TROCHU JINÁ NEDĚLE

April 6, 2016

 

Perfektní spánek prvního dne jsem doplnila pro mě dechberoucím výhledem z okna ložnice. Myslím, že ten pohled na moře a pohyb lodí na něm, mě hodně dlouho, jestli vůbec, neomrzí. Moje nejoblíbenější místečko je ten malý kamenný ostrůvek, o který se decentně tříští vlny.

 

 

Nabitá energií a entuziasmem jsme s Honzou vyrazili na první snídani poblíž Gold Coast, konkrétně k marketu Tesco, kde jsem trvala na koupi kyblíku a mopu. Moje mírná obava, že Hong Kong na tom s angličtinou není zase tak dobře, mi potvrdila obsluha v malém bistru (bistru hygienické hodnoty, které bych se mimochodem v Praze vyhla velkým obloukem a ještě s ohrnutým nosem), když nerozuměla termínu “coffee” ani “breakfast”, přičemž jsem měla prst zapíchnutý přímo na konkrétním místě v menu. Vstřícnost se jim nicméně vytknout nedá, takže jsme bez problémů ukázali k vedlejšímu stolu a řekli si o volské oko, párek a toast (mohli si z těch britských tradic taky vzít jen to dobrý…). Paní vypadala, že rozumí a nakonec donesla jak kafe, tak jídlo, ale jako nášup jsme navíc dostali i obrovskou mísu s polívkou, nudlemi a plovající šunkou. No, jak jinak dát v 8h ráno žaludku vědět, že se bude hubnout, že?


Okolností, že v kuchyni byla povodeň prvního stupně, se nikdo moc netrápil. Obsluha si jednoduše nandala holíny a jídlo vesele roznášela dál. Vždyť je to jen voda. Za zmínku možná stojí pohostinský zvyk (zatím pro HK, nevím, jak je tomu s Čínou), že co dosedneš, donesou automaticky buď jejich teplý čaj v plechovém hrnku nebo hrnek s teplou vodou. Když povážím, že tady v podstatě pitnou vodou z kohoutku nedisponují a přesto vodu nebo čaj zadarmo nabízejí, želám mnoha Pražským kavárnám a restauracím.


Po vydatné snídani přichází čas úklidu. Nebojte, to popisovat nebudu… Nicméně, narazila jsem na jeden nešvar, totiž, že místní řemeslníci vyznačují obecným nezohledňováním detailů při své práci. To znamená, že každé řemeslnické řešení je tu určitým “permanentně trvalým” řešením a na estetiku práce se příliš nehledí. Dokud to drží, tak je to dobrý. Všude je tak přebytek pěnové pasty, lepidla a jiného materiálu. Myslím, že nějaký šikovný řemeslník, co by vyhnal tohle šlendriánství, by se tu těšil dobrému jménu.

 

 

Odpoledne jsme si pak zajeli na nedělní oběd do nedalekého Tsuen Wan, což je samo o sobě celkem nesignifikantní místo, ale i zde byl patrný tzv. “maid´s day off”. To znamená, že v neděli mají Filipínky a Indonésanky (povětšinou chůvy a uklízečky žijící v malých kamrlících uvnitř bytu svého hostitele) svůj jediný volný den, který povětšinu tráví venku. Nejčastěji pak na zemi postlané kartonovými krabicemi, igelitem a v nejlepším případě dekou. Tam klábosí, společně jedí, stříhají si vlasy nebo sdílejí svoje zážitky. Až se tu trochu zabydlím, ráda bych si poslechla některé jejich příběhy. Ostatně, bývá pravidlem, že byty v Hong Kongu jsou často vybavené malou místností pro tyto osoby, kam se podle mého soudu jen stěží vejde postel a noční stolek. Je to takové post-koloniální reziduum.

 

 

Večer už se pak opět nesl v duchu Gold Coast, kdy jsme si dali večeři na místní Piazzetě. Tohle náměstí tvoří shluk malých restaurací, obchůdků a kašny, kde se scházejí místní obyvatelé nebo turističtí rezidenti k odpočinku.

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload