ČÍNSKÝ PORTUGALSKO

February 28, 2017

Naplnění tříměsíčního pobytu se nemilosrdně blíží a na řadu přichází dlouho plánovaný výlet na Macau, jež mi díky svému statutu samosprávní oblasti získá do pasu nový turistický štempl. Spíš než výlet z nutnosti je to ale výlet s výhodou. Časně ráno teda balím baťůžek (bez řízků) a frčíme k Tuen Mun Ferry, odkud vyplouvá loď směrem na západ, přes zátoku jihočínskýho moře.

 

 

V celý Číně jsou jenom další dvě podobný místa jako je Hong Kong, teda místa speciálního správního rázu, kam lze vycestovat jedině s pasem a který mají svoje zvláštní administrativní řízení a jistou dávku suverenity. Macau, což je od roku 1999 bývalá portugalská kolonie a dneska místo přebujelýho asijskýho hazardu a Shenzen, speciální ekonomická zóna se zábavním parkem.. a jinak s ničím jiným. Než strávit celý den na centrifuze, to raději čínsko-portugalskej hazardní ráj.

 

 

Plujeme tou nejrychlejší lodí na světě (to není ověřený, to se nám tak jenom zdá) a během plavby nenávidíme všechny, kterým bylo přiděleno sedadlo u okýnka, ale oni přitom s hlavou v bezvládným předklonu sní o výhře v blackjacku. Paluba lodi se nápadně podobá palubě letadla a během cesty pozorujeme rozestavěný megalomanský projekt přemostění mezi HK a Macau, resp. HZMB Bridge, kterej spojuje tři extrémně rychle rostoucí oblasti při deltě Perlový řeky (třetí je Zhuhai). Most má mít 50 km a asi se dočkáme jeho dostavby na konci roku. Ještě nikdo mi pořád ale nevysvětlil, jak se sakra takovýhle věci staví v moři...

 

Za necelou hodinu už kotvíme na Macau Ferry.

 

 

Macau je svou rozlohou skutečně prcek, protože má míň než 30km2, z čehož mi při přepočtu na rozlohu Hong Kongu vyšlo, že by se do něj Macau vešel přibližně 33x. Hm. V porovnání s Prahou je to přibližně jako žít maximálně na území Prahy 10 a Prahy 3. Tak to dneska tedy vypadá na světle modrej výlet od Hostivařský přehrady kamsi do útrob Žižkova... Ale ne, hned zkraje člověk intuitivně vytuší, že tohle má nádech evropských přímořských oblastí. Může za to asi vystavený prádlo na balkonech a nepřetržitej provoz mopedů.

 

 

Předtím, než oblast kolem 16.století osídlili Portugalci (mimochodem, Macau byla úplně poslední evropská kolonie navrácená Asii) tu žili Tanka lidi, kterým evropani přezdívali sea gypsies. Tanka žili výhradně na lodích při pobřeží jihočínskýho moře, takže to bylo původní obyvatelstvo i v Hong Kongu. Vlastně, obyvatelé čínskýho kontinentu se dělili jenom na dvě skupiny, podle životního stylu - buď byl člověk součástí land people, kteří žili výhradně na pevnině nebo součástí boat people, kteří žili výhradně na moři. Platilo, že pevninský rybáři nikdy neuzavírali sňatky s Tanka rybáři, protože se považovali za dvě úplně rozlišný kategorie lidí. Podle historiků žili Tanka lidi v Macau a HK od nepaměti. Takže prostě hodně dlouho. Každopádně, dokud Portugalci do Macaa nedorazili obchodovat, moc se tu nedělo. Někdy kolem roku 1550 si pak Portugalci zaplatili možnost osídlit jednu z menších oblastí (za účelem obchodu), kde se usadili a následně začali na Čínu nenápadně tlačit s většími požadavky na vlastní priviliegia a suverenitu. Asi tři století tomu Číňani vzdorovali, ale kolem 1850 se to Portugalcům nakonec podařilo a nadvládu nad oblastí si získali.

 

My prvně míříme k Tap Seac Square, kde.. nic není a nic se tu neděje. Tak si dám aspoň čoko twist, přečtu si v průvodci, že na tomto impozantním náměstí stojí důležitý vládní budovy a Tap Seac si škrtám. Dál?

 

 

Bez hlubší příčiny (aspoň myslím) se naší druhou zastávkou stává hřbitov, který se mi už zdálky líbí svou saturovanou barevností. Ostatně, tady je všechno hodně sytě saturovaný. Je tu hodně červený, hodně hnědý a teď i hodně pastelově zelený. A počkejte, až přijde hodně žlutý!

 

Do katolického kostela St. Michael se vchází skleněnejma dveřma jak na poštu...

 

 

...a na dekorativně vyvedenejch náhrobcích se mísí křesťanský kříže a čínský znaky. S mírnou dávkou vandalství vylezeme po schodech (tak schody jsou přece k lezení) a ze střešní terasy kostela se rozhlížíme okolo. Když se nabažím věžiček a výhledu do dálky, shlédnu k proutěnýmu košíku nalevo u svých nohou, ve kterým se bezostyšně suší lidská lebka, zuby a pár kostí. Nechci být neuctivá, ale podle mě to tady někdo s tím opalováním na tesare trochu přehnal. Že Chengu? 

 

 

 

Třetí zastávka je čistě náhodná, průvodce o ní mlčí a ani na google maps není tenhle chrám vyznačený. Stačí do vyhledávače ale zadat yelloow temple in Macau a už se to na mě hrne. Je to Bao (Pao) Gong Temple, vystavěný proto, že Bao měl rozptýlit morovou epidemii. Nic víc jsem k němu bohužel nedohledala.

 

 

Před chrámem sedí tři dámy a uvnitř chrámu panují takový světelný podmínky, za který by se nestyděli ani samotní osvětlovači Titanicu. Jinak už to ale dobře znáte - kadidlový tyčinky, 60 deitů při Tai Sui, oltáře, hobití kruhový vchody, atp...

 

 

Druhý náhodný pozastavení je v ulici, kde se koná nějaká seniorská párty s perfektním dýdžejským setem a kde v zádech kulturáku stojí mezi skalami nenápadný chrám. Dostat se k němu ale vyžaduje týdenní detox.

 

 

Než si to švihnem ke skutečnýmu turistickýmu centru, ještě uděláme krátkou zastávku v malé zahradě s vodní kaskádou, která není ani na mapě v průvodci, ani na Google maps. Tak já nevím, ale je to už podruhý, co sem viděla něco, co tu údajně vůbec není. Náhoda?

 

Dál to švihnem k Na Tcha chrámu, co je poblíž největší místní dominanty, tj. ruiny kostela St. Paul. Legenda k Na Tcha mě moc nezaujala, nicméně chrám byl stejně jako předchozí žlutej chrám vystavenej na znamení vděku božstvům, který ochránili Macau při morový epidemii v 19.století. Jinak, chrám je prťavej tak akorát, aby se do něj vcházelo po jednom. Stojí navíc za oddělující zdí, takže masa lidí stojících u ruin tady člověka nikterak neobtěžuje.

 

 

Tohle je prima ilustrace toho, jak se to v Macau mísí. V jednom plánu má člověk klasickou čínskou chrámovou tradici, v druhém je tradice říznutá přitáhnutým křesťanstvím Portugalců a ve třetím je dotažená o moderní kasinovou kulturu.

 

 

Co se týče lidí, tak tady to teprve začíná pořádně houstnout. Nechceme se s lidma seznamovat lokty, takže si ruinu prohlídneme hlavně zezadu, kde skoro žádný nejsou. Fasáda kostela je z týhle strany dost nevzhledně podepřená ocelovou konstrukcí a podle Honzi to vypadá, že je ke kameni přivrtaná. Já nevím, ale památkáři asi takový pankáči nejsou, ne? Chceme si na chvíli odpočinout, ale jakmile si člověk sedne do prostoru dřívější hlavní lodi, okamžitě přiběhne security a zakáže to. Nesmíš si sednout na místo, kde před 400 lety něco stálo a teď tam nic není! Kde si myslíš, že seš?

 

 

Nahoře na východní straně přilehlýho kopce stojí hradby pevnosti, ve který se kdysi střežil majetek Macauských jezuitů (při kostelu St. Paul, kterej byl jezuitskej). Mají tu starý děla a zábavnej výhled na město. Shodneme se, že město nám připadá jako nějaká špinavá brazilská čtvrť, ale ani jeden jsme v Brazílii nebyl, takže to nejspíš nebude úplně relevantní dojem.

 

 

S davy od ruin kostela se spouštíme hlavní třídou směrem k náměstí San Dominique, kde je k vidění jeden z mnoha dalších křesťanských kostelů. Tenhle kostel sv. Dominika je výsostně barokní a není dílem portugalců, nýbrž tří mexikánských kazatelů.  Hlavně to na mě ale kdovíproč působí jak perníček k nakousnutí. Jakoukoli architekturu, která ve mě vyvolá pocit chuti, považuju za výjimečně povedenou.

 

 

Dál už nás čeká Senado Square, kde se mezi 16 - 18.stoletím scházeli Čínani a Portugalci, aby řešili svý záležitosti... a vůbec, je to takovej jejich Staromák - konají se tu veškerý podstatný slavnosti a lidový shromáždění. Na pohlednici většinou bývá náměstí vyobrazený s kašnou.

 

 

Vzhledem k tomu, že je dost pravděpodobný, že se sem v budoucnu budeme "muset" ještě podívat, nelamentuju nad tím, že jsme tu neviděli každej bezvýznamnej portugalsko-čínskej prd. Sesuneme se tudíž ještě trochu víc na jih, kde už začíná kasinová a hotelová zóna.

 

Máme štěstí, že vybíráme celkem klidnou ulici, protože jinak je to tu skutečně samej chodec a hlavně samej moped. Nepřeháním. Je tu taky hodně mastný a začouzený ovzduší a člověku se tu tak ne úplně lehce dýchá. To víte, Macau je nejhustěji osídlenej region světa, to se nějak projevit musí...

 

 

V denním světle ty kasina s obřími neonovými tabulemi úplně nevynikají, ale opravdu jsou obří a už v pět hodin je u nich pekelně rušno. Asi nejimpozantnější se mi jeví hotel Grand Lisboa. V přilehlým lisbonským kasinu je na uctyhodných 1000 hracích stolů a 1000 hracích automatů!

 

 

Nemůžu říct, že se mi Macau zdá jako dobrý místo pro žití. Je tu příliš začuzeno, těsno a plno, takže kdybych si v noci chtěla klasicky vyrazit pro pamlsek do večerky, musela bych odrážet desítky kritických pohledů na moje teploše a ruce plný sladkostí. Nene, nic pro mě.

 

V šest teda frčíme zase zpátky a tentokrát dokonce sedíme u okna! Jenže je už tma, takže přišel čas dát si solidní záklon a začít snít o výhře v blackjacku.

 

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload