NA VÝCHOD OD RÁJE

October 16, 2017

Říkají, že je to nejzelenější město Asie, že je bohatý na moderní a futuristický stavby, že je tam silnej průnik kultur a zároveň extrémně bezpečno. National Geographic do kotle Singapurskejch superlacích přihazuje ještě studii, že Singapurci jsou údajně jedni z nejšťastnějších lidí na planetě. Je jistý, že za to může oficiální zákaz žvýkání na veřejnosti, protože kdo někdy prožil hodinu s mlaskajícím Číňanem v autobusem, ten ví, že bez takovýho zákazu není možný bejt doopravdy šťastnej. Na letišti si pak ještě všímám upozornění, že za přepravu drog je trest smrti, že se smradlavým durianem nesmíš do veřejný dopravy a že místní Singlish je opravdu hybridní děcko místního dialektu, kterým kdekdo žvatlá, ale nikdo cizí mu prostě nerozumí. A taky, že když město leží na rovníku, znamená to, že sbalit si do kufru dlouhý kalhoty a dva svetříky byl jistej výstřel do prázdna...

 

Náš hotel se nachází ve vykřičený čtvrti Geylang. Člověk si nemá na co stěžovat, když si bydlení v pelechu neřesti sám vybral, ale víc než jindy doceňuju, že sem si přivezla špunty do uší. Vlastně, tenhle Hotel 81  by měl dostat do standartní výbavy spolu s ručníky i svěrací kazajku, protože kobka nabízí maximálně tři kroky každým směrem. Když k tomu všemu ještě stáhneš rolety, stačí už jenom plato prášků na spaní... Není proto divu, že můj vůbec nejoblíbenější tříkrokovej směr je ten ven z pokoje...

 

 

První dojmy necháváme dozrát během procházky po týhle východní části města, přesněji kdesi kolem Katong a Joo Chiat. Průvodce říká, že tahle oblast je skutečně autentická, čímž míní, že tady žádný lepší hotely ani nejsou a pokud chceš vidět něco hodně zelenýho a moderního, jdeš na opačnou stranu města. Vlastně, kromě kurev a inďáků tu není co k vidění.
 

Nezbejvá, než se zaměřit na podobu ulice. Ostatně, od tý doby, co sem s kuframa opustila Malešickej park, mě posedlo nutkání porovnávat všechno se vším a vystačím si fakt s málem. Tak třeba místní zástavba. To máme sice klasický jihoasijský shophauses, kdy dole prodáváš zboží a nahoře chrníš a žiješ, ale oproti těm hong-kongskejm jsou bohatě malovaný pastelovýma barvama, dole je arkádovej průchod, co chrání před slunkem a deštěm a v druhým patře mají většinou dřevěný francouzský okna. Ha, typickej singapurskej bejvák ve starý čtvrti!

 

 

Další srovnání přichází samo. Velkorysá šíře ulic se totiž nápadně nepodobá nitkovitejm chodníkům hongkongu a hlavně, kde je nějakej hustej provoz? Jakto, že mi do obličeje nefuní motory aut a autobusů? Ne teda, že bych si stěžovala, že druhej den žiju v příjemným bludu vybydlenýho města. Včera za to mohl tajfun, dneska asi opačnej extrém rovníkovýho vedra.
 

Naštěstí se brzo setmí, lehký holky vyrazí do fachy a rohy ulic se postupně začnou plnit lidma, co zasedají na plastový židličky pouličních jídelen.

 

 

My se dál posouváme po otravně dlouhý třídě Geylang, který naskakujou čísla lorong (lane) jedna, dva, tři až padesát. Cestou potkáváme hlavně ty indy a v rozmezí oblasti Katong / Joo Chiat už vůbec nevíme, že jsme v nějaký Asii. Přichází umerika hadr! Baráky s upravenými trávníčky, Audiny, Jaguáři, milionáři...

 

 

Úplně moc nás to nebaví, ale asi kilák zacházky a budeme u indickýho Sri Senpaga Vinaygar Temple (to se díky octu dobře pamatuje). Chrám je zaraženej mezi baráky, vykukuje jenom jeho střecha. Když se blížíme, říkám si, že sem nikdy v hinduistickým chrámu vlastně nebyla. A taky splítám další teorii o souvztažnosti mezi bujarou barevností chrámů, shophousů a pouličních jídelen, co mají jednou zelenou, žlutou a jindy modrou židličku. Jak říkám, mně fakt stačí málo. A jak říká Honza, dej si kari a buď dobrej.

 

 

Tenhle chrám zasvětili bohu Ganesha se slonovou hlavou. Na hlavní věži samozřejmě nechybí několikaruká božstva a uvnitř se modlí ženy a muži v oddělených uličkách. Ccc... v oddělených. No a jednou za čas sebou jeden z těch Indů plácne o zem a čelíčkem vytře podlahu. V hlavě mi přitom nepřestává znít "děkujeme, přiďte zas" Apua Nahasapeemapetilona.

 

 

A největší zářez dne? Honza pokoří městskou autobusovou dopravu a my si tak ušetříme hodně otravnou cestu Geylangskou třídou nazpět. Pak už stačí jen jedinej úkrok z koupelny do postele, zarazit špunty a čau zítra v moderním super městě..

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload