DANANG-ský rozjezd

December 16, 2017

Vlítáme do centrálního Vietnamu a do města zvanýho Danang, co je prej nejrychleji se rozvíjející Vietnamský město. Volba tak padla na zlatou střední (neřkuli teda centrální) cestu, protože tady v té oblasti se dají najít jak hezký pláže, kterými se chlubí jih, tak divokou přírodu a hory, kterými oplívá hlavně sever. Střed je pak taky oblastí nejvíc poznamenanou vietnamskou válkou, protože Danang byl vůbec první místo, kde se Američani vylodili a z něhož si taky spravili svoji největší vojenskou základnu. Pohnutá válečnou historií si tak před odletem pouštím válečnej film Hamburger Hill, abych se dostala do dostatešně uvědomělýho stavu o týhle sužovaný a zkoušený části země.

 

Nebudu ale zastírat, že o něco víc než post válečný trauma mě ve výsledku souží vlastní trauma ze zjištění, že se do Vietnamu vrháme během jednoho z jeho vůbec nejdeštivějších období. Do jedinýho zavazadla na deset dní - baťohu, co se vleze tak akorát pod sedák motorky - tak s jistým sebezapřením místo plavek balím pláštěnku a vysoký ponožky. Člověku záhy dochází, proč byly tyhle letenky tak levný...

 

 

Naše první danangská zastávka je pak naprosto jasná - musíme sehnat nějaký pořádný žihadlo, na kterým se budeme po nadcházejících deset dní prohánět hlava nehlava. Výlet totiž hodláme koncipovat jako typickej road trip a střed chceme projet ideálně po tzv. Golden Loop,  který se táhne podél moře a nazpět podél hor. Jenže, protože si námi zvolená půjčovna motorek vybrala nečekaný vánoční volno, musíme improvizovat. Plný nedůvěry z diskuzních fór o tom, jak chtějí neautoriovaný podniky každýho turistu napálit a při vrácení mu nechat zaplatit i od cesty sjetý gumy a omakaný řidítka, se ocitáme v druhý nejlíp hodnocený půjčovně Danangu. Jmenuje se Trang Huong a jejich specializací jsou masáže chodidel. Prostor s plagátem divokých koní a dva gauče pro zákazníky v nás nejvyšší důvěru spíš nebudí. Ještě sice uhádáme, abychom nemuseli oproti motorce propůjčovat pasy, ale pak nám masážní expertka vyveze na cestu jinou motorku a vyžaduje po nás 5,000 kč jako vratnou zálohu. Tak to teda ne, nikdy nevěř lidem, co cizím lidem hnětou prsty na nohou!

 

 

Nakonec se rozhodneme vložit důvěru do jakési pouliční společnostiTuscana a půjčujeme si srdcovou Honda Air Blade + dvě špínou prolezlý helmy. Nasedáme na první jízdu života, během níž nás Honza dvakrát posílá do protisměru. Jako jasnej žabař hledím na ledabylý posedy motoristů, zatímco já ze strachu ze sfouknutí stahuju Honzovi silným stiskem kůži z těla. Platí, že jestliže na jednoho Číňana připadá jedno kolo, tak na jednoho Vietnamce připadá minimálně jedna motorka. Tady neexistuje místo pro městký autobusy, protože tady je každý svým vlastním dopravním pánem. Do města, který je taky mimochodem plný nekonečně mnoha kruhových objezdů, pak vjíždíme v době večerní špičky, ale už po malý chvilce je nám jasný, že motorku úplně milujem.

 

 

Oklepaný první okružní jízdou dojedeme do nejlépe hodnoceného podniku, místní vietnamský pizzerie. Jo, vietnamský město, italská kuchyně, japonské vedení. A ne, nestydíme se. Jmenuje se to Pizza 4 P´s a rovnou se shodnem, že si tedy rozhodně dopřejeme Štědrovečerní večeři. Řízek to sice nebude, ale o plný břicha se fakt nebojim. Od otevřených pecí se pak přesuneme na most...

 

 

Dragon Bridge, kde se odehrává atrakce v podobě dračího chrlení ohně a vody. U dračí hlavy stojí davy. Za mnou Honza remcá, že takovou krávovinu nemá zapotřebí, zleva slyším to samý od remcavý paní. Je fakt, že dračí vrh je oproti samotný projížďce po rozsvíceným dračím mostě trochu nuda, ale bože, když už jsme tady!

 

 

A zítra, jo, zejtra to teprve pořádně rozjedem! Tohle bylo samozřejmě jen kolo pro začátečnický lamy...

 

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload