jsou možná ve stylu "my little diary", jiný zas víc readers friendly, protože téma je všeobecnější. Tak to prostě je - no, ber nebo nech bejt :)

  • YouTube Social  Icon

WANT TO SELECT?

Please reload

Please reload

December 23, 2019

23.12

Konečně místo s vláhou od Mekongu. Navíc jen pár desítek kilometrů jižně, při moři a s plejádou vil. Dřív, když se tady tomu ještě říkalo Kočinčína, těžilo pobřežní město Vúng Táu z tanečního průmyslu. Netuším, jestli je tím myšlenej tradiční lví tanec s vějířkem před obličejem nebo vějířkem z roztaženejch nohou, ale jistý zůstává, že uvolněnou atmosféru mělo město i během války. To se pak totiž stalo oblíbenou destinací pro tzv. R&R opušťáky, tedy rekreaci a odpočinek vojáků. A tenhle relaxační potenciál zůstal městu dodnes, bez ohledu na to, že už netěží z tance, ale ropy a zemního plyn...

December 21, 2019

22.12

Význam oblasti Cu Chi leží pěkně pod povrchem. Na vzdálenost puťáku mezi Prahou a Prčicema tu totiž jednotky Viet Congu vyhloubily pozoruhodnou síť podzemních tunelů. A že se do toho uměli fakt obout, to nedokazuje jen jejich rozsah, nýbž i průvodce s prstem na vlastních sandálech. "Nemáš předek, nemáš zadek", hlásí vnuk jednoho z bojovníků za vlast a stopami v blátě dokazuje, že vietnamský sandál nezná dopředu ani dozadu. Nejde ho tudíž se stoprocentní jistotou pronásledovat, dodává pro nás pomalejší. Že na to šli Vietnamci mazaně, demonstruje i dál. Uprostřed pralesa se sandálový muž se...

December 20, 2019

Není nad to vykročit levou novou. Ideálně pak ve dvě hodiny ráno, trochu nacamraný vodkou a do města jako je Saigon. To pak totiž bystrost povolí jak guma na gatích a jeden se nechá odvést k neosvětelenýmu parkovišti. Najednou sedí v cizím autě, snaží se v hromadě peněz najít drobný pro otevření brány a nemyslet na možnost přepadení. Místní taxikář je ale naštěstí klasik - z ruličky peněz nám "pomůže" vytáhnout i tisícovku a potom nás požádá, ať si jeden z nás přestoupí do jiného vozu. Ehm. Oba sedíme v docela jiným taxi a ... nebo vlastně ne!

Na půli cesty se otáčíme a takhle nad ránem si poři...

December 24, 2017

Pořád ještě na práškách a pořád v jedněch kalhotech, co jsou zespoda zasviněný bahnem a na stehni omastkem z pizzy. No co, vánoční návštěva Staromáku se stejně mění za návštěvu Opičího ostrova a řízek se nahradí talířem špaget, takže ve prospěch typičnosti Vánočního dne nic nehraje. Snad jen, že to má bejt stejně pohodovej, o málo míň slavnostní, den.

Nejdřív vyrážíme k moři s nápadně mnoha loděmi. Na písku odpočívají plavidla ve tvaru lavoru, co se na nich vyplouvá zpravidla v létě. Protože Vietnamci jsou nejvíc ateistickým Asijským státem (natož pak poměrem křesťanským), Vánoce tu neslaví, ne...

December 23, 2017

Tyhle bezcílný toulky po venkově jsou asi vůbec nejlepší. Bez očekávání ničeho konkrétního tak vyrážíme na poslední štaci po autenticitě chudých a poklidných vesnic, v nichž nás každý vesničan už zdálky zdraví halasným hellou. Všechno je tu nějaký zelenější a vnitrozemský hory čouhaj z nízko usazenejch mraků.

Je sobota a hromady lidí se uchylují k chatrčím podél cest, který jsou vyzdobený slavnostními stuhami a venkovany v oblecích. Chvilku zvažujeme možnost, že 23.12 je extrémně populárním dnem pro svatby, ale spíš to vypadá na hromadný oslavy celých vesnic. Převládající růžový tón nicméně míj...

December 22, 2017

Nevyžádaný zásek v Hue využíváme nejlepším možným způsobem. Nedbaje mý horečky a žaludku na vodě vyjíždíme k údajně krásným plážím podél Thuan An Beach, kde si chceme udělat krátkou, ozdravnou procházku. Najetá práškama se mi zdá, že to zase tak pěkný není a že mrtvola nafouknutýho psa a vyplavený krysy netvoří zrovna idylickou plážovou atmosféru. Ale nevím, podle mě mám nad 38°.

Užijeme si přílivu plastu, černýho jezera a prázdnýho lesa, kde každým momentem očekáváme přepadení zezadu. Když jsme dost zrelaxovaný, vyrazíme za město, do ještě hustšího lesa, kde měl odpočívat vládce čtvrý generace...

December 21, 2017

Nedá se nic dělat. Musíme se stočit zpátky na jih, protože jsem si uhnala fakt pořádnou chřipku. Přejezd v hustým dešti je sice na hraně zdravýho rozumu, ale sucho a teplo si zajišťuju jediným soběstačným způsobem - navlíku se do veškerýho oblečení a boty navleču do dvou sáčků na mašličky.  Kalhoty pod šusťákama a dvoje vysoký ponožky mi sice nedovolujou ohýbat se v kolenech a paže s rameny mi vyrůstají přímo z hlavy, nicméně se zimou a promoknutím problém rozhodně nemám. Nemám vlastně žádnej problém ani s tím, že po půl hodině zběsilý jízdy vypadáme jako zubožený socky v igeliťáku oba dva. Ho...

Please reload