ASI ART

December 3, 2016

798 Art District se podle všech recenzí tváří být hotovou srdcovou záležitostí pro každého intoše se zájmem o současný umělecký dění a mekkou pro hipstry, protože tahle oblast má statut centra moderního uměleckýho provozu - přes ziskový i neziskový galerie se tu najdou designový obchody i studia, pořádají se tu worshopy a dají se tu najít stylový kavárny, co nabízejí flat caffe (po shlédnutí Semestru už vím, že tohle je asi po Club Matte další hipster nápoj). Mně to každopádně zní jako dobrý plán, jak strávit svý poslední Pekingský odpoledne a hlavně se těším, že navštívím nejprestižnější galerii současnýho umění Pekingu UCCA.

 

Takže, my se k Districtu vydáváme od metra (pouhou zmínkou raději přeskočím fakt, že jsem na internetu našla špatnou adresu, takže se ocitáme asi 30minut chůze od skutečného distriktu) - ale tuhle zacházku si zpestříme chůzí podél polozamrzlé močůvky (zlatej Botič) v chudé čínské čtvrti, která mi v hlavě kontrastuje s tím, že se jdeme jen o pár kilometrů dál bavit vysokou kulturou.

 

 

Když z týhle čtvrti vyjdeme na hlavní ulici, musíme se ještě na chvíli pozastavit u místního autosalónu, kde se na nás díky focení každej upřímně culí a kde Honza ke své hrůze zjišťuje, že jsme ještě pořádnej kus od opravdovýho Art District (já jsem si na taková zjištění zvykla, takže reaguju stoickým klidem smíšeným s přiznanou rezignací) a bude proto časově nejrozumnější, abychom nasedli na autobus a několik zastávek se popovezli. 

 

 

Zastávka je pak co by kamenem dohodil od vstupu do 798 Art District a která vede vede podél dlouze se táhnoucí Jiuxianqiao Rd. Aby bylo jasno, historicky vzato je oblast 798 komplexem původně vojenských továren, přičemž 798 je pouze jednou z nich, ale tahle kulturní oblast je podle ní jednoduše pojmenovaná. My jsme bohužel vzhledem k omezenému času nezvládli celou oblast poctivě projít, což by urban exploreři a milovníci Bauhaus industrialu bezpochyby označili za osmý smrtelný hřích. To, co jsme viděli my, je teda jenom zlomek toho, co tahle oblast nabízí ke shlédnutí. A tím pochopitelně nemyslím jen samotné výstavní prostory a galerie, ale celkově tuhle oblast plnou majestnátně prázdných a špinavých hal.

 

 

Na ulici se před námi jako první rozprostřela tahle série padivných slitinových obludností, která zabírala malé náměstíčko a směřovala ke vstupu do prodejní galerie, která se mi ale nehodila do tourplanu, takže jsme ji bez milosti přešli. No, popravdě, přes sklo jsem viděla cenovky a neudělala jsem na skle žádný mlžný opar, takže jsme buď mrtvá, nebo se mi tím zatajil dech.

 

 

Po pár metrech hned narážíme (asi to bude tím, že Honza na rozdíl ode mě ví, kam vedou jeho kroky)  na klíčovou UCCA Gallery, na kterou jsem se těšila ze všeho nejvíc. Za dva lístky vyplázneme 60 juanů (asi 240Kč) a výstavní prostor nás přirozeně směruje k první expozici.

 

 

Tahle expozice sestává z pěti digitální kiosků, které přehrávají krátká videa ve smyčce od jistého surrealistického umělce jménem Wang Haiyang s názvem New Directions. Asi nejvíc se mi líbilo video Proof of Existence, kde se v rozsahu asi 3 minut zaplňuje plocha malými černými "kuličkami"... a teď si nejsem jistá, ale myslím, že zaplnění v pravém dolním rohu nějak neproběhne.. ehm, proof of MY existence je asi to, že jsem vyignorovala pointu? Nicméně, jak na svým webu píše sám autor, tak ty "kuličky" vlastně symbolizují kalciový tablety, který autor musí po celý život brát kvůli své křivici. A já trubka konstruovala představy o nekonečnosti bytí prezentovaný nikdy nedokončeným zaplněním obrazu pomocí buněk...

 

 

Zdá se mi, že videa plní spíš vizuální funkci bez nějakýho přísně hlubokýho univerzální sdělení, což asi dokazuje popis výstavy, který jsem původně považovala za kurátorský kecičky typu umělec se snaží rozšířit rétorickou oblast spojením media animace a malby. Jo, umělec totiž vzal kalciovou tabletku, rozmazal ji po papíře a pak dřevěným uhlím pokryl ten povrch kruhy. Myslím, že tohle by měl asi autor uvést jako kontext chápání.

 

 

Za plachtou v zadním traktu jsme pak shlédli jeho surrealistickou stop-motion animaci, která byla rozhodně výtvarně hodně povedená a bavilo mě to. Resp. nedovoluju si zkonstruovat příběh, ale vizuálně mi to připomínalo nějakou výtvarnou skrumáž zkombinovanou z myšlenek Freuda a rukopisu Dalího nebo Švankmajera. Tady kdyžtak odkaz na jeho dvě videa, který předchází tomu, co jsme viděli my: http://www.haiyangwang.org/video.html

 

Druhá výstavní expozice je od umělce Hao Liang - Eight Views of Xiaoxiang, což je osm prostorově náročných obrazů s pohledem na Xiaoxiang, provedených tuší na hedvábí. Od rozšíření rétorické oblasti médií se tak dostáváme ke kurátorskému popisu téhle expozice ve smyslu obnovení estetické tradice starého čínského umění s moderní sensibilitou. Já tomu říkám krajinka 8x jinak.

 

 

 

Ta reference na moderní senzibilitu nicméně znamená, že se jedná o tradiční motiv kreslení v oblasti Xiaoxiang, který pak autor zasadil do současné ekologické situace. Jako pěkný, no, dobrej úvod, ale teď by to chtělo něco dechberoucího.

 

Na znamení připravenosti se kulturně zapotit, si sundávám šálu a vcházíme do třetí místnosti. To je ale trochu moc minimalisticky moderní, nemyslíte?

 

 

Když dvakrát znovu křížem krážem projdeme prostory spodního patra a kromě těchto tří (reálně dvou) místností s expozicí nenacházíme nic jiného než šipku s nápisem exit, začínáme mít neblahý tušení, že to je z moderního umění Pekingu asi všechno. Pět digitálních kiosků a osm obrazů krajinky. Pan vyhazovač (resp. klučina, co mu začal rašit fous) nás navíc nechce k východu pustit a celkem nevkusně nás cpe zpátky k expozicím. Já už to znova nechci vidět, fakt ne, není to nutný.

 

No, v designovým obchodě u východu je (kupodivu?) nejvíc lidí. Ten samý klučina Honzu vyzve, ať si laskavě nehoví v tom designovém křesle a mě nechá u východu šacovat, jestli jsem si náhodičkou nevzala nějakej ten suvenýr na cestu. Tak to si zase můžu tu šálu nandat, protože tohle je z nejprestižnější Pekingské galerie moderního umění všechno!

 

 

Následuje nezisková galerie fotografie zvaná příznačně 798 Photo Gallery, kde nás víc, než samotné vystavované fotografie, zaujme podlaží s různými knihami o fotografii nebo typografii. Hodně se mi líbí titul Big Bang of Chinese Character, kde znak začíná od jediného tahu ve smyslu "nejpodstatnější informace vesmíru", až ke komplexním znakům, kde se řeší vztahy těchto jednotlivých tahů ve vztahu k jejich významu. Jako nejkomplexnější znak jsem našla tenhle o 15 tazích (úderech), ale podle wiki má nejkomplexnější znak 64 úderů. Škoda, že kniha byla víc v čínštine než v angličtině, protože by byla užitečnou sémantickou příručkou, jak porozumět tvoření znaků.

 

 

Poslední zastávku jsme si udělali v Tang Contemporary Art Gallery, kde byla v prvním podlaží instalace neonových bytostí (příběh jsem si nějak nezkonstruovala) a nahoře byli digitální instalace.

 

 

Celý výlet jsme pak zakončili tím nejhorším způsobem, který je myslitelný, totiž ochutnáním místní lahůdky - jablek obalených v cukrové krustě. Ačkoli jsme oba důvěřivě zhodnotili, že stánek je zavřený, takže se do něj alespoň moc nepráší a to vevnitř ovoce není plíseň, ale normální bubák rajskýho jablíčka, evidentně jsme se šeredně zmýlili. Honza tuhle mýlku poznal na vlastní kůži, když ho jablíčka poslala na celý den s bolestnými křečemi do postele. A to chudák ani nejí sladký!

 

 

 

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload