CENTRAL KOLEM IFC

November 8, 2016

 

Hurá na výlet do Central, konkrétně znovu do IFC (už víme, že jde o International Finantial Centre, že?) a konkretněji do Apple Store. Neplechy s telefonem se Honza rozhodl řešit osobně a navíc s ambicí dostat slevu za špatně předané zboží. Zaprvé v mobilu chrastí, zadruhé nedali do krabičky klíček na otevírání SIM karty a zatřetí se Honza rozhodl pokoušet svoje štěstí s designovým Apple krytem namísto tím plastovým, který po několikeré demonstraci pádu, telefon skutečně chrání. My, co poznali peklo rozbitého sklíčka, si z tohoto rozhodnutí rveme vlasy.

Nicméně, Honza s jasným cílem vchází do obchodu a začíná tématem chrastění. Stojím opodál, páč se bojím, že opravdu bude zkoušet vydyndat slevu. Vidím, jak se tam nervózně směje, ale nerudne, takže nezaznamenávám žádný průser. Přistupuju k nim a Honza načíná téma krytu. Pán (stejně jako včera paní, která mu mobil prodala) důrazně doporučuje nevzhlednou plastovou variantu. Honza je nešťastný a spílá I don´t like it. Its ugly. Prodavač přikyvuje, ale trvá na svém (podezírám ho, že má zkušenost s Apple krytem a rozbitým sklíčkem). Honza se statečně snaží odolat našemu tlaku, ale nakonec podléhá a smutně si zase odnáší svůj ugly plexi kryt. Loučí se. Honzo, ten klíček! Pán otevře krabičku, rozevře její první díl a voilá, klíček. Honza rudne. Apple : Honza = 1 : 0. Slevu necháme na jindy, jo?

 

Když to vezmu ještě zpětně, existuje i skóre Kristýna : Honza = 1 : 0, protože tentokrát disponuju prozřetelnou navigační silou a Honza je tu poměrně ztracen. Velmi mazácky se v prostředí plném koridorů, nadchodů, obchodů a neonů orientuju a Honza za mnou tentokrát plápolá.

 

Když opouštíme IFC Mall, míjíme mekku oděvního konzumu. Nablýskané, třpytící se, ale i minimalistické výlohy vystavující luxusní zboží. Nemůžu říct, že to na mě nepůsobí. Aby se neřeklo, otírám si alespoň špičku špinavé boty a povytáhnu rukávy od svetříku, který má to nelepší za sebou. Honzóó, koupíš mi botýý?

 

 

 

Cestou procházíme kolem slavného podniku Liberty Exchange, kam chodí businessmen(i) na drink. Je to taková kultovní záležitost, že lidem vlastně nevadí zaplatit za drink a přitom si nemít kam sednout, případně kam se pohnout. Před barem pravidelně stojí zástupy lidí v oblecích, mířící sem pravděpodobně rovnou z práce. Pinta točeného piva Stella Artois zde stojí lidových 70$, takže něco málo nad 200kč.

 

 

Vzhledem k tomu, že jsme nebyli na procházku po městě vybaveni žádným plánem ani průvodcem, nechali jsme se vést samotným městem. Musím říct, že jsem vůbec nevěděla, kam dřív ukotvit svůj pohled. Dokonce i zcestovalý Honza přiznává, že např. Manhattan na něj sice zapůsobil mocně, ale tohle místo o dost mocněji (nutno navíc podotknout, že Manhattan bylo vůbec první místo s mrakodrapy, které navštívil). Já věřím, že hemžení a rej téhle části města je skutečně podnětným místem k pozorování lidí, architektury a pracovně-společenského způsobu života.

 

 

 

Jen co jsem uviděla z koridoru budovu HSBC, věděla jsem, že tam musíme nutně zajít. Jak jsem se dočetla ve svém průvodci Lonely Planet, budova je navržená Normanem Fosterem (ten, co vytvořil tu čupr kopuli v Britském muzeu) a budovu střeží dva lvi. Jeden z nich má v sobě díru po kulce, kterou schytal při tréninku Japonců během okupace. Hm.


Než jsme se ale k budově vydali, chvíli jsme pozorovali budovu s okny světlíkového typu, která je údajně jednou ze skutečně prvních mrakodrapů v Hong Kongu a má skoro na 2.000 oken. Budově se slangově přezdívá „The House of a Thousand Arseholes“, což mi google přeložil jako budovu tísíce kreténů, ale myslím si, že větší smysl dává, že je to budova tisíce prdelí (kvůli těm kruhovým oknům). Někdy se zkusím místních lidí se záměrnou nevinností zeptat „excuse me sir, where can I find a thousand arseholes?“ Jo, oficiálně je to Jardine House.

K HSBC jsme se nakonec dostali ze směru Statue Square parku, kde je místní kenotaf. Vsadím boty, že nevíš, co je kenotaf. No, při zpětném dohledávání historie o tomto místě jsem našla fotku z 50.let, kde je pěkně vidět, že právě v místě kenotafu končila pevnina a začínalo moře. Teď už je to ale trochu jinak.

 

 

Nuže, z tohoto místa jsme tedy chvíli pozorovali Signal fest na HSBC budově. Řekla bych, že je to celkem impresivní světelná show, takže jsem chtěla udělat krátké video. Honza mě vždycky upozorňuje, ať to netočím na výšku, ale já samozřejmě vím, co je nejlepší, takže si to dělám po svém. Ty videa mi pak pochopi telně nejdou při přehrávání v počítači otočit na výšku, z čehož mám zpětně ohromnou radost.

 

Naštěstí pro mě je Youtube tak prozíravej, že ty videa otáčí automaticky... takže tady jsou alespoň dva z mnoha různých světelných obsahů na HSBC budově.

 

 

 

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload