DO TŘETICE KAPUT

November 22, 2018

Na jižním cípu Kambodži leží provinční město Kampot. K němu vede silnice číslo tři! a po ní se kodrcáme s tím, že do třetice! všeho zlýho.

 

Respektive, po půlhodině cesty přestáváme věřit tomu, že nebe bude ještě někdy modrý a naopak jsme přesvědčení o tom, že spolykaný prach a kamení nám protrhne jícen i s plícemi. Krajinu bez stromů, 02 a naděje přitom projíždíme rekordně pomalým tempem, přičemž kamiony v protisměru zase závodí o to, kdo nás lízne co nejblíž a co nejrychleji. Při každém vychýlení z osy spustíme hrozivou kanonádu nejtvrdších nadávek. Připadám si jak v podivné manéži na poušti, kde skupina divokých medvědů zuřivě drandí na motocyklech. Zažíváme Kerouackovy noční běsy.

 

Nadávek přibývá a finální úsek představuje hotovou kulminaci deprese a hněvu. Že je Honza na samém pokraji vůle žít, svedčí i to, že v cíli odmítne pivo zadarmo. Výřečný majitel bungalovu totiž nemá dobré zprávy. Opilý Američan mu rozbořil pokoj a jiný není volný. Namísto sprchy nás tedy donutí si sednout a poslouchat řeči o tom, jak má na booking skvělé hodnocení a že náhradní ubytování stojí jenom "fiftýn dalr". Nechci být nepříjemná, ale kdyby naši rezervaci stornoval hned ráno, s radostí bychom si našli něco vlastního. Namísto bungalovu u řeky se totiž ocitáme v pokoji, který nemá daleko k psychiatrické káznici.

 

Na oknech máme tlusté mříže, vedle toalety leží na zemi volně pohozená špinavá štětka, skříň nahrazuje bradlo se třemi! ramínky a mezi toaletní potřeby patří vymydlené mýdlo a osmina toaleťáku. Kdyby se někdo v noci vysunul zpod mý postele, nijak by mě to nepřekvapilo.

 

Po třetí ve třech! dnech se proto ptám - proč?

 

 

Město Kampot oplývá francouzským šmrncem bývalé koncese a romantickou řekou uprostřed města. Teoreticky vzato. Reálně se však jedná o malé, zanedbané město s řekou plnou sraček, která smrdí až do Cannes. Pozoruhodné jsou na tomto místě pouze tři! věci - 1) náměstí s pomníkem durianu, 2) rozpadající se koloniální architektura 3) francouzská restauraceTwenty-three, kterou tímto vyhlašuji za absolutní vrchol kambodžkého jihu. Roasted seabass, crispy pork belly, courgette, sauteed gnocci, rajčatová polívka... prostě jsme to měli všechno! Nebýt nám trapně z toho, že jsme se tu zjevili jak na oběd, tak na věčeři, zjevíme se tu i na snídani. Skoro mě to vlastně nutí přehodnotit dosavadní smysluplnost projektu "jih"...

 

To nejlepší z Kampotu proto jedině zde.

 

 

 

Na druhý den konečně unikáme do volné přírody. Potřebujeme dýchat. Bokor je národní park, v jehož prostoru si Francouzi vybudovali jakousi koloniální odpočinkovou zónu. Cesta k vrcholné Bokor Hill Station je přitom zážitkem svého druhu. Celá oblast parku totiž vypadá, jako by se jí prohnala smrtelná virová nákaza. Opuštěné jsou jak štědře navržené bytové jednotky, tak dětská hřiště, několikero kasin a veškeré silnice. Jeden by tak mohl spekulovat nad tím, zda se čínským investorům revitalizace kasin vůbec vyplatí...

 

Po cestě potkáváme jen jednotky Kambodžanů, u kterých vir buď zmutoval nebo vůbec neuspěl. Nezastavujeme...

 

 

... alespoň do doby, než se ocitneme u dalšího opuštěného místa. Křesťanský kostel se vyjímá, až dojímá. Dochází mi přitom, že jsem tady na jihu ocenila zatím jen to, co je francouzskýho původu. I tak ale dál nepokrytě slzím nad stopou západu, která skrývá nerozbalenýho Ježíše, řadu motýlů a útes zahalený v chladným oparu. Vše mimo Ježíše v placentně má přitom pro Bokor svůj speciální význam...

 

 

Výstavba rekreační zóny totiž vznikla přímo z potřeby zchladit francouzského monsieur. Dostatek deště, adekvátní vzdálenost od Phnom Penh a návětrná plošina tu sehráli klíčovou roli. Div to neodvane kolonie motýlů, které se nestihly schovat v některé z opuštěných budov...

 

 

Třetí! zastávkou jsou dvou stupňový vodopády, jejichž jméno jsem se rozhodla nezapamatovat. Nízká návštěvnost neohrožuje biodiverzitu pralesa, takže se během chvíle setkávám s pavouky velikosti střední dýně. Vím, že za tohle Kambodža úplně nemůže, ale už toho mám prostě dost! Vodopády jsou dobrý, cestou zmokneme, ale zpod postele naštěstí nikdo nevyleze...

 

Tak že by nakonec dobrý znamení?

 

 

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload