BACK TO MAO

October 31, 2017

Před rokem sem byla minimálně 20h denně zmatená a dezorientovaná, zato však náležitě fascinovaná vším, co sem viděla. Tak jdu zkusit, jestli se to kouzlo prvního polibku bude opakovat i po druhý. A pro čínskýho hudlana si jdu na Tiananmen Square alias na Náměstí Nebeskýho klidu. Ne, že bych flirtovala s Maem, ale přece jenom je to největší náměstí na světě a uvědomuju si, že jsem ho minulý rok neprošla poctivě celý. Zároveň zvažuju zastávku nad jeho nabalzamovaným tělem, jenže jsou s tím trochu štráchy - mauzoleum dnes neotvírá, otevřený bývá jen do dvanácti a k dispozici jsou pouze omezený skupinový návštěvy, takže by se na mě nemuselo dostat. Ubrečenou tetku, co se na Maa přijela podívat až odněkud z Hunnanských hor, bych přece o takový setkání nemohla připravit! A navíc, v místnosti nepovolují focení, takže nejnepřekonatelnější selfie by stejně nebylo.

 

 

K samotnýmu náměstí - no, žádná změna. Pořád jim tu visí portrét Maa a vedle Čínský vlajky navíc dočasně přibyla ještě ta Ruská. Autobusy v jednom kuse plivou další a další převážně čínský turisty, kteří vytahují čínský vlaječky, svačiny a termosky, aby si čelem k Zakázanýmu městu (nebo čelem k Maovi?) dopřáli dopolední svačinku...

 

 

... a neboli hleděli na pomník svý sdílený historie.

 

 

Je to tu hrozně vážný..

 

 

... a když se otočím, spatřím tento tematický pár. Jo, Mao za zády, Mao kolem krku. Vsadím se, že tahle fotka půjde nejspíš přímo do ložnice.

 

 

Opodál plní jiná řada návštěvníků rozkazy ostřílenýho fotografa, který je organizuje na předepsané pozice a pro jistotou jim rovnou i říká, jak přesně zapózovat. To kdyby náhodou nevěděli, jestli mají směrem k Maovi zvednout palce nahoru nebo raději ukázat peace. No, já bych věděla ještě o jednom gestu.. 

 

A ne, nemám na mysli to rock´n´rolový.

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload