DAY 834

Aktualizace: 22. pro 2020



Kde vám během čurací pauzy postaví z nefunkčního mixéru novýho Transformera? V Shenzhenu! A kde vás imigrační eskorta vypakuje z přechodu v Lok Ma Chau, protože upsík, vízum se vydává pouze na přechodu v Lo Wu? Číňan mě vede do osamělé místnosti výslechového charakteru. "Co tu děláš?", táže se mě neuznatelnou úrovní angličtiny. "Snažím se přejít hranice, pane", odpovídám a podsouvám mu kouzelný pas Evropské unie s tím, že je v oboru nejspíš nový. Muž si ho beze slova přisune, vysílačkou zavolá kolegu a lakonicky zvolá. "Ne". "Ty pudeš zpátky do Hong Kongu!" Ty vole, tvoje máma...

Jedu zpět do Hong Kongu. Z Hong Kongu to pak na druhý pokus trefím na Lo Wu, kde vystojím další frontu a v nepolevující naivitě tasím pas a zpola vyplněný arrival card. Předpokládám, že mi teď prostě dají do pasu razítko, ale evidentně není SAR jako SAR (Special Administrative Region). "Nemáš vízum", povídá mi paní u překážky, jako bych si sem snad přijela protáhnout nohy a zabít čas.


Ve třetím patře vyplňuji žádost o pětidenní vízum a od přepážky slyším rodný jazyk s dialektem. "Tuto propiska nepíše", stěžuje si muž. Vyměníme si pohled i kritiku. Během následujících 60 minut, které mi už nikdo nevrátí, čekám na povolení ke vstupu. Díky, je skvělé být zase v Číně.


Mé první kroky doprovází vydatný déšť, takže než stihnu rozkrýt nepoměr mezi představou umělecké vesnice Dafen a její realitou, zalézám do kavárny. Co že je Dafen?

Vesnice plná replik světoznámých olejomaleb. V ní každý druhý akademický malíř končí tím, že kopíruje oblíbené slunečnice Van Gogha a další legendy. Očekávám tedy stohy zdatných falz, ale žádné nenacházím.


Ve výlohách stojí jen unudění prodejci.


Když to nejde zleva, zkusím to zprava. Uměleckou dílnu měním za tu elektronickou a přicházím na hlavní třídu Huaqiang. Je tu pochopitelně plno nákupních center, lidí, spících neonů a reklam na Huawei, která má v Shenzhenu sídlo. Sápu se na jednu z ramp a nedočkavě vyhlížím nějaký elektronický zázrak. Marně. Možná něco najdu v SEG Electronics, jednom z mnoha mnohopodlažních obchodů s elektronickými součástkami a montéry, kteří by mi měli zvládnout k telefonu přidělat port pro zapojení aspoň toho externího mixéru.


Ne. Vějičky typu "Shenzhen, dílna světa", jež pověst města předchází, se evidentně neodehrá před zraky turistů, ale za oponou různých montoven a továren. Na mě tu tak zbývá jen líný personál a všemožné součástky, jejichž potenciál zůstává zabalený v krabicích. Představa příkladné pracovní morálky, která dobíhá všemožný světový trhy, tak neopouští mý teoretické vědomí.


Než se vyloupnu u architektonicky poměrně pozoruhodný stavby Museum of Art and Planning, podcházím zvlněnou ploutvi místní vládní budovy a před muzeem se konečně střetnu s lidmi. Parta místních dětí si vyšla na ideologickou exkurzi, protože muzeum má s uměním ve výsledku společnýho snad ještě míň, než spící Dafen village.


Uvnitř muzea je výstava k loňským 40.narozeninám Shenzhenu. Na velkoplošných projekcích běží proměna původně bezvýznamné vesnice (v překladu Hluboký příkop), ve vyspělé město světového renomé. Když tak člověk zapomene na to, že výstavba města zkontaminovala spodní vody a zruinovala zdraví tisícům dělníků, jeví se spojení Shenzhen, zázrak na Perlové řece, jako ukázkový příklad vyskorychlostního nasazení Číny.


Projdu exbhibiční sály s fofografiemi politiků až po kout s drony DJI a zvážím, jestli by mi to ze Shenzhenu nestačilo. Ekonomicky vzato se mi ale výlet ještě dost nevyplatil, takže zatnu zuby a vyzvu kopec před sebou. Do setmění zbývají dvě hodiny, takže když to vezmu hodně vycházkovým tempem, možná uvidím, jak se město rozsvěcuje.

Tempo nakonec neurčuju já, nýbrž neuvěřitelný vlhko a strmý schody. Jen co se doškrábu na vrchol, už bych padala k nohám zakladatele města.


U zídky s výhledem na město se pomalu schází lidi, já usedám na schody a čtu. A zatímco můj knižní hrdina vstupuje do řeky metafor, já vstupuju do fáze slušný dehydratace. Vysušeně odpočítávám minuty do západu slunce. Těsně předtím, než se město opravdu rozsvítí, přichází parta měštáků a před zídku postaví zátarasu. Geniální, výhled z předsálí. Odšrtnu si alespoň 4.nejvyšší budovu světa - Ping An Finance Centre, a jdu pryč.


K mýmu překvapení mě jště čeká light show, která si rozsahem nezadá se Singaporem. Vlastně, teprve teď, když mě město vezme pod svý křídlo vládní budovy, se mi tu zalíbí. Shenzhen ožívá nečekanou energií a cestou na hranice tak míjím hodinu tai-chi, živou muziku v parku a hmatatelný pulz, který mi po celý den tak chyběl.

Tak čau, zpátky to lupnu přes Lok Ma Chau a budu doufat, že mě nepošlou na Lo Wu.





GALLERY


3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 467

DAY 113

FOLLOW