VICTORIA PEAK

February 9, 2017

Někdo: "Jako promiň, ale tys nebyla na Peaku?"

 

Jo, kdo nebyl na Peaku, ten vlastně neviděl Hong Kong. Snad každý, kdo ve městě stráví alespoň den nebo dva, má Peak na prvních pozicích must see. Je fakt, že nabídka zní celkem slibně - z vyhlídky člověk uvidí táhnoucí se pobřežní Skyline, moře a zátoky, bohatě hornatou, vlnící se krajinu, přilehlé ostrovy a různá přístaviště. A večer to navíc všechno pěkně bliká a svítí.

 

Já: "Víš jak, já vůbec neměla čas..." (společný smích)

Já: "Ale dneska dost fouká a je celkem kosa. Tak co tam nevyrazit, že?"


Musím říct, že vyškrábat se na ten vrcholek je záležitost na několika hodin (dvou při průměrným tempu). O tom ale já nic nevím, to mám jenom z doslechu. Kromě šlapání je taky možnost využít zubačku, teda Peak Tram, která člověka na vrchol vyveze. Pro líný, starý a tlustý lidi ideální...


Nahoře na Peaku je turistické náměstí s několika restauracemi, kavárnami, obchody se suvenýry... však to znáte. Je kažodpádně fakt, že po čtyřech nadcházejících hodinách mrznutí a zírání na Hong Kong mi kafe v Pacific Coffee (vedle Starbucks Coffee druhá nejrozšířenější frančíza) hodně bodne. Teda, kdybych si jako idiotka neobjednala místo normálního kafe přeslazený frappe. Jo, není nad dvojitou dávku zimy s cukrem. Ale ten výhled z kavárny je vážně famózní!

 

Nuže, nevydáváme se přímo na vyhlídku Peaku, ale na Lions Pavilon vyhlídku, která je o něco málo metrů níž. Jsem totiž prozíravá a vím, že na Peaku nejsem naposledy, takže si chci nechat výhled i přilehlou zahradu v záloze na dobu, kdy to třeba budu chtít někomu ukázat a ohromit ho. Něco ve smyslu slovního šťouchance do žeber "to čumíš co, heeee?"

 

Máme vysledovaný, že dneska nemá být moc mlhy, takže by měla být poměrně dobrá viditelnost. Umíte si představit ten moment, kdy po dvou hodinách vylezete nahoru a vidíte samou mlhu? Já teda jo. Úplně vidím, že kdyby Honza nesledoval počasí na IRA, tak bych byla přesně ten nešťastnej případ.

 

 

Musím říct, že se v tomhle městě začínám orientovat líp než v Praze. Jsem dokonce schopná (já, opakuju, že já!!) pojmenovat některý budovy a zorientovat se v městských částech. Neuvěřitelné, že?


No, ve skutečnosti ten výhled vypadá líp, než na fotkách.. teda, než na mých fotkách. Před sebou mám pohled na celý Tsim Sha Tsui, zleva dohlídneme na lodní úkryt proti tajfunům (to hranatě ohraničený místo s hodně loděma) na Stonecutters Island, napravo pak ke Kowloon Bay a Laguna City. V týhle východní části pevniny jsem ještě nikdy nebyla.. z povídaček ale vím, že by ta měly být docela pěkné pláže.

 

 

O dost lepší je to ale večer, když se město rozsvítí. Je to magický, ale bohužel pochybuju, že to moje kvalitativně chabé fotky dokážou zachytit.

 

 

Během pěti hodin se člověk na město celkem vynadívá, takže jsem v posledních asi 20 minutách sledovala především lidi. Hodně mě pobavilo masové využívání tohodle getsta. Jakmile totiž člověk na fotce nevyplázne jazyk nebo tohle gesto neudělá, je pak fotka asi málo cool nebo co... 

 

 

A víte, co je horší než dvouhodinový drápání se na Peak? Čekání na autobus, kterej člověka sveze zpátky dolů do města. Tak peace!

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload