ASIA CONTEMPORARY ART SHOW VOL.2

September 24, 2017

Podzimní edice současnýho asijskýho umění zase obsadila hotelový pokoje v Centralu. Poučená z jarní sezóny se těším, co na ten koncept a obsah řekne Honza a jeho nadšení strategicky umocním zmínkou o šampaňským, na který máme při koupi vstupenek právo. Nepletu se, v hlase se mu ozve upřímný zájem a v očích se zablesknou hvězdičky.

 

Když v hotelu Conrad obejdeme první půlku 43.patra, shledám, že v několika případech se setkávám s umělci z minulé sezóny a často i s těmi samými obrazy, které zde minule vystavovali... Každopádně se s Honzou shodneme, že ceny za obrazy jsou hodně vyšponovaný a z 80% se kloníme spíš ke zhodnocení neurazí, nenadchne. 

 

 

První, co nás nějak zasáhne, je Japonec Nishikawa, co má sérii obrazů s opakujícím se názvem Sealed House. Je dost možný, že prvotní zalíbení vychází z toho, že ty zapečetěný domy někdy vypadají jako několikapatrový dorty. Čučím na to, z profilu mě pozoruje kurátorka a říká "to jsou domy v rekonstrukci, jsou pod plachtou". Opáčím, že podle mě je to dort s lákavou vanilkovou polevou a vyzvu ji, ať tu ideu rozvine. "No, důležitý jsou ty plachty, který domy zakrývají", zavede mě slečna na cestu a tak si přirozeně konstruuju metaforu o tom, že dům je to, kde jsme sami sebou a že plachta to nitro zakrývá, zatímco se v něm dějou "rekonstrukční změny". No, autor sám uvádí, že našel analogii mezi plachtou-budovou a dřevěným rámem obrazu-nataženou látkou, přičemž píše : "when we lose recognition of our world, although the lenght of time may vary by situation, a majority will be spent covered by fabric as we depart from the present world." A brožura dodává, že se jedná o reprezentaci obklopujícího fenoménu rození a hynutí. Tak ten to vzal hodně do důsledku...

 

 

Tady ten princip kombinace plastických nánosů barev a čistě hladký plochy si jako formální prvek vypůjčuje značná část autorů, a tak si přitom vzpomínám na Ecova slova o stylegmatickým přenášení, která tvrdí, že pokud se nějaký postup vezme z originálního uměleckého díla čistě pro jeho efektnost, a pak se zakomponuje do jiných děl právě jenom pro ten efekt (teda bez originálního kontextu), vytváří tohle dílo iluzi originality, ačkoli divák konzujume jakejsi vykradenej, bezkontextovej prvek. Eco ale neříká, jak se pozná, kdo byl první (kdo vytvořil pravý umění) a kdo efekt danýho principu jenom krade.

Každopádně kromě Nikishawi tenhle motiv používá i tady Gao Xiaoyun. To si takhle v koupelně sedíme opřený o rantl vany a tetelíme se blahem, jak je ten obraz skvěle provedenej. Tón uznání a dlouhá debata k nám zavede kurátorku, která nás nejspíš považuje za ruský milovníky umění, handrkující se nad cenou díla. Rovnou k nám teda zavede samotnýho autora, ať se ptáme na to, co nás zajímá. V malý koupelně jsme dva na dva a nenapadá mě blbější otázka, než "a vy malujete jenom řeky?", následovaná vysvětlením, že se jedná o ústí Shanghajský řeky s mostem, kterej je jakousi ikonickou branou do města. Zkouším se zvědavě doptat i na funkci těch nánosů barev, ale trochu se nám to ztratí v překladu, ze kterýho vyplyne, že nánosy reprezentujou starobu a zašlost. Tak to asi nebude stylegma, když to má (ať už jakýkoli), svoje vysvětlení. Chvíli je ticho, než  kurátorka rozhodne, že nám obraz můžou zabalit a doposlat, pokud si ho nemůžeme odvézt rovnou. Drahoušku, nech mě vytáhnout 150 000 dolarů a vemem si to na korbu taxíku, to není žádnej problém.

V posledku nás pak slečna ještě seznámí s tím, čemu se říká pozitivní prázdný prostor, což označuje za jeden z prvků čínský estetiky a dodává, že v čínský malbě se upřednostňuje pravidlo míň je víc. Tak mi se po vzoru míň vyplížíme z koupelny, že s ještě jakože prvně porozhlídnem okolo...

 

 

Mimochodem, s tou opakující se kombinací plastický a hladký plochy fakt nekecám a důkazem je minimálně třetí autor v řadě...

 

 

Další oslovení přichází od Kwan Soo Kim, kterej (nebo která) tady má tři obrazy s názvem Větve. Tohle je hodně líbivá záležitost a dostalo se mi vysvětlení, že větve = cévky v mozku. Na to se dá jenom říct, že to je prostě hezký. Uprostřed autor vyříznul díru a živý větve naaranžoval tak, aby pak v obdobném tónu domaloval spoj do onoho vyříznutýho středu.

 

 

No a nakonec tu máme samozřejmě i vystavovatele, který tu jsou podle mě trochu omylem. To taková jedna nejmenovaná vystavovatelka, kterou jsem zahrnula všetečnejma otázkama po významech jejich děl, měla fakt raději mlčet a nechat obrazy v nedořečenu. Ježiši, dyť tyhle povídačky se dají připravit a můžou pomoct k prodeji.. Každopádně, někteří se neumí prodat a jiní se zase prodávaj jak dámy německejm kamioňákům.

A tak odešel i Honza, zatímco já se spakovala s tím, že si to asi musím jít ještě promyslet ven...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload