MÍSTO BEZE ZMĚN

July 22, 2017

Na Lantau Island je místo, co zamrzlo v čase. Fosilní vesnice Tai O žije stejným životem jako před sto lety - staří rybáři a jejich ženy se tu po celý dlouhý dny zajímají jenom o výlov, sušení a prodej ryb. Mladýho člověka aby tu jeden pohledal. Jo a dneska je 22. července, takže si tu kroutíme přesně 222 den. To jen tak mimochodem... 🙀 

 

Vyrážíme lodí a vedro je s prominutím na chcípnutí - tipuju to tak na 35° a 98% vlhkost. Většinu cesty tudíž strávím s hlavou vyvrácenou z lodi, aby mě odpor větru co nejvíc ošlehal. Z lodi máme prima výhled na Tuen Mun s nejvyšší horou Castle Peak (jo, ten článek už asi nedopíšu, to je starý), výstavbu letiště s intenzivní leteckou dopravou a na lanovku kolem Ngong Ping, kde jsme "kdysi" byli na tom obřím Budhovi.

 

 

Vesnice je kousek od přístavu a jedná se o shluk obytnejch budek na chůdách, co se z obou stran rozprostírají podél říčního čůrku. Hned zkraje člověka ovane puch rybiny a smrad močůvky. Jako, v průvodci píšou, že jsou to Benátky Hong Kongu, ale podle mě přeháněj. Podle mě se tady zaměňuje zaostalost za jakousi romantiku starejch časů.

 

 

Prťavý osídlení tu nabízí dvě hlavní atrakce - projížďku lodí do nedalekejch vod, kde je možný pozorovat delfíny při západu slunce a projížďku lodí po kanálu, kterej je teda z obou stran obehnanej těma obytnejma budkama. To my ale ne, my jdeme pěkně po svejch, abysme se mohli zastavit, jak se nám zlíbí.

 

Jen co přejdeme most, dostáváme se do Tai O Street Market. Jak jinak, prodávají tu ryby a taky ten nejlepší melounovej nanuk, co sem kdy měla.

 

 

Překlenovací most tu ale ještě do devadesátýho-šestýho nebyl a lidi se z jednoho břehu na druhý dostávali pomocí převozníka (zpravidla obsluhující starší ženy), která člun s pasažéry posouvala ručkováním po nataženém laně..

 

 

Na druhém břehu se snažíme stočit co nejvíc k vodě, abychom zblízka viděli, jak domky opravdu stojej. Vůbec nechápu, že dřevěný nohy, namočený ve vodě nebo zaražený v bahně a olezlý mušlema, vůbec něco udrží. Jinak, tenhle systém zavedli Tanka lidi, kterejm se tu obyčejně říká vodní cikáni a konkrétně v Tai O mají pro tenhle typ domů vlastní název. Nikde jinde na světě se domy na nohách prej takhle nestaví. Se ani moc nedivím...

 

 

Lidi tu každopádně žijou bez většího stresu. Na ulici buď prodávají svoje ryby, krevetový pasty nebo prostě vysedávaj a čučej na turisty.

 

 

Za dalším mostem se ocitáme v místě úplnýho odlivu, kde mezi domy už není žádná voda, ale pouze bláto. Působí to hrozně bezútěšně. Všechno zrezivělý, podmáčený a plesnivý. Domky jsou oprejskaný a nechápeme, jak to myslej s tou izolací (obzvlášť teď v létě musí bejt pobyt v takový buňce celkem mučednická záležitost, ne?) Navíc domky jsou na sebe namačkaný tak, že se do uličky nevejdou ani dva bulimici vedle sebe. Na druhou stranu, sousedi si můžou z okna dát klidně páku...

 

 

Zdá se, že po Praze prožívám kultruní šok, protože tohle Tai O mě prostě nějak neoslovuje. Rozčiluje mě špína, smrad a vedro k zalknutí. A přitom je to celkem zajímavý a dosud neviděný místo. Téměř nejstarší rybářský osídlení v Hong Kongu vůbec, historie až někam k Ming, místo solný produkce, historicky významná poloha na Perlový řece, tradiční výroba krevetový pasty, bla .. a bla, bla.

Když mě neobměkčí ani fajnový Tiramisu a pitoreskní výhled na vodní vesnici z otevřený terasy místní kavárny, je to se mnou nadobro ztracený.

 

Aby se ale neřeklo, ještě prokřižujeme vesnicí až na její konec, kde z nedalekýho pralesa chvíli pozorujeme její vykukující nízký profil. Jakmile mi však v hustým porostu do zornýho pole vstoupí žlutočernej osminožec, je vážně na čase tenhle krátkej výlet zabalit. Tohle nezachrání už ani delfín. I když jeden melounovej se na tam na cestu ještě vleze...

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload