NA ZÁPADĚ ŠAMAN

February 4, 2018

Honza má v neděli volno a to prostě vždycky smrdí výletem na kopec.

Zkouším ho samozřejmě utáhnout na kavárenskou nudli, jenže ...

 

 

V -11° tak poslušně vysílám svý panelákový kejty do mrazu a drápu se na severní západní vrholek hory Inwangsan, co se tyčí nad stejnojmenou šamanskou vesnicí. Bohužel, Bůh neexistuje.

 

Nad vesnicí zas visí opar tajemství a prosby, aby návštěvníci nenarušovali průběh šamanských rituálů. Jenže, kdo mě za to asi potrestá?

 

Šamanskýmu procesí nicméně stejně vůbec nerozumíme a je nám přirozeně žinantní rozhrnout dav postávajících lidí, abychom si u kotlíku natočili amatérský video na šamanským dvorku. Obcházíme teda vescnici z plechovejch domků a stoupáme k zenovejm kamenům ve tvaru objímajících se mnichů, u kterých se odehrává jinej rituální proces....

 

 

Modlitbička za početí syna je krutá především proto, že si dámy musejí zout boty. Já mám prsty jeden rampouch a představa, že mi zima ofukuje malíčky jenom v ponožkách.. no, tak to snad radši život bez dětí. Jinak je to tady ráj holubů a v pánvi narážíme ještě na jiný pár, co zrovna praktikuje šamanistický rituál s bubínky a zpíváním. Blázni, taky jenom v ponožkách! Ale každopádně se dá potvrdit, že si v tom docela jedou...

 

 

Nad párem kamenných mnichů se dá vedlejší cestou vyšplhat na jiný kameny, co nabízí výhled na město. Já bych to v tomhle rozsahu už klidně prohlásila za úspěšný výlet a vylila se kafem, ale Honza mě žene výš a slibuje, že zeshora určitě uvidím pahorky Severní Koreje. Jo, rodiště pukanů, to musím vidět! (bughan je korejský označení pro severokorejce).

 

 

S úsilím zdolávám off-roadový podmínky namrzlý štěrkový cesty (samozřejmě neoficiální cesta na vrchol), čímž se mi ale rozproudí zamrzlý řečiště krve a poprvý od začátku cesty cejtím ty kejty. Naladí mě to natolik, že souhlasím s přídavkem (resp. s dostáním závazku vylézt skutečně až na vrchol), přestože se mi to zdá už trochu zbytečný. Tenhle prostřední výhled by taky stačil, ne?

 

Zase je ale pravda, že odtud koukáme pouze do plenéru Korejským jižanům a tak se doslova pnu ještě dál...

 

 

Jinak se taly šoupeme podél zdi, co se dobře pamatuje podle toho, že to bylo nejdýl sloužící městský ozdění světa, fungující něco málo přes půl tisíc let. Já se pomalu cejtím jak fanšmejr přes zdi, ale u týhle je blbý, že přes ni nevidím na sever. To teda zazdila!

 

 

Nahoře je to každopádně supr a tak se vcelku divím, proč se pořád propírají kvality protilehlýho Namsan parku a na tohle místo skoro nikdo neupozorní. Pukanskou kotlinu sice nevidím, ale nahoře mrazí tolik, že vzduch nepochybně přichází rovnou ze strany nejtužšího severního souseda.

 

Je prostě dobrý bejt na tý správný straně zdi.

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload