HUE-ský císařství a královská párty

December 20, 2017

Budu přísná a budu tvrdit, že Hue se dalo s klidem v duši vynechat. Slyšeli jsme na něj sice jenom chválu, ale město je bez klíčový citadely jen shlukem ulic bez většího kouzla a taky místem největšího smradu z motorek. A taky líhní nejotravnějších prodejců, co jsme za naši cestu suma sumárum potkali. Nebo vlastně - mají tu ještě Hue Market, kde po vzoru tradice nakupují Vietnamci alespoň dvakrát denně čerstvou zeleninu.

 

Ale začneme mantrou - ranním odchodem do deště, pro tentokrát s motorkou zanechanou před hotelem. Najednou se nám zdá, že je chůze děsně primitivní a extrémně šouravej způsob přepravy. Ale co se dá dělat, do obýváku císařskýho citadely se s motorkou pravděpodobně nesmí.

 

 

Za ocelovým mostem zabočíme do malý uličky, odkud už zdálky rozeznáváme asi nejznámější tvar. Siluety ženských, co mají přes rameno hozenou dlouhou tyč a na jejích koncích nosí v košíkách kopce zeleniny a bylinek. Fakt, že se zase spustil slušnej proud deště, nemá žádnej vliv na rytmus marketu. Čerstvá zelenina se prostě prodává a nakupuje za každýho počasí, a tak i my kupujeme balíček s listy zelenýho čaje, co ho pak na pokoji dva dny amatérsky sušíme, abychom ho záhy po příjezdu do HK vyhodili do koše. Cestou zapocený listy ani jeden z nás totiž louhovat nechce.

 

Honza se mě navíc po celou dobu pobytu v Hue nepřestává ptát "Hwái (výslovnost Hue) is still raining?" No, já sakra nevím!

 

 

Je to ospalý dopoledne a jen z nutnosti dorážíme k hlavní bráně citadely. Procházka není poklidná a spíš se zvrhává ve sprinty mezi jednotlivými budovami císařskýho komplexu. Za zázvorovej čaj a bun cha v zatepleným podniku bych obětovala svůj zbytek mládí.

 

 

Citadela je rozložitá a její různý bloky obydlovala nejslavnější královská rodina z dynastie Nguyen. Hue je tak vlastně pravý a původní centrum Vietnamu (Dai Viet), vpravdě kořenový základ dnešního Vietnamu. Dokonce i Francouzští kolonizátoři ho zachovali jako historický, ačkoli deaktivovaný symbol Vietnamu a při rozdělování země na komunistický sever a americký jih připadlo k na západ inklinujímu jihu.

 

 

My jdeme obhlídnout blok, kde bydlívala matka od starýho Nguyena a pro představu nám to docela postačuje. Paňmáma si ve svým do čtverce obehnaným "městě ve městě" nechala postavit několik budov, mezi nimi i Hall of entertainment. Rozdíl mezi původní zástavbou, co černá od deště a času, se nedá srovnat s opravenými částmi citadely, který opravujou mantáci v montérkách a nikoli restauratéři s kouskem citu pro historii. Kombinace otravnýho deště a evidentní fušeřiny nám částečně ničí dojem z celýho místa.

 

A taky ještě, že mokrý kachličky sviňsky kloužou a že z Library Hall udělali obchod se suvenýry, což se neodpouští za žádnou cenu. A to ani za zázvorovej čaj a dobrý jídlo, co si ho ale nakonec dopřáváme po odchodu z týhle Vietnamský verze zakázanýho města.

 

 

V baru západního střihu je nám dobře. O to líp, když ještě nakrmíme žaludek a spláchneme to koktejly. Já se teda bohužel spláchnu až moc, takže mi je druhý den extremně ouzko - s kocovinou horší než po bujarý silvestrovské noci a s horečkou, co mi přes noc propukla, mě moc čipernej den nečeká. Pobyt v Hue jsme nucený prodloužit o den a já se musím ptát: "Hwaiiii?"

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload