MODERNA

February 11, 2018

Zaha Hadid naprojektovala designovou budovu DDP (ne DPP), což je v plným znění Dongdaemun Design Plaza. Ta se různě vlní a tvoří objekt do organickýho tvaru bez ostrejch hran. V místech, kde pak tvar tvoří úžiny, musela prej Zaha použít děsně moc unikátně vytvořenejch dílů, co měli tu správnou velikost a zakřivení, což rozhodně nebyla nejjednodušší a nejlevněší varianta projektu.

 

A přitom taková blbost...

 

 

Před budovou stojí kromě Korejců a stěžní s vlajkama dvě výrazný, na pláty rozštěpený sochy. Nemůžu o nich najít žádnej suchej, natož fun fact, takže tu máme prostě sochu ženy vetřelce a sochu ženy v rozseku.

 

 

Víc než zvenku mě flagship baví zevnitř a rozhodně to bude i tím, že mi zase přimrzl kabát k podbradku. Vnitřek budovy je tvořenej z bílýho plastu evokujícího experimentální prostory laboratoře, dlouhých točitých chodeb a dřevěnýho vícepatrovýho schodiště - to všechno pochopitelně bez ostrý hrany, kterejm se Zada Hadid vyhýbá jak Hada Zadid.

 

Takovej typicky moderní pohled na střízlivej design budoucnosti...

 

 

... ze kterýho se večer přesouváme na poněkud těkavější a rozmanitější podívanou. Neonová dávka hangulských nápisů a pak už jen poslední nadchýzející odpoledne v National Museum of Modern Art...

 

 

... co stojí někde ve vzdáleným poli, vedle rozlehlýho Disnelandu, který je teď v zimě prázdný jak zapomenutý dětství. A mimochodem, znáte to, jak se po Asijských ulicích rozvaluje veřejná venkovní tělocvična? Necvičící Asijec je mrtvej Asijec.

 

 

Budova moderního umění je velkorysá pevnost, co fakt nemá problém s kapacitou a prostorem. Přecházíme zahradu skulptur, co nás doprovází vrzavým zvukem osamocený sochy z plechu a co mi v kombinaci s tichem, osamělostí a zimou působí mírnou depresi.

 

 

Stříňky zadáčo, vstup zadáčo, ale... cotojako! Muzeum moderního umění tu jedou jen v Korejštině, bez anglických popisků a headphonů. Tak z toho mám úplnou depresi.

 

 

Hlavním vchodem se vejde k točitý věži z televizí, co je jako větší brácha Kinterovic věže z praček, až teda na to, že televize nejedou. Asi došla šťáva. A popisek, co je výjimečně k dispozici v angličtině, si nepamatuju, protože se mi zdál nějakej blbej. Tak to přepnem a teletočem vystoupáme do prvního patra...

 

 

... kde je hlavní výstava Cracks in the concrete a že prý jde o to, že umělecky zprostředkovaný "praskliny" nabízí úplně jinej vhled a vidění světa, než na který jsme stereotypně zvyklí. Já teda tak nějak myslela, že to dělá svým způsobem všechno umění, ale je mi jasný, že tady jde o ty praskliny. To mi jakože ještě spíná, respektive, to jsem teda ještě crackla....

 

 

Tohle už ale ne. Zmákneš čudlík, něco namluvíš a loutková hanbářka vydá jakýsi reprodukovaný prohlášení.  Já na ní pořád "Kristýna", ale težko říct, možná dokola opakovala, že má ďouru v hlavě.

 

 

No a v druhým patře taky tak nějak mrtvo, takže zejtra jedu domů.

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload