DAY 616

Aktualizace: 22. pro 2020



Všechny klenoty Pekingu mám už dávno vysbíraný, takže nezbývá, než slovy mé maminky “chodit na lítačku za barák” a po ulicích sbírat zbytky od cesty.

Jako třeba chásku při venkovním holičtví v oblasti Chaoyang, k jehož provozu stačí sedák na betonovým kvádru, stolička, hodiny, přilepená tabulka skla, karton s ceníkem a základní lazebnický arzenál. Na soukromí se tu přitom vůbec nehraje. Honza tak na vzdálenost šňůry od holícího strojku rozloží kameru a já se opřu o sloup vedení, abych měla dobrý místo v hledišti. Za námi se okamžitě rozrazí plechový dveře hutongskýho domku, vyleze opálený ovál hlavy, cigárko v hubě a spustí chrchel do prachu před vlastním prahem. Přátelským hurónem zařve “where from”. Z nedaleký zídky se zvedne stavební námezdník, vyhrne si tričko nad vyvalený pupek a v ukázkový póze “zvědavý číňan” se připlíží za Honzu. Založí ruce za záda, zlomí se v pase a stoupne si těsně za Honzu. Vyhnout se odéru nečištěný ústní dutiny bohužel nelze.

Typická čínská ulice a její typičtí čínští uličníci? Přibližně takto:

Scénu z ulice většinou doplňuje několik dalších maličkostí, jako třeba snaha vyvětrat peřiny na venkovním vzduchu. Peřiny ovšem naprosto okamžitě prošpikuje zvířený prach z projíždějících vehiklů a pokud ne, majitel je sám často poválí po zemi. Třetí možnost je ale vůbec nejlepší – o peřiny se postarají metači ulic se zvláštním pověřením. Ti totiž usazený prach rozmetou (zbaví se ho) tak, že ho rozvíří a okolní chodci ho sami celý nadýchají! No, není to nejdůmyslnější řešní po čínsku?


Vůbec nejlepší projev čínské důmyslnosti se ale vždy projevuje v dopravě, která je hotovým semeništěm takovýho myšlení. Znáte funkční pravidlo, že prvně se vystupuje a pak nastupuje, protože když se to dělá obráceně, tak se cesty ucpou a vznikne neprostupnej knedlík. No, tady se to má asi takhle - stojí Číňan ve dveřích metra, ale přitom nechce vystoupit. Ti, co vystoupit chtějí, na něj doráží, protože jim stojí v cestě. Číňan stojí ve dveřích metra, nevystoupí a ani neuhne. Vystupující ho sekají kabelkami, šlapou na nohy, ostentativně mlaskají, rozráží lokty a sypou salvy nadávek. Ponaučení pro Číňana? Stojí Číňan ve dveřích metra, ale přitom nechce vystoupit…

Pardon, ale na to mi hlavou víří vždycky jen jediná otázka. “Seš debilní?


Za barákem taky máme dva parky. Oba vkusný a příjemný, přičemž druhý Tuanjiehu má tu výhodu, že v něm lidi dělají to, co nás baví pozorovat ze všeho nejvíc – zpívají, tancují, a hrají si. Na hromadným plácku se tak tvoří party jako na školním dvoře o velký. Jedna parta cvičí sestavy, druhá se oddává mahjongu, třetí jede karaoke a jiná hraje obdobu devadesátkovýho hakysu. Jako, mamina po čtyřicítce zajde do parku a v lakýrkách si podá hakys? Respekt!


Na závěr k drobné čínské zlodějině, které se nám dostalo v restauraci s vyhlášenou pekingskou kachnou LiQun Roast Duck Restaurant. Ta spočívá v tom, že pod nálepkou plnohodnotné hutongské autentičnosti nalákáte platící trouby do hygienicky zcela nekoretní špeluňky a pomocí obrázkového menu je donutí objednat celou kachnu za 300 yuanů (na koruny vždy krát 3,3). Neboli…


Na stěně se sice leskne fotka se spokojeným viceprezidentem USA a Venezuelskou prezidentkou při večeři, ale u našeho stolu se po marné snaze objednat dva talíře kachního masa vůbec neusmívá. Sedím jak prkno a o židli se otírám jen v nutných bodech, protože kdo ví, v jaký dynastii naposledy otřely opěrky a navíc netuším, co se skrývá v díře v podlaze, která je důmyslně zakrytá listy hlávkovýho zelí. Navíc se taky musíme sustředit na strategii toho, jak spořádat tříkilový tělo poctivě vykrmený kachny, kterou nám kuchtík na plechovým podnose nejdřív ukazuje ke schválení a záhy se s ní obřadně odebere do porcovací místnosti...


Porcuje asi se slušnou vervou, protože když nám na stole nakonec přistane dezertní talířek s výsledkem jeho práce, je to skutečně zevrubná redukce. Zbylý dvě kila osmdesát kachny nenávratně mizí ve spárech kuchyně a následně nejspíš v hubách místního personálu.


No, vyjdu ven a mám hlad, že bych klidně snědla celou kachnu.


A Honza? Ten bývá taky malinkato podrážděný, když má hlad a prázdný kapsy.





GALLERY


7 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 464

DAY 461

DAY 342

FOLLOW