NEBUĎ LAMA

November 23, 2016

 

Jedu metrem (jak jsem slíbila) a když vystoupím, tak vím, že musím mít řeku v zádech, tudíž chrám před sebou. Před obrovskou tabulí s mapkou (akorát v čínštině) a mega nápisem názvu stanice Yonghegong Lama Temple se ptám muže v obleku, kterým směrem je Lama Temple. "Lama Temple?", opakuje po mě. Všechnu sílu dám do správné artikulace a opakuju se "LAMA TEMPL". Ach jo, tady zase nepořídím. To je jako když byste vystoupili na Staroměstským náměstí a neuměli říct, kde je Staroměstský náměstí. Nebo na zastávce Strašnický a neuměli říct, jakým směrem je Vinice... neuvěřitelný, fakt. No, nutno poznamenat, že tupovýraz v jeho tváři mě měl předem varovat, že to nadšenec do chrámový kultury asi nebude.


Naštěstí to dobře dopadlo (úspěšně jsem těch 500m od metra k chrámu došla). Na pokladně platím celkem slušných 25junanů za vstup a mám téměř dětskou radost, že skutečně nemusím přeskakovat bránu a utíkat hlídačům do chrámových zahrad. Vstupuju na první dvoranu, kde už lidé ve velkém pálí kadidlové tyčinky a trochu zklamaně se rozhlížím. Čekala jsem, že to bude větší...

 

 

Jinak, trocha historie pro uvedení do kontextu. Lama Temple je chrám Míru a harmonie a má tibetsko-buddhistický původ. Chrám vznikl za dynastie Qing (zatím o ní nic moc nevím, ale je to poslední imperiální dynastie v Číně - předtím byla Ming dynastie a potom už Čínská Republika), které vládla asi 300 let a skončila léta páně 1912.  Chrám byl prvně útočištěm pro eunuchy, pak se stal rezidencí pro prince Yonga a pak se stal klášterem pro mnichy tibetského buddhismu. I teď tam tito mniši přebývají, meditují, atp. (jestli teda mniši ještě něco jiného vůbec dělají). Taky mi došlo, že Dalai je taky LAMA a že to není jeho jméno, ale označení přináležitosti k tibetskému buddhismu, tedy lamaismu. Tenhle Dalai Lama je čtrnáctý v pořadí. Přiznám se, že pro mě tak trochu AHA moment.

Vstupuju do tzv. Hall of Heavenly Kings, ve které se uprostřed nachází socha vysmátého Buddhy Maitreya (btw, Maitreya je ta veganská restaurace u Týnskýho chrámu, kde mají skvělý hráškový krém). Tibetský mnich uvnitř mi nedovoluje fotit, tak symbolicky překračuju práh síně a fotím to zvenku otevřenými dveřmi. Po levé a pravé straně jsou po dvou sochách nebeští králové, resp. 1) ten, co všechno slyší, 2) ten, co způsobuje růst, 3) ten, co hájí říši, 4) ten, co všechno vidí. Já zvládla vyblejsknout jen toho, co všechno vidí, takže pokud má skutečně moc, měl by mě svým zrakem konvertovat na Buddhismus.

 

 

Dál vstupuju do Hall of Harmony and Peace, kde jsou další sochy Buddhy, tentokrát jako představitelů tří věků - uprostřed Buddha Přítomnosti (to je veleznámý Gautama), zleva Buddha Minulosti a zprava Buddha Budoucnostii (to je ta Maitreya).

 

 

Protože jsem trochu vyčouzená, rozhodnu se na chvíli zůstat na čerstvém vzduchu (haha, čerstvý vzduch v Pekingu..), mrznout a pozorovat hezkou architekturu střech. Když mě obklíčí hejno holubů, začnu mírně hysterčit, čímž upoutám pozornost místních fotografů. Fotku Evropanky tady chce mít každý a obzvlášť, když je trochu šílená. Tak zapózuju, když jsem se dneska namalovala, žejo.

 

 

Pochopitelně obejdu veškeré postranní síně s tématikou tantrismu, astrologie, apod, ale co skutečně stojí za vidění, je Pavilon of Ten Thousands Happiness. Když vejdu, bezděčně zhodnotím prostor slovy "ty krávo".

 

Že na mě tato místnost mocně zapůsobila, dokazuje fakt, že když začnu v síni smrkat svým klasickým způsobem o hlasitosti drtičky kamenů, musím sama uznat, že se to úplně nehodí a že se moje smrkání skutečně dá označit za odporné.

 

 

A na závěr samozřejmě jedna glosa. Do dne, kdy píšu tento příspěvek, žiju v krásné a naivní představě, že mnou navštívený pavilon The Hall of the Wheel of the Law je ve skutečnosti ONEN The Pavilon of the Thousand Happinness a že veliká socha uprostřed je ve skutečnosti Maitreya Buddha, tj. socha, která se tři roky převážela z Tibetu, je v Guinessově knize rekordů a je nepochybně největším skvostem v Lama Temple. 

 

Tak bohužel, tento pavilon se sochou Maitreya Buddha jsem úspěšně minula a ani na vteřinku mi nepřipadalo, že je něco špatně. To tam nemůžou mít nějakou navigační ceduli pro lidi jako já, s nápisem TADY, TY BLBKO!? 

Každopádně, ať mi prosím nikdo nevyvrací, že nejlepší vtípky píše sám život a já byla bez vlastního vědomí vyvolena k tomu, aby skrze mě život takto neustále promlouval. Takže, co tam máme na příště? A vůbec, musím opravit dojem v úvodu "čekala jsem, že to bude menší..."

P.S. Víte co? Najděte si obrázek Maitreya Buddhy na Goodle sami, ja? 

 

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload