HUTONGSKÝ HUJ

April 8, 2018

Zvenku fuj, ale zevnitř huj. Zadala sem si prolízt skrytý hutongský poklady a musím říct, že to je na městě snad vůbec to nejlepší. Na šestý pád skloňovaný hutong je teda o čem, o neočekávaných oázách hutongskýho šarmu.


Tak za prvý, šarmantní Vietnamská restaurace SUSU v bezvýznamným hutongu, na který nenarazí nikdo náhodně. No ads, žádný nápisy, prostě jen dveře do hutongskýho domku, od kterýho zvenku nečekáš nic víc... nic moc, vlastně nic.
 

 

Restaurace stojí na slepým konci ulice Qianliang Alley a člověk vchází dovnitř hutongskýho domečku, jehož původní architektura zůstala netknutá. Uvnitř se rozprostírá klasický vnitřní dvorek a vzrostlý strom (za každý kus zeleně skanduju hlasitý hurá), od něhož vedou schody na horní terasu. V obklíčení hutongských střech, se supr jídlem a supr silným mojitem pro veselý dopoledne... jo, to teda pekně prosím ještě dvakrát!

 

 

Další revír překvapivě poklidnýho hutongskýho šarmu nacházím cestou k Miaoying Dagoba,  což je bílá stupa, co si ji od začátku úspěšně ztotožňuju s dagobou v Beihai Park. Nezneklidňuje mě ani zřejmý nesoulad, že jednou je dagoba vyfocená na kopečku v parku a jednou je obehnaná hutongským sídlištěm uvnitř města. Dneska je to teda poprvý, co se rozhodnu uznat, že bílý dagoby jsou tu prostě nutně dvě a vydám se tu ne-beihaiskou dohledat při svý zevrubnější pochůzce po oblasti Xicheng.

 

Začínám xichengským Xidan, na kterým stojí největší kulturní náměstí Culture Square a jsem zvědavá, co mě tu čeká. Bohužel je to pouze kultura lopaty, betonu a čtyřproudý dopravní tepny.

 

 

Jediný, co ze zajímavosti náměstí po jeho vybagrování zůstalo, je malovaná a zdobená brána paifang. Konečně už vím, že každá brána převážně trojího členění, vícevrstevnatý střechy a dekorovaná barevnými ornamenty, většinou představovala druhý stupeň administrativního členění čínských měst. Prvně se uvnitř města ohraničují okrsky a v těch okrscích dál jednotlivé pái, což jsou údajně jakýsi nezačleněný komunity. A tak proto se asi tyhle paifang vyskytujou po světě jakožto symboly vstupu do tzv. chinatowns. Noted, další malej špek do mý databáze o asijských "a věděl(a)´s? "

 

 

Od Xidanskýho obchodního okrsku se ještě cournu přes bludiště hutongských zákoutí v Lingjing Hutong, který je nepřehlednou motanicí ulic, uliček a slepých ramen. Jak už to bývá, končím cizím lidem na dvorku a cestou mě pronásledují opovržlivé pohledy mamin a stařen, tvrdý pohledy zla s jasným vzkazem vypadni..

 

To je proto, že tenhle hutong je z těch uzavřenějších a bez vlivu cizorodých činitelů je to tudíž takový tichý zapadákov, co ho zvučí pouze chlapeček hoblující plastovými kolečky od motorky chodník a já, co s křikem zdrhám, když mě napadne hejno cvičených holubů.

 

 

Cestou k dagobě se v poslední řadě zastavuju ještě u zapadlýho Guangji Temple, co jsem se ho v minulosti již několikrát rozhodla z neznámých pohnutek ignorovat. Cedule vychvaluje, že se jedná o jeden z nejznámějších buddhistických chrámů (lomeno pagod) v Pekingu, ale za to rozhodně neoroduju. Je to spíš taková oáza pohody, na loket od rušný silnice a ideální pro příkrm dopolední sváčou.

 

Ale konečně k meritu tý věci...

 

 

Miaoying Dagoba je obehnaná červenou zdí a obklopená hutongským sousedstvím, v němž si jeden fištrón otevřel extrémně příjemnou střešní kavárnu. Výhled na hlavu dagoby je v mírným zákrytu drátů elektickýho vedení a já si objednávám svý první špinavý kafe...

 

 

Aby nedošlo k mýlce, špinavý kafe nedostávám v zaneřáděný sklínce ani mi do něj nevyždímali hadr na zem, ale do dvojitýho ristretta mi nalili studený mlíko. Jeden by vykřik, že to je latté nebo co, ale fakt je, že to chutná jinak a dobře. Prostě dobrý dirty coffee během jehož požívání si dělám mentální pořádek v okrouhaný historický timelině. Dagoba je totiž celkem stařec pekingských památek, protože od 6.st je to tá-ki-so-yu-mi-qi. Ehm...

 

 

.. dynastie Táng, Ten Kingdoms, Song, Yuán, Ming, Qing. Ty velký dynastie jako Táng, Ming a Qing se u pádla držely vždycky tak cca 300 let, ty menší vetřelci pak cca jen počas jednoho vitálního člověka, teda tak nějak do sta let. No a tahle dagoba je teda z dynastie Yuán, kdy tomu tady kolem 12.století velel mongol Kublai Khan a kvůli němuž se Peking stal poprvý centrem čínský (ok, v tomhle případě mongolský) moci. Jak říkám, vsutku zajímavá volba...

 

A taky říkám -  navrch huj, dole fuj!

 

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload