DAY 545

Aktualizace: 22. pro 2020



Sbohem osamocená divočino, nastal čas stočit se zpět do centra civilizace. Než ale na poslední dva dny zabrzdíme v Bangkoku, motockylem objíždíme nutnosti po cestě - klasický plovoucí market Damnoen Sadua Floating Market a nedaleký market na kolejích Maeklong Railway Market.

A protože nesmím zapomínat ani na své povinnosti vodního zpravodaje, je nutné dodat, že obě místa se rozkládají na zdrojnici naší řeky Mea Klong, co je už jen malý cancour od thajského zálivu. Místo se jmenuje Samut Songhram, zrodil se tu Rama (king, ne máslo) a Samut znamená oceán, Sonkhram válku. Takže stačí vykličkovat kolem toulavých čoklů, matcha koryt kokosových hájů a vyjet vstříc válečnému oceánu.

V Damnoen Sadua Floating Market jsme nedočkavě brzy, po okraje naložený lodě vyjíždějí až v pokročilým odpoledni. Takže namísto tohoto...


...toto.


Realitu nepřepíšu a čas myšlenkou urychlit neumím, takže se alespoň projdem po dřevěných lávkách. Podruhý za hodinu donutím Honzu, aby dopil, co sem objednala a u kolejí Maeklong Railway Market nás čeká pravý opak. Lidí tu přibylo úměrně s tím, jak ubylo prostoru pro pohyb. Vzduch uzavřený v pásu kolejišť je k zalknutí. Taky si říkám, kdo by si koupil zplihlou zeleninu nebo dokonce rybu, když je to všechno od prachu z provozu a sem tam na to ukápne olej z mašiny? K mýmu podivu ale vypadá zelenina čerstvě a Honza tak nakoupí půl kila fíků, který nám ve výsledku hnijou na pokoji. Jako, párky nebo fíky? Tak vidíš!


Říkám Honzovi, že tudy denně projíždí vlak, ale že nevím, kdy se má ta šťastná událost přihodit. Sedáme si proto na volnou zídku a spouštíme vlnovou reakci taky si chci sednout, sem starší nebo tuhle zídku sem viděl první. Honza tvrdí, že Číňani neznají copyright.

Důkazem budiž to, že na betonovou pro dva zadky - můj a Honzův - se snaží usednou nikdy jiný, než čínská rodinka. Pochopitelně bez optání a tak natěsno, že si je neznámá žena s Honzou nakonec bližší, než já. Je mi jasný, že Honza bude dělat vlny. Sedím jak myška a držím ty fíky, ale je fakt, že v podobných sporech mám svého favorita. Těsně před projezdem mašiny ženu a její dvě dcery z bezpečnostních důvodů vyvádí policista, plachty stánků se začínají stahovat a mašina projíždí kolem obličejů turistů.


Se zadrženým dechem vjíždíme do Bangkoku. Cíl máme na zbytek dne jediný - chceme se dostat do 43. patra Ghost Tower, opuštěného věžáku s bezkonkurenčním výhledem přes řeku Chao Phraya River, kterou si kvůli nové reputaci nemohu dovolit nezmínit. Podobně opuštěných a pomalu chátrajících budov je v Bangkoku jako žížal po dešti. Kvůli finanční krizi totiž přišel odliv podnikatelů, investroři zavřeli kohoutky s penězi a šli asi raději na "masáž.


Na různých fórech čtu, že do budovy se člověk dostane za malý úplatek bezdomovcům nebo místním junkies. V kapse tak máme pár drobných, ale budova je nakonec ošetřená i jinak. Je oplocená a visí na ní varovná tabule s informací, že cestou nahoru někdo z budovy omylem vypadl a dovnitř se nesmí. Pokuta? Vězení.


Budovu obcházíme jak medvědi úl a zvažujeme pro a proti. Pro - můžeme plot přelézt a vidět bezkonkurenční západ slunce. Proti - v místním lochu lezou švábi lidem do uší, viděla sem to ve filmu. Nakonec se teda vzdáme, ale ze soucitu k nám samým budu tvrdit, že jsme prostě jen dostali rozum.


Hold nemáme koule jak tihle hopsani.


BANGKOK 2.0

Když už jsme byli u Erawan Waterfall, musíme i k Erawan Shrine, protože tak se alespoň vyplatí zapamatovat si tenhle název. Pověrečná legenda k této modlitebně praví, že když nedaleko začali stavět hotel, bylo to v době nešťastného data, a tak při stavebních pracech postupně umřelo podivuhodně mnoho dělníků. Aby si developeři usmířili boha, postavili mu před hotelem tuhle modlitebnu. Zpívá se tu a bohu Erawanovi, což je hinduistický slon se se třemi nebo třiceti-třemi hlavami, se nosí ty nejvíc oranžovo-žlutý karafiáty, co jsem kdy viděla. Je tu rušno, na mostě nad hlavou projíždí vlaky, motorky řvou, no prostě město padlých andělů...


Celé odpoledne se držíme pouze v "novém Bangkoku", tj. na východ od řeky, kam Thajci přesunuli původní ústředí moci. Na slavném vyhlídkovém kopci, což je eufemismus pro krtinec jménem Golden Mount, stojí bílá čtvercová základna chrámu s obřím zlatým zvonem. Jedná se o kopii starobylého chrámu z království Ayuthaya a nahoře sladce fičí vítr.


Přiznám se, že chrámový mánie mám dost. Bylo by mi ale trapné odjet z Bangkoku s tím, že jsem nebyla v kompexu Ko Ratanakosin - kolébce chrámů v ozděný dvoraně, co mě vyčerpává už jen pohledem .

Před chrámem jsme donuceni zakoupit klasický batikovaný oděv a v teplácích se slony vyrážíme do komplexu, který za 20 min zavírá. Z návštěvy si tak pamatuji jediné - kabonící se nebe a hodně nespokojenou Španělku, co oněch 20min zaplnila řevem una puta foto. Una puta foto i pro nás, dovnitř nakonec nedojdeme.


Poslední zastávka před večeří patří druhému břehu. Ve "starém Bangkoku", kde jsou hlavně plovoucí markety, navštívíme chrám vycházejícího slunce, tzv.Wat Arun. Vycházející nebo zapadající, magický je to stejně. Ale hlavně, těšně pod vrcholem věže je hinduistický bůh, co si osedlal Erawanského bílého slona, takže můj příběh o Erawanech napříč Thajskem dosáhl do třetice všeho dobrýho!!


BANGKOK 3.0

Než vrátíme motorku, uvědomí si Honza, že potřebuje vidět park pod královským mostem. Sice jsme tak nenavštívili nejznámější chrámový komplex Thajka, ale zato jsme si udělali čas na návštěvu podmostních pilířů. Každý podle svého gusta..


V průběhu cesty po mostě vidíme zvláštní věci. Motorky v levém odstavném pruhu ujíždějí v protisměru a signalizují varovnými posunky. To se mi nechce líbit a když při sjezdu z mostu spatříme policejní hlídku, nahazuji výraz popleteného turisty. Dřív, než policista vytáhne bloček a pouta, spouštím "prosím vás, můžete mi pomoct". No, za to porušení pravidel to (ne)stálo.


Náš poslední den, který jsme chtěli věnovat lenošení kolem střešního hotelového bazénu, je tak zkrácen o pár hodin perného slunce, na což máme s Honzou rozdílný názor. Když bazén, drink a volno, tak ať to do mě slunce skrze ozonový díry pořádně smaží!

Nakonec už jen jediné. Jestli o Bangkoku průvodci píší, že "pulzuje energií", tak tím asi myslí energie elektrického křesla, protože v šoku zůstávám z toho chaosu ještě nejmíň měsíc po odjezdu.


Promiň, myslím, že už se nikdy neuvidíme.





GALLERY


3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 543

DAY 542

DAY 541