GET UP, STAND UP

July 24, 2017

S Lamma Island máme teprve první rande. Ostrov, ze kterýho už zdálky čouhají elektrárenský věže, se dá navolno přeložit jako jižní vidlička. Má dvě přístaviště - severní Yueng Shue Wan a druhý jižní přístaviště, který si ale necháváme až na dobu, kdy samice karety obrovský laskavě vyvrhnou tak aspoň stovku svejch vajíček a pláž se zase stane přístupnou. Do tý doby patří jižní pláže výhradně jim.

 

Nedbaje šedýho nebe se teda vydáváme vstříc koloritu na jižní vidličce, která údajně tepe v hippie-reggae rytmu. To jsem zvědavá, kolik hašišáků a hárošů na místě potkáme..

 

 

Plavba lodí bejvá půlka zábavy. Obzvlášť cesta z Central je pro mou nedovyvinutou orientaci dost prospěšná, protože loď obeplouvá Hong Kong Island po celým západním pobřeží a já si tak konečně plním svoji 3D mapu. V odpovědi na nevinnou otázku "kde bydlíš?" pak už suverénně neukazuju kamsi k západnímu břehu Taiwanu.

 

Když po rozbouřeným moři opustíme centrální finanční čtvrť...

 

 

... vplujeme do oblasti bez mraků, kde nás už v dálce vítají ony elektrárenský věže. Při vkročení na pevninu se dočkáme vcelku klasického pohledu na přístavní zátoku. Už zkraje na zídce rozpoznáváme zelenou ceduli s nápisem Lamma Grill, odkud plánujeme navečer zkritizovat západ slunce a okoštovat místní pivo.

 

 

Cestou k pláži, která je označovaná za nejoblíbenější  a nejhezčí na ostrově, nepostřehnu žádný náznak reggae ani hippie kultury. Průchod vesnicí se podobá všem ostatním - špinavá a zaprášená stařešina prodává na ulici banány, ryby a jiný spadlý ovoce, zatímco po hlavní ulici se to - a to se Lammě nedá upřít - hemží hojným množstvím různých vega restaurací, obchodů s bio, eko.. no prostě co já vím zbožím in natura či co.

 

 

Rozpálený slunce je naprosto úmorný, což si na cestě bez jedinýho úlevnýho stínu ve svejch džínách maximálně užívám. Přišel zřejmě čas pořídit si konečně aspoň ten deštník.

 

 

Pláž nakonec vyhodnotím jako vpravdě obstojnou. Jemnej písek, roztomilej umělej meandr, sezení ve stínu, zátiší s kameny, v pozadí hory...V pozadí hory a...

 

 

... když se člověk vykloní na druhou stranu, do zraku ho bez jakéhokoli varování udeří celkem nezanedbatelná budova tepelný elektrárny. Tohle je bezpochyby pohled, na kterej si člověk přece jenom malej moment zvyká - takový koupání při elektrárně se totiž zdráhám odkejvat za hezký a spíš bych řekla, že tohle místo má prostě určitou energii, žejo.

 

 

Jdeme dál směrem k Herbaland, teda jakýsi zahrádkářský kolonii, kde se třesu na zakoupení sypanýho čaje. Jdeme hodně dlouho a hodně vysoko, až nám dojde náš omyl - neomluvitelně jsme se odchýlili, což nám potvrzuje i opocený policista, kterého jako jediného na vypálené cestě potkáváme. Vzhledem ke svým džínám cítím s tím tělíčkem pod jeho prosáklou uniformou nesmírnou solidaritu. Mezi vzdechy ukazuje na jižní část ostrova, že prej tudy kráčíme. Tam ale nikdo nechce, achjo.

 

 

Máme štěstí, že výhled je dostatečně kompenzační, takže kroků navíc dlouho nelitujeme. Je tu klid a nikde nikdo, což rozhodně není něco, co tu člověk bere se samozřejmostí. Moje odřený lokty mají dneska prostě neděli.

 

 

Vyšlápneme poslušně na vrchol kopečku, odkud zase jako kamzík sbíhám dolů, abych cvakla Honzu na horizontu. Jo, ta vejška asi není moc vidět, ale fakt tam je!

 

 

Snu o čaji se nicméně nevzdávám, takže po návratu do údolí sondujeme v různých nepravděpodobných odbočkách jakýkoli ukazatel zahrádkářství. Po dvaceti minutách hledání, kdy si to s klidem nakráčíme až k nějakému muži na jeho vlastní zahradu, si na malé brance povšimnu cedule s nápisem zavřeno. Jo, a tak zase jednou končíme s pivem na pláži, protože co člověku prostě zbejvá...

A samozřejmě ještě ten avizovanej západ slunce z restaurace s famózním jídlem, tak to už vůbec nekomentuju.

 

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload