HUTONG STYLE

November 2, 2017

Kola.

 

Kola, kola, motorky, kola. Auta, kola, motorky, motorky. Auta, kola, motorky, kárky. Kárky, kárky, kárky a další kola. Prostě všude, naházený na sebe jak kupa špinavýho prádla. Zrezlý, zaprášený a s jakýmsi ručním a hrudním povijanem, co chrání proti omrzlinám z protivětru.

 

 

A hutongy. Tam máme - špína, bordel, prach, stařešina, bezčasí a nenapodobitelnej lifestyle od minuty. Do jednoho takovýho "bezvýznamnýho" hutongu vcházíme a vlastně jedině takový hutongy stojí  opravdu za vidění (teď záměrně útočím na turistický hutongy typu Nanluogu Xiang, který nemají žádou duši). Nuže, tenhle se jmenuje Paizi Hutong a je jen na deset kroků od rušný silnice, směrem hlouběji na jih od bran Zakázanýho města.

 

 

A hned zkraje začíná to bezčasí. Stará dáma si čte ve slábnoucím podzimním slunci noviny, opodál se muž na svý kárce dopřává svačinu. U dalšího domu si povídá stará matka se svou dcerou, která zatím štrikuje svetřík. No, vlastně je to jako vesnickej život, akorát, že se děje v tomhle ekonomicky kulminujícím hlavním městě Číny a na vzdálenost jedný ulice od místa, kde je Starbucks, Zara a KFC. Zatímco tak na každý hutong připadají jedny společný záchodky na ulici, v ulici vedle se nachází luxusní obchody, restaurace a kavárny. Zatímco tady mají lidi na tvářích šmouhy od špíny, vedle to voní parfémem a prachama. Ale nezdá se, že by lidi hutongu a ti druzí měli z tohodle kontrastu nějakej stres.

 

Tak tedy dobrá...

 

 

Dorazíme na rušnou křižovatku, kde lidi na všech těch kolech, kárkách a vozících přejíždí z jedný části hutongskýho klubka do dalšího. Čumíme, oni troubí a je tu fajn. Nefalšovanej hutongskej mikrosvět, jak ho máme rádi.

 

 

V přiléhající ulici - jiným bezejmenným hutongu - se odehrává trocha čínský Itálie. Celá ulice se vyběhla podívat ven, jak dostává starý muž od své staré ženy pořádně vypráskáno. Když ho závěrem dobuší pěstí do ramene, vypráší z něj všechen ten prach předchozího podzimu a jdou zase v klidu dál. Malá holčička  vmžiku naskočí na starou motorku, jako kdyby s hells devils křižovala silnice už od nepaměti. Jiný děda zase vyveze svý zamatlaný vnouče na kolečkovým křesle na sluníčko a sám se dá do řeči se stejně bezprizorními sousedy. Stojím uprostřed týhle ulice a s Číňany se vzájemně okukujeme jako bychom byly dva úplně odlišný živočišný druhy. Správně, ten jejich chrochtá a válí se ve vlastní špíně.

 

I tak je ale žeru...

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload