DAY 543

Aktualizace: 22. pro 2020



Jen co jsme zabouchli dveře s výletem na sever, rozrazili jsme dveře s výletem na západ. Jdeme k hranicím, kde se Thajsko už celkem úzkoprse lepí na Barmu. Anebo jinak, komáry s malárií jsme se rozhodli nahradit novým nebezpečím v pásmu, kde volně pobíhají bílí tygři.

Cestou zajíždíme dobít baterky k Wat Hin Thaen Lam Pachee, co nás už zdálky pálí do očí svou bělostí. Chrám v lodi, zepředu zlatej mužik na baru (svatým se tu věnuje především pití a nikoli jídlo) a u bočních vchodů válečníci a hadi, v jejichž čelistech se uhnízdili černí ptáci. V takový scary lodi bych na zaoceánskou projížďku rozhodně nejela.

Znovu taky ujíždíme bouřce a Honza na mapě vylučuje veškeré oficiální cesty k hranicím. Nakonec vybírá jakousi polňačku, která vede vysoko do kopce, a z níž bychom mohli dohlídnout až na barmský makový pole (Barma hájí druhý stupínek vítězů v produkci opia). Taky se mi zdá, že se nebe nemračí už jen za námi, ale i před námi. A že se tu lidi přestali usmívat a o turistu zakopneš jenom tehdy, když ujíždí pryč.


Vjíždíme na prázdnou asfaltku a já jsem donucena po pár minutách sesednout. Naše motorka nedává rozpukané úseky, Honza to tam pere hlava nehlava a je mu úplně jedno, že písek klouže, do týla nám pere 40°, já držím pětikilovej batoh a bojím se tygrů. Jestli navíc zaprší, můžem tu motorku rovnou strčit z kopce, protože tenhle kluzkej svah nezabrzdí ani ruka boží. Honda kňučí a od horizontu se v korbě trackovýho auta vyřítí rozesmátí chlapi, asi na maku.

Cestou dolů nakonec zakoušíme nechtěný drift, ale zvedač Honza drží tělíčko naší Hondy silněji než půllitr. Na zem ji pokládá jak novorozeně do měkkých peřin a já můžu konečně vykřičet, že to byl teda pěkně debilní nápad. Ale ne moc nahlas, protože nechci potkat ty tygry.


Unavený jízdou zatoužíme po dobrým pozdním obědě. Výjimečně se nechceme účastnit další párky párty, ale autenticita skromně navštěvovaného Ratchaburi mnoho nenabízí. Nejlepší restaurace je tu podle aplikace provozovna KFC. No, párek z benzínky nebo kuře z rychláče, to je úplně z bláta do louže.

S kýblem kuřat tak usedáme před dveře naší designový garáže a z bezpečí si vychutnáme první pořádnej slejvák, který nás tak konečně dostihl až z Bangkoku.


RATCHABURI 2.0


V Ratchaburi se nakonec rozhodneme zabít ještě jeden celý den. Zrána vyrážíme do nedalekého Khao Ngu Stone Park. Přejít lávku a pás skalních špičáků parku ale trvá maximálně jedno dostaveníčko, takže jen co z hlavy sejmu helmu, už ji tam zase nandávám. Hned nato pak vyrážíme směrem k jeskyni Khao Bin Cave, která je na seznamu z životně důležitýho důvodu - stínu a chladu.


V jeskyni to vypadá jak na pouti a vůbec nejhorší je, že neodvzdušněné průduchy nejenže nechladí, ale naopak vytváří vlhkou prádelnu. A aby toho nebylo málo, cestu hlídají thajský opice.


Třetí výpad k Wat Nong Hoi Park a jeho soše bohyně soucitu Guan Yim. Socha se tyčí na kopečku uprostřed neobydlené krajiny a z páteře jí trčí opěrná konstrukce. Já jen, že sem si dlouho myslela, že má ten ocelovej čepec nějaký speciální náboženský význam.


Park tu pro změnu hlídají thajští psi. Ti mají většinou vizáž mefista, nádory po těle a dost jasný názor na to, komu daný kus země patří. Snažím se působit klidně a stát psovi čelem, ale mám z toho tachykardii. Kdo v Thajsku někdy byl, tak ví, že gangy rafanů nemají s naším Punťou na dvorku nic společnýho.


Zeshora kopečku jsou vidět dva typy krajiny - kopcovitý sever a jižní placák, resp. Bangkok a jeho okolí. Ale vůbec nejhorší je to neustálý zouvání bot pod chrámem, což je na vyhřátý terase skutečný, grilovaný maso..


Když mluvím o tom mase, zase mám hlad. Než to tak stočíme k domovině, kde je to jen o kentuckým kuřeti, uděláme malou zajížďku do letoviska Inlay. Miluju to tu od první chvíle. Proč my si sakra někdy nezajistíme ten typ dovolený, který nabízí ryby v hotelový restauraci a kde se do kafe nebojíš nalít mlíko?


Nebo to není pro nás?







GALLERY


3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 545

DAY 542

DAY 541