KULTURNÍ KÓD SEOULU

February 6, 2018

Věřím, že se v oblasti Insa-dong docela vyznám, ale tohle už vážně není ani trochu vtipný. Na plácku o rozloze 450m se snažím najít čajovnu, o níž vím jenom to, že začíná znakem 뜰.  Jako, život by to byl o dost snažší, kdybych věděla, že to u dvou kníračů stačí střihnout doleva, ale tohle je prostě moje nemesis...

 

 

 

Vcházím dovnitř podniku Tteul a hned za šoupacími dveřmi se chci poslušně zout. Malý Japonsko! Na vyvýšeným podiu je vytápěná dřevěná podlaha s nízkými čajovými stolky a u nich jsou usazený šmrncovní dámy v punčoškách. Dvakrát se po místnosti přesouvám za lepším sezením a končím u stolu s výhledem na zmrzlou zahrádku. Objednávám Omija tea neboli čaj pěti chutí, u kterýho ale bezesporu převládá kombinace sladký a kyselý. Vlastně to chutná jak když vezmeš ten nejmenší hrníček, rozpustíš v něm celý C-čko a dáš tam tři vrchovatý lžíce bílýho cukru. Na první srk se okamžitě zbavuju od zimy zatuhlý tváře a zároveň si přivádím glykemický šok.

 

K čaji se klasicky dostává přikusovací zákusek, protože proboha, jak jinak navodit bezprecedentní cukrový koma. Je to dutej závitek z vysmažený rýžový mouky, co má křupavou a lepkavou krustu a uvnitř je to vysypaný něčím, co vypadá jak rozdrobený piliny. Sladký je to tak akorát, ale dobrý je to dost na to, abych si toho koupila celej pytel a spráskala se po večeři. Jinak se tomu říká yugwa a je to prostě tradiční korejská sladkost k čaji.

 

 

Na hladině čaje nechávají Korejci plavat zpravidla tři pinionvý oříšky, což by mě nenapadlo a lituju každýho cukrovkáře s alergií na oříšky, protože tohle je fakt slušná jízda! Aspoň, že z nich neskáčou šaty ani kamizolka.

 

Jinak, Korejci mají taky vlastní čajovou tradici, ale oproti rozlehlejší Číně a jižnějším částem Japonska mají podstatně míň "tea trea friendly soil", takže za kus takový země se platilo docela ostrý spropitný. A tak se nedivím, že si plebs udělal drinking culture raději ze samohonky a kafe namísto z problematickýho čaje, kterej patřil k tradici na dvoře sobeckejch Joseonů.

 

* P.S. Korejci vítězí v kategorii nejvyšší procento alkoholiků v zemi.

 

No, když už zmiňuju to kafe...

 

Nemůžu pominout jednu hipsteřinu uprostřed skrytýho hanockýho ghetta, kde pracují pouze lidi s knírem (...) a do zhluchnutí se tu na starým vinylu přehrává Ella Fitzgerald... nepochybně kýč přesně podle šablony, který se ale zvrhává v momentě, kdy mi kafe přelijou horkou vodou z mosazný konvičky a tu mi pak nalejou do plastovýho kelímku jak někde na vlakovým nádraží. Kluci, tak jedem i eco friendly detaily, ne?

 

 

Při kofeinovým opájení jsem tu pak svědkem vůbec nejkultivovanějšího a nejuměřenějšího rozchodu na světě. Hezounká Korejka (jiná tu ani nežije) dostává košem a na celých dvacet minut se ponoří v usedavý, ale naprosto tichý pláč. Svému trýzniteli se nedívá do očí a on trpělivě čeká, až bude hotová. Pak se ukloní sobě navzájem a se studeným kafem odchází každý vlastní cestou. Cože, žádný převracení stolů? To dostávám větší hysterák i když Honza nadrobí na kuchyňskou linku.

 

No, chci vlastně mluvit o těch hezkejch Korejcích. Nikdy v životě jsem totiž neviděla tolik koncentrovaný upravenosti, tolik důrazu na vizualitu a tolik vymazlenejch lidí pohromadě. Uslintaně čumím bez rozdílu na chlapy i na ženský a snadno propadám dojmu, že módnější lidi určitě neexistujou. Každou holku tady totiž porodila vosková figurína a každýho chlapce postřelil asijskej Adonis. Nejhorší nadávka? "Máš celkem mastnou ofinu." Ale ...

 

 

... každá holka je tu prej přešitá a každej kluk má v kapse vlastní zrcátko. Na koukání teda dobrý, ale od prahu bych je hnala zablácenou holí. A vím o čem mluvím, protože jsem strávila několik odpolední po kavárnách, kde se modelové líhnou. Tak třeba v univerzitní oblasti Hongdae a v podniku aA Café, co přiléhá k domu designu (a co má mimochodem fakt příjemný prostrory)...

 

 

.... se nestačím divit. Sedám ke stolu a vedle mě je pár oslavující 30-tiny. Tak to máme jedno video s dortem, druhý video s dortem a kafem, třetí video s dortem, kafem a spolu. Čtvrtý video. Pátý video. Šestý a sedmý a osmý. Mám dopitý kafe a musím si fakt odsednout, protože devátý video s netknutým dortem mě začíná pořádně dráždit.

 

Sedám si na místo s lepším výhledem a pozoruju dvě slečny, který promlouvají za všechny. Tři minuty čistýho hellu. Za vrchol self-degenerace rozhodně vyhlašuju korejskou kavárnu. Tolik veřejnýho líčení a tasení zrcátek jsem ještě nezažila.

 

Tak pac a pusu. Pusu. Pusu. Pusu...

 

 

A nebo, když už tak nějak brousím na hraně restauračních zařízení...

 

V Seoulu se taky dají najít tradiční halový markety asijskýho střihu, kde se nikdo nemazlí s vlastním zrcátkem.

 

My jdeme do toho nejstrašího Gwangjang market, kde se unikající pára z vroucích kotlů rychle sráží se studeným vzduchem mrazivý noci. Už při vstupu si říkám, že je to ten vůbec nejpřijatelnější food market, co sem dosud viděla. Jejich work space a nádoby na jídlo jsou vyčištěný líp než mý vlastní hrnce, a co víc, nesmrdí to tím odporným puchem vysmažených náhražek masa a rybinou, jak v potemnělých uličkách Hong Kongu.

 

 

Na rohu mezi stánkem s rýžovýma rolkama ve stylu sushi, stánkem s něčím, co silně připomíná bramboráky a zatáčkou do uličky se zelím, je to vůbec nejlepší podívaná. Ucházející pára navíc produkuje chvilkový mračno tepla, který saju namrzlejma nozdrama. Je totiž zima, jak když praští.

 

 

V ulici se zelím převládá typická barva pro veškerý korejský jídlo, teda ďábelsky rudá, co dokáže spálit chuťový pohárky jen při pohledu na něj. Na papričkách naložený zelí se sice asi míň kazí, ale tohle je red code na jazyku, hrtnanu, střevech a ... tak dále.

 

 

My volíme ochutnat smaženku s názvem bindae tteok, co se na pásovým kolotoči drtí v pastu a ta se pak vysmaží v poctivým jezeru z oleje. Není to z brambor, ale klíčků mungo, cizrny a dalších dochucovacích přísad.

 

 

Jako dobrý, ale mastný, že pokud člověk pravidelně nepolyká lžíce oleje ke snídani, nemá šanci sníst to najednou. Půlku tak dáváme do ledničky a pokud ji někdo z uklízeček nedojedl, tak se tam mastí dodnes.

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload