PING SHAN & LAU FAU SHAN

April 1, 2017

Po dlouhý době společná sobota. Vyrážíme k doposud nenavštívenýmu distriktu Yuen Long, co se rozprostírá na severozápadě pevniny. Při čekání na autobus se zaparkuju do místního křoviska, abych ochránila svý bílý čelo. Jen doufám, že na mě Honza včas houkne. Přece jenom, když je ten apríl, mohl by mě tu bez výčitek nechat zarůst.

 

 

Dalo by se říct, že do Yuen Long dorazilo 21. století jen způlky. Alespoň z autobusovýho okýnka to vypadá (jo, houkl na mě), že do nejbohatšího regionu se zrovna neženeme. Lidi tu jezdí víc na kole, stavby se na sebe tolik nemačkaj, vjezdy do původních vesnic jsou obstaraný klasickými vstupními branami a na třech různých skládkách se tu lisuje plast a plechy.
 

Samotná vesnice Ping Shan každopádně vypadá celkem malebně a na náměstí mě hnedka zdraví místní děcko na svý káře. To za ním je temple, který je sice součástí heritage trail, ale se kterým vás nebudu obtěžovat. Takovejch už bylo, z toho už senzaci udělat neumím.

 

 

Vesnici kdysi vládla slavná dynastie Tang, takže většina památek tu stojí na jejich počest. Jednou z nich je klasická ancestrall hall (klasická ve smyslu "jsem tu půl roku, už se neposeru z kdejaký svatyně"), z ranýho 13.století. To jde, trocha skutečný před koloniální historie. Ale nic, co by nás skutečně dojalo. Obávám se, že vyvolat údiv za pomoci libovolný čínský památky už pomalu přestává fungovat. Ach jo, budu se muset nakonec uchýlit k tomu, abych psala, kde se dá v Hong Kongu dobře nažrat?😱

 

 

Tak aby se ale přece jenom neusadil pocit, že už to všechno známe a všechno víme, tady malý historický okýnko ohledně síně předků... v nich se totiž konaly tradiční svatební ceremonie, kdy žena byla předávána do rodiny manžela a tohle předání  muselo proběhnout za rituálu uctění ženichových předků + čtyřnásobnýho poklonu. Zaprvý se dvojice poklonila nebi a zemi, zadruhý právě předkům, zatřetí rodičům a naposledy sobě navzájem. To je všechno, já jen, že tu frčí kult předků a to, pokud vím, doma nemáme.

 

 

Další pochod vesnicí nás vede skrze starý příbytky, co se v dáli bijou s moderníma panelákama. Když si člověk odmyslí moped a věžák, tak jakoby se ocitl v klasický čínský vesnici.

 

 

Procházet ulicema tu taky většinou znamená prodírat se smradlavou nudlí na míru 90-60-90 (s důrazem na 60, ostatní podle každýho gusta ...). Některý jsou tak těsný, že se v nich člověk může klidně ucpat. V uličkách smrdí moč a kanalizační systém mají jak ze století starýho klacka.

 

 

Nakonec se ale vyloupneme na louce u dalšího templu. Ne, nic... pořád mě nenapadá, jak z toho udělat senzaci. Tak popojedem...

 

 

 ... k dochovalý walled village. Týhle říkají Sheung Cheung Wai. Ta potřeba ozdění vznikla v reakci na pirátský výpady a pro Hong Kong je dost typická (hlavně právě v týhle oblasti New Territories). Vesničani se prostě uzavřeli za zdmi vlastní vybudované vesnice, která sestávala z rovnoběžných a většinou symetrických řad domků s úzkými uličkami a pochopitelně svatyní.

 

 

Taky jsme viděli nejstarší pagodu v Hong Kongu. Uff, to já prostě musím z povinnosti k místu zmínit... Přece to nevynechám.

 

 

A poslední kulturní zastávka z celý Ping Shan Heritage Trail, než se dostanu k podstatně přírodnějšímu tématu bláta a ústřic... tou je Kun Tang Study Hall, která sloužila jako studovna pro Tangy a pak jako veřejná škola. Měla kuchyňku i modlitebnu a pořád má celkem skvostný vnitřní nádvoří. Tak, to je všechno...Vzala jsem to nějak šupem. Ale prostě už je mi to nějak všecko povědomý a vůbec, trail má dohromady 1km, takže to byla sranda na pár kroků. 😏

 

 

Autobusem se přemisťujeme k pobřeží, do malý rybářský vesnice La Fau Shan, známý především jako jediná ústřicová farma celýho distriktu. Podél hlavní  Deep Bay Rd se údajně odehrávají naprosto luxusní západy slunce. Když vesnicí procházíme, sama má každopádně do luxusu poměrně daleko. Já to fakt nechápu - člověk nemusí být ekofašista, aby mu nešlo do hlavy, že lidi žijou v dobrovolným bordelu. Přebrodíme se teda přes starý matračky, rozložený židle, zrezivělý kanistry a kopce plastů, až se dostaneme k týhle zazelenalý oblasti u pobřeží.

 

 

Za převrácenejma bárkama se pak popereme s ledabylým oplocením a dostáváme se do podmáčenýho pobřežního cípu, plnýho ústřicovejch lastur. Je to tu hotový ústřicový pohřebiště - s každým krokem člověk rozkřápne minimálně jednu nebo dvě lastury. Co krok, to křup. Tak jednu oslavnou?

 

 

Jinak, ústřicovej boom je už v týhle oblasti dost na ústupu. Voda je údajně kvůli továrnímu rozvoji přilehlýho města znečištěná a místní tak přestali věřit v jejich kvalitu. Nicméně tradiční odchyt za sebou zanechal celkem zjevný stopy, to se místu upřít nedá. Jen škoda, že jsme neviděli žádný rybáře, ale to bychom museli vyrazit brzo ráno a ... sobota + brzký vstávání, tak to nejsem přece blázen! Jednu obří lasturu balíme jako suvenýr a pádíme k Deep Bay, abychom stihli odladit to nejlepší místo k pozorování údajně luxusního západu.

 

 

Vesnice, kterou procházíme, vypadá chudě a zašle. Lidi se tu sešli v plechový budce na partičku deskovejch her. Z přivřenejch dveří letmo zahlídnu, jak se postarší bezzubí chlapi rozčilujou nad průběhem hry a ženský jim stojí za zády a společně klevetí. Jinak je tu celkem prázdno.

 

 

Západ přijde tak do půl hodiny, rozhodneme se tudíž zakotvit někde po cestě a skončíme hlouběji v mokřadech plných komárů, mangrovů a divnejch plazů, který s Honzou nesprávně označujeme za baheníky. Za pracovním stolem s figurkama z kinder vajíček najdeme betonovou zídku k posedu. V klídečku si odložíme a za pozorování těch mrskajících se slimákovitých tvorů v bahně čekáme, až padne slunce. Do toho nám tu vytrvale řvou různí ptáci a dva psi si to s prominutím rozdávají u domovní branky. Jaro je tu.

 

 

Ten západ pak opravdu není úplně z nejhorších. Do oranžova oháknutý mokřady, nikdo nikde, jen v dálce si to po mostě sviští pár náklaďáků.

 

 

Ale vůbec nejlepší je naše poslední a veskrze náhodná zastávka na pobřeží, kam skrze obří fish market dorážíme. Od trhu se tu do moře svažujou dva pásy chodníků. Nevím kde přesně ty cesty končí, protože sebou málem švihnu, hned co udělám pár prvních váhavých kroků. Kluzký bahno není pro nešiku mýho typu úplně nejbezpečnější. Taky předpokládám, že už tady začíná opravdickej wetland, co mu patří velká oblast na sever odtud.

Je to tu každopádně pěkný... pěkně bahnitý a podmáčený.

 

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload