ČARODĚJNICE POD MOSTEM

December 29, 2016

Říkám Honzovi, že na Causway Bay není nic k vidění, že půjdeme do muzea historie. Na oplátku dostanu Honzův oblíbený proti argument o pěkným počasí, který je škoda promarnit zavřenej v nějaký budově. A hlavně, musíme zařídit nějaký pochůzky, takže Causway Bay se prostě nabízí. No tak budiž, proti diktátu hezkýho počasí nemůžu nic namítnout.

Navíc, oblast Causway Bay bude zatím nejvýchodnější částí, kterou jsme na Hong Kong Island navštívili, takže mi to pěkně zapadne do skládačky. To máte tak, že ze západu projedete kolem Sheung Wan, kolem Centralu (resp. kolem Jardine House, neboli budovy tisíce prdelí), kolem Wan Chai a pak na Causway Bay (jež je z částí součástí Wan Chai District, ale myslím, že ne kompletně). Navíc Wiki říká, že nájem je v týhle části města nejdražší na světě - už podruhý dokonce trumfnul 5th Avenue. A taky říká, že je to nejlidnatější část města a jedna z nejhlavnějších nákupních destinací. Prej muzeum historie, taková blbost...

Na davy lidí narážíme hned po výstupu u Tonnachy Road, když vystupujeme u obrovskýho nákupního centra s japonsku a korejskou módou SOGO. Na červenou to sice vypadá celkem nenápadně a nevinně...

 

 

.. ale jakmile padne zelená, začnou se lidi valit přes přechod, nebo dokonce jeden přes druhýho a není skoro možný dohlídnout, kde ten lidskej štrůdl končí. Klíčový slova při přecházení pak jsou:

1) uhni
2) kam čumíš
3) pardon
4) bacha děcko
4) mám zapnutej batoh?
5) dělej, už je červená
6) honzooo?

 

 

Když zařídíme vše potřebné, je pochopitelně čas na oběd. Volba padá na restauraci s Michelinskou hvězdou, která se jmenuje Ho Hung Kee a která údajně připravuje vynikající nudle podle starého rodinného receptu ze 40let. My nejsme žádní snobi, to pozor - tohle jídlo se dá  pořídit za celkem slušnou cenu kolem 120$ za porci. A vůbec, ten mekáč se nedá jít pořád dokola, žejo...

 

 

Protože se Honza odmítá fotit u jídla, mám v albu sérii fotek s tématikou hodování, které věrně zachycují, jak ráda se cpu a láduju. Je fakt, většina lidí se fotí před jídlem, když ještě nemají omastek v koutku, ale mně to samozřejmě ohromně sluší i v případě, kdy mi visí nudle u pusy. A že ty nudle byly skutečně vynikající!

 

 

Po vydařeném obědě by bylo fajn, abychom ještě trochu protáhli kostry a tak se jdeme mrknout k místnímu Time Square. Přiznám se, že mi chvíli trvá (asi ještě zpracovávám ty nudle), než mi dojde, proč se tady tomu tak říká. Resp. to místo se takhle jmenuje asi kvůli hodinám na hlavní budově na náměstí, ale nebyl by to Hong Kong, aby se to nepojalo poněkud koncentrovaněji. Takže "náměstí času" s billbordy a obchody s hodinkama, který jsou pěkně vyskládaný jeden vedle druhýho. Ježiš to je hodin, čas jet domů.

 

 

Úplnou náhodou narážíme při zpáteční cestě na křižovatku Hennessy a Canal Road s mostem, pod nímž je několik malých modliteben. To se ale pořádně mýlím, protože tohle nejsou klasický modlitebny - tohle je takzvaný villain hitting. To znamená, že zde místní staré dámy nabízejí možnost proklít vašeho osobního nepřítele. Tak si hned stoupnu do řady a na lísteček vypisuju matikářku ze základky, prolhanou Jenny z Pekingu a pochopitelně mýho vedoucího bakalářský práce.

 

 

Tenhle démonickej koncept je možný vidět i z pozice yin yang, kdy dané staré dámy (čarodějky to jsou, žádná dámy) dělají něco dobrého pro svého klienta, aby se vyrovnalo zlo. Trochu zvrhlý - zlo zlem, klín klínem.. ale zase když si vzpomenu na ty hodiny matiky.

Tradice villain sahá daleko do minulosti a folklorní mytologie tvrdí, že nejpodstatnější je tenhle rituál na Jingzhé, což je období, kdy se slunce nachází v konkrétní délce (345°). To nevím, co přesně znamená, ale tahle délka spadá přibližně někdy do období mezi 5 - 20 dubnem. V tomhle období se totiž budí po zimním spánku zvířata a začíná být teplo - což je nebezpečný, protože se také probouzí bílý tygr a chce lovit vesničany. To se pochopitelně Hong Kongským vesničanům moc nelíbilo, takže mu každoročně přinášeli oběti v podobě prasečí krve, kterou potírali papír s tygrem.

Aby villain mohl rituál uskutečnit, potřebuje buď papír vytvarovaný do lidské siluety nebo nějaký podrobnější informace o proklínaném člověku. Stará dáma potom daný papír vezme do jedné ruky, do druhé vezme botu a ten papír botou zmlátí (to myslím jako vážně). A pak ho spálí. Asi proto, aby po sobě nezanechali žádný stopy...

 

 

Určitě se sem vrátím někdy na tom začátku dubna a bylo by fajn, kdyby mě do tý doby nikdo moc nenasral, protože na lístečku mám ještě spoustu místa. ✌

 

Dobře, na konec něco sladkýho. Když jsou ty svátky...

 

 
 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload