TAK TROCHU JINÝ VÁNOCE

December 24, 2016

Dobrým znamením, že dneska bude úplně čupr den je, že si hned od prvního rozlepení očí začnu vybroukávat Vánoce, vánoce přicházejí (skoro zázrak, protože většina ranních rituálů probíhá formou lamentace), k čemuž se Honza po pár štouchancích do žeber přidává a dáváme si tak ranní broukací duet. Osvěžená dobrou náladou nám jdu namazat vánočku a připravit čerstvou kávu. Bez ohledu na to, že vánočku mažu soleným máslem z vaničky a jsem tak nedočkavá, že neroztátý máslo musím rozehřívat nad párou z konvičky, se s entuziasmem domlouváme, jak to teda dneska celý pojmeme...

 

 

Pro začátek by to chtělo nějakou zvrhlost, takže se Honza rozhodne, že se ještě nikdy na Štědrej den nekoupal v moři. Budiž, jede se k moři! Vezmeme kola a ačkoli je dneska poměrně chladno a poprchává, nic nás nemůže zastavit. Teda jeho ne, já bych se koupat nešla, nejsem blázen...

 

 

Po koupačce se rozhodneme vyjet do centra, kde si chceme udělat procházku a především se v baru Pivo zastavit na pivo (to je překvápko) a českej (maďarskej) guláš. Bohužel, kýžená pohodička naší procházce celkem schází, protože okolí baru Pivo je jedno velký a hlučný staveniště. Namísto příjemné atmosféry vánočních trhů se tak za doprovodu sbíječek a bagrů procházíme kolem jam, násypů a dopravních kuželů.

 

 

Když pak dorazíme do baru Pivo, který se holebá "tradiční českou kuchyní" (podle výběru v jídelním lístku však tradiční není ani náhodou), je nepříjemně liduprázný. Navíc hned, co se zvedám, abych si šla na toaletu opláchnout ruce, mě paní provozní odkazuje k veřejným záchodkům venku na náměstí, protože tady jim záchody tečou. Tudíž zatímco my čekáme, až donesou pivo a polívku, opravář s dvěřmi od toalety dokořán řeší vzniklou situaci a paní provozní nezahálí a bez okolků (hosti nehosti) se chopí mopu a začne restauraci vytírat. Připadá mi, jako kdybychom přišli tak 2h před otevíračkou a nebo tady byli 2h po zavíračce.. 

 

 

Výjimečnou vánoční atmosféru nám pak ještě zpříjemní personál, který si sedne k velkému stolu vedle nás (kromě nich a nás tu nikdo není... pokud teda nepočítám zástupy lidí, co se sem s prominutím chodí vyčůrat) a holdujou svýmu klasickýmu čínskýmu jídlu s rýží a čajem. Jako před hosty? A může už do řiti někdo zavřít ty dveře, táhne tu...

 

Další zastávku máme na promenádě podél East Tsim Sha Tsui, kam se dostáváme kratičkou plavbou se Starr Ferry, tedy lodí přepravující lidi z ostrova na pevninu. Cesta stojí úplný prd, trvá chviličku, ale je to prima. Vlastně je to úplně poprvý, co jedu po (a ne pod ani nad) mořem. 

 

Máme kliku, promenáda je totiž z větší části uzavřená a rozkopaná (to je tady asi nějakej folklor), takže si akorát uděláme selfiše u zábradlí, projdeme se kolem Avenue of Stars se sochami filmových hvězd (ignorantsky přecházím tu populární s Bruce Lee)... a to je z druhé strany břehu asi tak všechno. 

 

 

Teda, ještě si chceme v centralu koupit  navzájem jeden malej dáreček, ale obchody jsou v tenhle večer před jejich štědrým ránem narvaný k prasknutí. Svátky pohody, klidu, rodiny, aták. No, ne tak úplně. Nevadí, jedem domů a při pomyšlení na řízek s bramborovým salátem se usmíváme blahem. Prostě jsme celý šťastný a veselý.

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload