VIETNAM-ský Vánoce

December 24, 2017

Pořád ještě na práškách a pořád v jedněch kalhotech, co jsou zespoda zasviněný bahnem a na stehni omastkem z pizzy. No co, vánoční návštěva Staromáku se stejně mění za návštěvu Opičího ostrova a řízek se nahradí talířem špaget, takže ve prospěch typičnosti Vánočního dne nic nehraje. Snad jen, že to má bejt stejně pohodovej, o málo míň slavnostní, den.

 

Nejdřív vyrážíme k moři s nápadně mnoha loděmi. Na písku odpočívají plavidla ve tvaru lavoru, co se na nich vyplouvá zpravidla v létě. Protože Vietnamci jsou nejvíc ateistickým Asijským státem (natož pak poměrem křesťanským), Vánoce tu neslaví, nemají volno a nijak zvlášť se to tu neprožívá. Předsevzeme si nicméně průzkumnou večerní zastávku v místním křesťanským kostele, která se však ve výsledku smrskne do ledabylýho pozastavení - jsem z tý hodovní štědrovečerní večeře zase tak přejezená (jedině správně, to je jasný), že bych nejraději zamířila k jesličkám a dala si dvacet. Navíc, kostel nemá klasický oltář oproti dveřím a lidi pokorně nesedí na lavicích se svíčkami, jak bych očekávala, nýbrž se na volno a někdy i na boso pohybují netradičním kostelem.

 

Každopádně...

 

 

... jen, co si dáme rozehřívací pohodu na pláži, vyrážíme na 30min vzdálený poloostrov Son Tra,  tedy Monkey Island, na kterým se jako největší dominanta vypíná velká socha oblíbený bohyně soucitu. Těch už jsme viděli bambilion, ale slibujeme si pěknou, závěrečnou projížďku naší Hondou, co ji musíme odpoledne s těžkým srdcem vrátit. A co ji taky v poslední hodince potrápíme benzínovým dnem.

 

Bílá socha na horizontu se pomalu...

 

 

pomalu ...

 

 

 

přiblížila.

 

 

Větší zážitek ale máme z okolní bonsajový zahrady a útočnýho psa, co by Honzovi už málem odhryzl lýtko, kdyby snad on neviděl veškrerý možný videa o útocích divý zvěře. Čelem k psovi, jsou to prej zbabělci. Jiný drama se odehrává na nebi, což je neohratelná písnička našeho výletu. V mrholení tak projedeme náměstí s pagodou, co spadá pod čínský vliv, a při pohledu na černající mraky se ještě naposledy rozhodneme pro výlet k nejvyššímu místu poloostrova. Vždyť přece, zrovna se mi udělalo líp a byla by škoda nepromoknout na kost.

 

 

Mučíme motorku na plný obrátky, ale uprostřed kopce odmítavě zastaví. Do toho se samozřejmě spustí mrholení, mlha si sedne až na prdel a motorce zbývá benzínu tak akorát do štamprlata. Honza by to riskl, ale obezřetně zasahuju, takže se raději stočíme zase z kopce. Prosím pěkně, jen necelý 1,5km od vrcholu! To podrásá každýho, kdo potřebuje closure, ale nedá se prostě svítit. Uvíznout v dešti, s prázdnou nádrží na 20km od první pumpy, to už taková sranda není.

 

No go!

 

 

Nejlepší rozhodnutí dne! Cestou dolů se totiž z těch černejch peřin směle spustí liják a my se klidíme pod kokosovou palmu. Nestěžujeme si, prostě - šťastný, veselý a suchý všem!

 

 

Honzo, nemůžeš si ten odpornej modrej šátek sundat aspoň na tu naši Vánoční? Prej ne. Tak hezký Vánoce...

 

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload