CHI LIN & SIK SIK

February 5, 2017

Pod Lví skálou a nedaleko Diamantový hory se nachází buddhistická oáza klidu. Ženský klášter, který byl sice vystavěný až někdy během 20.století, ale přesně podle postupů a tradic dynastie Tang z 8.století. Z toho důvodu klášter působí jako skutečná historická monumenta a člověk má pocit, že se posunul o nějakých 13 století nazpět. Komplex po vzoru tradice Tang využívá jenom přírodních materiálů, haly jsou vybudovaný bez jedinýho hřebíku a jejich klíčovým dřevem je cypriš. Chi Lin klášter je tak jedním z opravdu mála moderních staveb, vystavěných přísně podle starých metod. Dřevo pak v souvislosti s desítkama bonsajových stromků, jezírky s lotosy, feng shui harmonizací prostoru (jestli teda něco takovýho existuje) a vědomím ruchu v okolním "sídlišti" vytváří speciální atmosféru. Prostě takovej z ruchu města vytrženej chillin...

 

 

Navzdory množství přítomných lidí je tu navíc překvapivý ticho. V klášteře vládne nekompromisní zákaz focení božstev (nejnekompromisnější, co jsem zatím zažila) a security asi o 10 členech na návštěvnících neustále visí pohledem. Za takový dozor by se podle mě nemusel stydět samotnej Kreml.

 

 

Komplex má dvě vnitřní nádvoří, přičemž na prvním hraje z reproduktorů uklidňující chrámová hudba. Napadá mě, že to možná s těma tradicema nebude zase tak horký... Nicméně reprodukovaná hudba mi kupodivu ani nepřipadá trapná -  podivným způsobem to funguje a řekla bych, že mě tohle místo celkem bere. Možná to bude i tím, že už zase o něco líp rozumím důvodu, proč se říká, že HK je místem koncentrovaný fúze starýho a moderního. A protože to vypadá na déšť, je čas se před slejvákem posunout do přidružený chrámové zahrady...

 

 

Ačkoli nás na každém rohu stíhá minimálně jeden hlídač a musíme se vyrovnávat s obstrukcemi různých nesmyslných zátaras a cedulí s nápisy typu "DON´T STAY" (tak jako já bych se v parku třeba ráda zastavila a jenom koukala, ale kvůli nápisu musím furt přešlapovat) a o několik málo metrů dál stojícím nápisem "DON´T GO", je to tu fajn. Každopádně bych ale chtěla poznat správce tohoto parku, protože podle mě to musí bejt zarytej dadaista.

Nuže, na druhé straně kláštera je tedy tahle krásná zahrada Nan Lian Garden, s pagodou a výrazně oranžovým můstkem. Nevím proč, ale na můstek nesmíš, stejně jako nesmíš do jednotlivých částí parku. Vážně, na různý nesmyslný zákazy jsou tady experti. Nicméně, jsem ráda, že si můžu u tohodle místa udělat pomyslnej ☑, protože tenhle výjev vídám pokaždý, když mám před sebou svojí oblíbenou knížku - výjev stojí na přebalu průvodce od Lonely Planet. 

 

 

Říkáme si, že když se mraky rozpustily, bylo by fajn navštívit ještě nedaleký chrám Wong Tai Sin Temple, známý také pod stručným názvem Sik Sik Yuen Wong Tai Sin Temple (já si samozřejmě pamatuju tenhle delší název, páč si tak připadám víc hustě). Vzhledem k tomu, že je stále ještě období oslav jara, je náměstí před chrámem klasicky plné stánků a lidí.

 

 

Když vystoupáme schody po levé straně vedoucí k hlavní modlitebně, ocitáme se v takový přecpaný hale, kde jsou dvě dlouze se táhnoucí postranní uličky, plný prosklených nebo naopak zcela otevřených buněk, resp. stánků. Na ceduli při vstupu do haly stojí, že se nacházíme v komplexu Tung Wang Group Hospitals. Fascinující je mý následný zjištění, že jsou to věštecký stánky. Což znamená, že věštectví je tu braný jako oficiální součást zdravotnickýho systému. No nekecej!

 

 

Abych byla úplně přesná, nejedná se tu o fortunetelling, tj. věštectví, ale soothsaying, tj. jasnovidectví, přičemž základ toho slova (sooth) znamená "utišení". Reálně nemám páru, jaký smysl tohle rozlišení implikuje, protože podle mě oba přístupy jednoduše parazitují na tom samém - na víře, že někdo může předpovídat budoucnost a ty máš pak před svým životem tak trochu navrch. Teoreticky tu ale rozdíl je, protože jasnovidectví je jednou z metod věštectví, založené na tom, že predikace jsou vyvozovány odhalováním nějakých náboženských pravd a principů vyšší moci. Jinými slovy z určitý náboženský mytologie.

 

 

V kontextu tohoto konkrétního uskupení (tj. uskupení při chrámu Sik Sik) se to má tak, že každý vykladač je tzv. orakl, tj. osoba, která nabízí  proroctví o budoucnosti inspirované bohy a jejich příběhy. V tomhle ohledu je tudíž každý jasnovidecký pracovník stánku nutně znalcem čínské tradice a čínského náboženství, podle kterého interpretuje budoucnost. Tj. někdo ve smyslu slavné Pythie z Dephi.

 

 

Ačkoli na tabuli vidím, že je tady alespoň 82 stánků, ve skutečnosti jich tu je 201, protože jsou rozmístěný do dvou podlaží. Klasickou výbavou stánku je: obrázek dlaně pro čtení z dlaně, obrázek obličeje pro čtení z obličeje a růžové papírky, úhledně seřazené v dřevěných krabičkách.

 

 

V daný moment úplně nechápu, co přesně na papírcích stojí a podle jaký logiky věštectví funguje, takže jenom fascinovaně čučím a nedává mi to za mák smysl. Jak následně zjišťuju, z oněch celkových 201 stánků nabízí 161 řekněme klasické jasnovidectví, 40 stánků je pak konkrétně zaměřeno na interpretaci budoucnosti v souvislosti s praktikami prováděnými v chrámu Sik Sik. Ale nebudu předbíhat, že? Tam jsme ještě ani nedorazili..

Abych opakovaně nežehrala nad tím, že dostat se dovnitř chrámu je pěkná dřina, protože jsou zase všude jejich oblíbené zátarasy, přikázané směry, červené pásky, jiné zákazy a... jo, jasné, už žehrám... No, před vchodem do chrámu už cítím známou vůni pálících se kadidlových tyčinek (což už mě moc nedojímá) a když dorazím k epicentru tohoto smradu, vidím bronzové sluhy, držící lucerny k jejich zapálení. To je hezké, že? To jsem v žádném chrámu ještě neviděla...

 

 

Říká se, že tenhle chrám je jeden z nejrušnějších v Hong Kongu a dochází mi, že spojení s místní nemocniční praxí jasnovidců má ještě jednu rovinu. Hlavní bůh tohoto chrámu je totiž Wong, který umí léčit nemocný nebo umírající. Lidi do chrámu tudíž chodí na jakousi "preventivní prohlídku" nebo v čase, kdy u nich už nemoc propukla. Chrámový jméno Wong Tai Sin v překladu znamená Velký Nesmrtelný Wong a spolu s Kwun Yum je tu hodně oblíbený. Chrám byl až do roku 1934 soukromou svatyní a celkem nedotčený přežil japonskou okupaci během II. světový války. Význam Sik Sik mi není úplně jasný, ale podle jedinýho zdroje znamená první Sik hospodárnost a druhý Sik barevnost lidských tužeb. No, to je asi nějaká metafora, že?

 

 

Oblíbenost chrámu údajně vyplývá z toho, že se přání věřících často plní a že interpretace věštců jsou přesná. Jedno takový krátký sezení na 20min u slavnýho jasnovidce, jehož věštby jsou uznávané jako přesné, se pohybuje mezi 300-800$ (cca 1,000 - 3,000 Kč). To není úplně levná sranda, takže si ze zajímavosti vyvěštit nedám. Zajímavý taky je, že to není čistě monoteistický chrám, ale kloubí se tu buddhismus, konfucianismus, taoismus i možná ještě nějakej jinej fanatismus. Prostě chodí sem všichni ti, kdo se bojí o svý zdraví nebo ti, kdo se jaksi nacházejí na životním rozcestí a chtějí, aby jim pomocí praktiky kau cim byla předpovězena budoucnost (tj. předtím, než učiní jakékoli rozhodnutí na vlastní triko). Tak můžou při špatně zvoleným řešení vždycky namítnout, že "ale Wong říkal..."

No, tuhle kau cim modlíci praktiku vidím úplně poprvé a spočívá v tom, že člověk dostane bambusový kalíšek a v něm má 100 plochých bambusových tyček (dlouhých jako čínský hůlky), tj. fortune telling sticks, které jsou očíslované. Každý číslo pak koresponduje s určitou filosofickou ideou, resp. interpretuje nějakou čínskou lidovou nebo náboženskou tradici. Člověk si tenhle kalíšek vezme, vznese si sám pro sebe otázku na kterou chce znát odpověď, poslušně si klekne a začne kalíškem jako magor chrastit tak, aby mu z toho nějaká tyčinka vypadla. Jakmile tyčinka vypadne, chrastící si číslo zapíše na růžový papírek a pokračuje do té doby, dokud není papírek zaplněný. No a ten papírek pak odnese právě do jednoho z oněch 40 stánků a nechá si vyložit, co to znamená...

 

 

Upřímně, když jsme viděla těchle asi čtyřicet lidí (převážně hodně mladejch lidí), co klečí a chrastí kelímky, připadalo mi to jako hodně zvláštní hromadná mánie. Obzvlášť jsem pak nechápala, že jsou tak nešikovný, že jim z toho kelímku furt něco vypadává. Říkala sem si, "boha jeho, tak to tak nenakláněj ty káčo, ať to furt nemusíš sbírat." Jedna dáma se dokonce do svýho mánickýho chrastění opřela natolik, že během pár vteřin neměla v kalíšku jedinou tyčku - prostě je všechny najednou vychrastila ven. Zajímalo by mě, jestli si vypsala všech sto čísel pěkně na papírek, ale myslím, že asi ne. Že tohle samozřejmě neplatí, tohle byla náhoda a ne osud. To se prostě nepočítá.

 

 

Tato šedovlasá paní byla asi ze všech nejzapálenější a bez přehánění by mohla mít přezdívku ukláněcí mlátička. Do uklánění se totiž ponořila s takovou vervou, že pokaždý, když hlavu odlepila od sedáku, měla na čele červený otisk. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Klaněla se neuvěřitelných 40 minut! Nechci být skeptická, ale řekla bych, že tady už nemoc asi propukla...

 

 

 

No, hlavní náměstí chrámu je striktně rozděleno na několik částí. Zaprvé na část, kam můžeš s bambusy (tj. do části vymezené zábradlím), na část, kam můžeš jít pálit kadidla a klanět se Wongovi a na několik malých modliteben podél západní zdi. Když tak vejdeš např. se zapálenou tyčkou do prostoru pro chrastění, security tě jednoduše z místa vyvede. Pořádek musí být!

 

 

Mimo hlavní náměstí je tu pak ještě hafo jiných svatyň a modliteben (už se nedivím, že tohle místo je jedním z nejvíc busy - jsou tu různé možnosti k čemu se modlit a navíc si můžeš vybrat, pod jakým náboženstvím). Já jsem nechtěla úplně rozředit zážitek z mánických chrastítek, takže jsem komplex prošla spíš pro orientaci. Myslím, že bude ještě dost příležitostí se sem vrátit. Než jsme odešli, ještě jsem podlehla pokušení napsat HK na počmáranou tabuli přání (což stále považuju za důvtipný vyjádření spojení našich iniciálů a místníh pobytu) a Honza stihl vyhubovat králíkovi za to, že ho údajně nečeká dobrý rok.

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload