NA KOLECH K TAIL LAM CHUNG

December 17, 2016

Dost bylo města a dost bylo chrámů. Na řadě je příroda v podání Tai Lam Chung, což je obří zalesněná plocha s vodní rezervací. Ačkoli nepředpokládáme, že bude mít někdo stejný nápad a vydá se v sobotu odpoledne na tohle místo, jsme dost překvapení, jaký je tu nakonec traffic. To asi jenom dokazuje místní oblibu v hikingu, kterou (zatím v teoretické rovině) rozhodně sdílím. A proto - Milý Ježíšku, k Vánocům bych si přála hikingový hůlky a pokud mi hůlky nedopřeješ, tak mi dej rovnou menší zadek. Díky, Kristýna.

 

 

K Tai Lam Chung se nevydáváme pěšky, ale pěkně na kolech. Téměř na samém začátku naší cesty potkáváme malej chrám (já vím, jsem chrámovej fašišta, nemůžu si pomoct..), ale don´t worry, chci jenom říct, že je to druhej chrám typu Tin Hau a je teda chrámem toho pravýho boha moře, co chrání pevninu, námořníky a mořský panny. Wohou! Podle Wikipedie už mi tudíž chybí jenom asi dalších sto Tin Hau templů po HK.

 

 

Nejprve teda podle GPS odladíme směr a vyšlápneme to po rovince k informační tabuli, která nekompromisně zakazuje vstup s koly. To je teda pěknej pech a jsme trošičku nasraný. Ale zase jenom trošičku, protože je krásný počasí, všechno se tu stále zelená a příjemně voní. Z projížďky tak jednoduše uděláme procházku, to je toho...

 

 

Když vyšlápneme jeden hodně strmej kopeček, objevíme se u přehrady s další informační tabulí, která nás docela slušně zmate. Je totiž přibližně o 200m dál než ta původní a ačkoli je na asfaltu pořád vystříkaný kolo v přeškrtnutým kruhu, po levé i pravé straně vyzývají plachty k mountain bike trail. Tak jo, jdeme zpátky pro kola a ten 200m úsek je teda povedeme...

 

 

Na rozcestí pak volíme trasu k Wong Nai Tun Reservoir, vzdálenou 2 a 1/4 km. Cestou nás neustále pronásledují měnící se pravidla pro cyklisty, což znamená, že na té samé trase bez odboček se pro kola najednou objeví úsek s 300m povolení, 300m zákazu, 300m povolení, 300m zákazu... jako já si samozřejmě z kola v úseku zákazu sesedám, protože nechci dělat žádný problémy, že jo (a jen tak mimochodem taky úplně nedávám to stoupání).

 

První vyhlídka je celkem prima, ikdyž já na ty vyhlídky ve skutečnosti moc nejsem...

 

 

Cesta se pak začíná docela prudce zvedat, takže dokonce i v úseku pro cyklisty si vyřízeně sesedám a s pohledem umořenýho zvířete prosím Honzu, jestli by kolo chvilku nevedl. Když na nás pak v zatáčce vykoukne kamenný výčnělek ke kterému míříme, je nám trochu víc jasný, proč tu nikdo na kole nejede.

 

 

Kolo proto rozumně uvážeme k mříži od kanálu a na zbytek cesty se spolehneme jen na svý vlastní nohy. Když se nakonec dostaneme na vrchol, vyhlídka se nápadně podobá té vyhlídce v půli cesty - teda až na to, že jde o výhled s větším dosahem (o to asi jde, že?)
 

Řekla bych, že pěkný. Hikeři si tu na zídce dopřávají svačinku a odpočinek u hlasitě puštěný čínský muziky, zatímco já jsem hrozný máslíčko a rozdejchávám ten výšlap.

 

Zbytek cesty k cílový vodní rezervaci je jenom čtvrthodinky chůze z vrcholu, ale nádrž ani za tuhle krátkou zacházku nestojí. 

 

Někdy příště určitě zvolíme jinou trasu po Tai Lam Chung - tentokrát teda bez kol, protože to už budu mít od Ježíska ty chodící hůlky, žejo.

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload