DAY 906

Aktualizace: 22. pro 2020



Honzovy narozeniny be like:


Posilněni kentuckým kuřetem upalujeme k nejsevernější špičce Bornea. Cestou ubývá lidí, přibývá palem a my škrtíme stroj, abychom stihli večerní koupání v moři. Ještě před setměním tak vjíždíme do opuštěných končin oblasti Kudat a parkujeme na malém plácku se dvěma plechovými kontejnery. Jsme doma. Vítají nás divocí psi, pár hihňajících se slečen a zarezervovaná přepravní budka. Před ní se však výstražně větrá cizí prádlo a děvčata nám suše oznamují, že lížem distanc bez čtyř tisíc - kontejner totiž poskytly jiným lidem.

Plánuju vendetu na booking.com, když se ozve zaklepání a ve dveřích se objeví zrzavá hlava syrově bílé Němky z našeho kontejneru. Přichází s nabídkou, že to dnes necháme takhle, ale zítra se vyměníme. S díky se jí snažíme vysvětlit, že jsme tu jen na jednu noc, ale co naplat - ohnivá paní je se svou laskavostí natolik spokojená, že plán stojí a ona odcház..


Boříme se do divokých vln a pes 1. a pes 2. nám dělají společnost. Upíjíme pivo, dojdeme si na poklidnou večeři a podvečer jak malovany skončí, když mě na balkonku napadne obří hmyz jak z Jumanji. Balím brambůrky a mastými prstíky se snažím odsunout balkonový dveře, za nimiž se Honza zamknul a přemýšlí, jestli za to stojím. A to je všechno.


Všechno nejlepší.


Druhého rána snídáme se psy, kteří nás vyprovází k nejsevernějšímu cípu ostrova. Fouká, někde za horizontem se schovávají Filipíny a my využíváme několika minut výjimečné samotky, než se přiřítí skupina rozpínavých Číňanů, jež fungují jako beranidlo. Odraženi jejich nesnesitelným překřikováním nasedáme na motorku. Závěrečná cesta do Kota Kinabalu bude beztak hodně dlouhá a do vln donekonečna hledět nemůžeme.


Stojíme před rozhodnutím, zda motorku zase přikrtit, nebo si dlouhou cestu rozdělit na dvě pohodlnější části. Na obrubníku u benzínové pumpy okresního města Kota Belud zvažujeme pro- Honzovy ruce se přestanou klepat, a proti- top pick je tu opět KFC a místo zeleninovýho pomníku zde stojí socha koně. Honza tedy musí naposledy zatnout zápěstí, protože skutečně, ještě jedna dávka kuřete a začnu(e) mi hrabat.


Opouštíme ošklivé město, zpuchřelou krajinu sabažského středu a před západem slunce vcházíme do loftu v nejhezčí čtvrťi města. Docházková vzdálenost od kavárny, nedaleká vyhlídka, dřevěná viktoriánská věž s hodinami a off-halal bistro, kde se nepodává jídlo v kyblíku. V bytě stvořeným pro ateliér se cpu dortem, který nezbyl z Honzových narozenin.

A přemýšlím, jak tu naposledy nejlíp splynout s davem.


Takhle, Kota Kinabalu prostě není město zrozený k velký akci. Kromě dvou mešit, dřevěný věže, vyhlídky, věže s hodinami a nábřeží zbývá už jen městská galerie a muzeum islámské kultury. A je velká chyba, že volíme tu galerii. Na třech patrech se tu totiž odkrývají skvosty typu zalaminovaných výkresů z družiny. Během kontemplace dalšího houbovýho domečku se navíc rozprší a my unaveni uznáme, že jsme viděli málo, ale vlastně dost.


Vracíme se zpět do našeho bytu, který už není pouze vzdušný. Noční bouřka a vítr rozrazí všechna okna bytu, kterým chybí klička na zavření. Dvě hodiny před odletem, tj. ve 2:30am Honza zajišťuje, aby nám do očí nevypadla okenní tabule. Já se převalím, jsem totiž přesvědčená, že to má za ten balkon.




GALLERY


4 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 904

DAY 902

FOLLOW