HAI VAN PASS-kým loopem nahoru

December 19, 2017

Dostali jsme jasný doporučení - za žádnou cenu nejezdit na sever, kde se dá očekávat teplotní pokles a zároveň vzestup srážek. Ale my ve volný návaznosti na motto "je to dál, zato horší cesta", vyrážíme na 200km do severního Hue a prostě doufáme v nejlepší.

 

Máme to mít! Nebem sice táhnou černý mraky, ale hodinu po hodině se protrhávají až skoro do polo jasna. Tetelíme se blahem, protože líp se nám ten dnešní přejezd nemohl vyvézt. Nejdřív si děláme krátkou přestávkou na dlouhý pláži China Beach, co je hned vedle pláže Nam O, kde se poprvý vylodili Americký vojenský jednotky. To je mi ale úplně buřt, já sem prostě happy, že to vypadá na fajnovou projížďku...

 

 

Plán máme následující - po Hai Van Pass nás cesta svede do tunelu, odkud pak pojedeme co nejdýl po pobřeží, protože ve vysokých horách by byla zima a déšť. Za paušálních 50 kč tankujeme plnou nádrž. Tady je úplně jedno, jestli vám ukazatel slintá ve výstražným červeným poli nebo máte nádrž skoro plnou, tady prostě platíš pade a žádný ale.

 

Po opravený silnici dojedeme k místu připomínající hranice. Společně se dvěma Francouzi sestupujeme z motorek a kupujeme lístek na převoz autobusem, zatímco nám čiperní Vietnamci berou motorky zpod rukou a skládají je na korbu vozíku. Musíme povinně autobusem a fakt netušíme, jestli je to proto, že motorky nesmějí do tunelů, nebo proto, že si parta podnikavých nadšěnců chce prostě přivydělat na turistech. Nicméně můžeme být rádi, že jsme neskončili s rozbitým zadním zrcátkem jako naši žabožroutí spolujezdci a že můžeme s klidným au revoir valit dál...

 

 

Cestou zastavujeme jen dvakrát, přestože je tahle cesta jedno velký pokochání. Jenže, ono to bez větru pleskajícího do čela a bez pohybu mizejících krajin nikdy tak nevynikne. Prostě, míjíme další z mnoha pěkných rýžových polí, co se sice neskládají do kaskád jak v severní části země, a pak pálíme dál, do zajížďky, kterou obkružujeme Hue po podlouhlým cípu kolem Thuan An Beach.

 

 

Zhruba v druhý minutě mě začne fascinoval počet opulentních hrobek, který míjíme. Cesta se tak změní na projezd jedním velkým a nekončícím pohřebištěm, kde je (nepřeháním) na tisíc těchhle hrobů. Jsou tu rozestavěný bez ladu a skladu tak, jak si to nutnost zamanula. Dům vedle hrobu, hrob za barákem, barák mezi rodinnými hrobkami - to tady není vůbec žádnej prolém.

 

 

Jak pak vyzjistím, jedná se vážně o "ghost city" a některý hrobky mají velikost obstojných panských domů. V předzahrádkách se tyčí zdobený vstupní desky, některý hroby stojí na samostatných ostrůvcích upřostřed řek a nebo jsou vyskládaný podél cest či hluboko v lesích. Píšou, že v hrobkách jsou povětšinou pohřbení overseas Vietnamci, tzv. Viet Kieu. Zběhlíci, emigranti, vyděděnci. Nicméně, chtěla bych vidět inzerci na bydlení v týhle oblasti.

 

Před spaním každopádně ideální projížďka.

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload