HUE-ský stonání

December 22, 2017

Nevyžádaný zásek v Hue využíváme nejlepším možným způsobem. Nedbaje mý horečky a žaludku na vodě vyjíždíme k údajně krásným plážím podél Thuan An Beach, kde si chceme udělat krátkou, ozdravnou procházku. Najetá práškama se mi zdá, že to zase tak pěkný není a že mrtvola nafouknutýho psa a vyplavený krysy netvoří zrovna idylickou plážovou atmosféru. Ale nevím, podle mě mám nad 38°.

 

 

Užijeme si přílivu plastu, černýho jezera a prázdnýho lesa, kde každým momentem očekáváme přepadení zezadu. Když jsme dost zrelaxovaný, vyrazíme za město, do ještě hustšího lesa, kde měl odpočívat vládce čtvrý generace z kolena dynastie Nguyen, vládce zvanýTu Duc. Vlastně to byl právě Mr. Tu Duc, kdo oficiálně potvrdil Francouzský protektorát nad jižní částí země. A taky to byl pochopitelně on sám, kdo si nechal hrobku zbudovat a ještě během svýho života sem jezdil na lov a recitovat svejm konkubínám poezii. Blbý je, že ze strachu z vykradačů hrobek tady ve skutečnosti neleží. Sám si totiž zvolil tajný místo odpočinku a všem 200 služebníkům nechaL setnout hlavy, aby to místo tichou poštou omylem neposlali dál. A tak tady leží jen jeho stará a některý vybraný konkubíny...

 

Cestou k jeho prázdný hrobce pak projíždíme podél rybářský základny, s domy na klasických dřevěných kůlech. Pohřební atmosféra, podmáčená zem a zešedlá obloha přesně vystihuje mentální i fyzickej stav, ve kterým se nacházím. Dokonce je mi tak zle, že zastavujeme u prázdnýho bista od cesty, kde si jako jediní objednáváme něco teplýho do žaludku. Když pak pozoruju, jak servírka / kuchařka / mamina na plnej úvazek / dodavatelka surovin po objednání teprve ujíždí na trh pro potřebné ingredience a následne spatřím, jak umívá misku rolí toaleťáku, není mi o nic líp. Ale dobrý, nakonec přežijeme i tuhle závodní verzi bun bo hue a s nepatrnou úlevou zase nasedáme na ten náš ďábelskej stroj.

 

 

Místo odpočinku si Tu Duc zvolil opravdu dobrý - je děsivě klidný a pro dlouhej spánek ideální. Akorát asi nikdo nepočítal s tím, že si tu řemeslníci budou při opravě starých sloupů pouštět hudbu z telefonu a že nově vybetonují původní hrobky tím nejhumpoláčtějším způsobem. A tak máme zase zkaženej zážitek, protože namísto posvátnýho prostředí vidíme a slyšíme řvoucí motorky, co mimo cesty rozjíždění trávu a po nich převážejí stavební materiál. Měli to tu na chvíli zavřít, tohle sem nechtěla vidět.

 

Bez zvukovýho doprovodu to ale na oko vypadá správně ponuře i uctivě.

 

 

Na chvíli nás taky zabaví pohřební architektura - hrobka v klasickém trojobalu zdí. První je obdélníková zeď, kam člověk vstoupí hlavní branou . Uvnitř je pak další zeď do oblouku, kam člověk vchází, jen co obejde malou ozdobnou desku, stojící uprostřed tohoto neuzavřeného obvodu. Pak vejde do prázdného prostoru, v němž stojí pouze hrobka, taková malá a tak trochu utopená v okolním prázdném prostoru. Žádný ozdobný prvky, serepetičky, prostě jen krychle s kostma.

 

 

No a to je všechno. Je mi tak mizerně, že to prostě muselo zákonitě začít a skončit u smrti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload