TAI HANG DRAGON DANCE

October 3, 2017

Hong Kongčani oslavujou přechod k podzimu, a to bez ohledu na neustupující třicítky i celozelený stromy. Během noci, kdy je pak měsíc ve svým úplňku, se vydávaj do ulic vesnice Tai Hang, aby tam po tři dny pozorovali tančícího draka.

Znovu se potvrzuje, že snaha spřátelit si říčního ducha (což prej drak je), je v týhle kultuře vůbec nejsilněji přežívající tradice. Drak totiž přinášel spásnej déšť, což v dnešní technický době oceňuje pět z pěti místních zemědělců. Ale, tady v Tai Hang má drak trochu jinou práci...

Když se totiž vesnicí kdysi přehnal krutovládnej mor, záhy přišla druhá pohroma v podobě divokýho tajfunu. Natropila tu děsnej zmatek. No a k tomu všemu se připlazila krajta (syn královskýho draka) a ve vesnici sežral(a) všechnu uchráněnou úrodu. Proto věštkyně moudře rozhodla, aby se  každý rok v období před katastrofou konal ohnivý dračí tanec, zamezující opakování této zkázy. Já říkám, že takový věci mohl vymyslet fakt jenom někdo s morem. Ale oheň mám ráda, takže...

Na sedmou se vyloupnu na hlavní třídě Wun Sha Street, ale zátarasy jsou celý obsypaný lidma. To mě trochu sere, protože když nebudu fotit z hezký pozice, tak nic nevyváží fakt, že neumím fotit ve tmě.

 

 

Ani nevím, kdy ten tanec přesně začíná, takže zpanikařím hned, co postranní uličkou začnou procházet malý holčičky s lucernama. Hazardně se ale rozhodnu ulici přejít na druhou stranu a dostat se do budovy hasičárny, co má tady ty kruhový okna...

 

 

Ptám se hlídkaře, jak se tam dostanu, ale samozřejmě mi nerozumí. Zkusila bych lomcovat dveřma, jenže jsou na kód a nemám koule na to, abych zkusila aspoň kombinaci 1,2,3,4. Navíc mě dav odnáší dál a já se tak nakonec ocitám na samotným konci průvodu. Tak to je fakt skvělý, tady bude drak už určitě utancovanej a pohaslej!

 

 

Napravo ode mně navíc stojí skupinka číňanů, kteří se bez přestání hihňaj a hrozně nenápadně si mě jeden po druhým fotí. Na levým křídle mám pak ženu podobně velkýho vzrůstu a s dokonale prázdným výrazem vraha. Když už začínám bejt po dvaceti minutách čekání fakt rozmrzelá, řekne mi psychopatka, že koukám na špatnou stranu. Chceš mi jako říct, že průvod půjde ze shora, když je to tam uzavřený? To je přece nesmysl, říkám jí beze strachu, že mě za to bodne do břicha. Trvá ale neoblomně na svým, takže asi ví, o čem mluví. Trochu nejistě točím hlavu proti směru celýho davu lidí a skepticky vyhlížím dění na kopci...

Jeden z policistů se náhle otočí ke skupince fotografů, co si tam dopředu rozestavěli svý stativy a židličky, a do jednoho je bez skrupulí vyhodí. To ste nečekali, co?

 

 

Hned záhy nato ucejtím ve vzduchu silnej závan vonejch tyčinek. Lidi začnou hysterčit, bubnování zintenzivní a před nosem mám v mžiku celou řadu cizích objektivů. Zezadu mě udeří vřískající dítě a psychopatka začne tleskat. Ty bláho, davový emoce! Než se ale stihnu vůbec vzpamatovat a odstrčit nejotravnější lidi na stranu, průvod je přímo u nás a já skoro nestíhám sledovat, kde má ten drak vůbec hlavu. Skupina vyhozených fotografů se nepozorovaně rozleje přímo do průvodu a já tak na poslední chvíli přepínám do modu video...

 

 

Stíhám draka zrovna, když nás míjí. Jeho tělo je skoro 70m pás ze slámy, do nějž jsou v hojným počtu zabodaný vonný tyčinky. Před drakem se v rotaci nesou dvě ohnivý koule - perly, který drak pronásleduje. V hustým dýmu tak na několik vteřin sleduju pohyb draka a jeho ocas, co pomalu mizí ulicí kamsi do ztracena... 💟
 

Příští rok to ale dám natuty z tý hasičárny! Drak totiž na náměstí dělá efektního šneka a to prostě musím vidět.

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload