DAY 489

Aktualizace: 22. pro 2020



Ačkoli se ta holka živí především banány, vypije hodně piva a je dost časově náročná, tak jsem ji tu měla opravdu ráda. Nepráší totiž a na rozumnou dobu je možný ji s tím banánem strčit na balkon. A hlavně, jde ji snadno v pestrobarevným městě rozzářit.


Šestnáct dlouhých dní, co tu tedy byla, jsme toho vypily a zažily tolik, že než se pustím do komentáře 1132 nafocených fotek, běžte se radši vyčurat...


S ANDULOU V SHEUNG WANU

Když se mě po první inspekční návštěvě chrámu Man Mo Temple Anežka zeptala, jestli je to jako všechno, došlo mi, že na tuhle holku platí spíš svět venku, svět ulice, svět metropole. Svět čistě světský. Snažila jsem se ji sice obrátit naruby - dovnitř- ale ani pálení chrámových tyčinek zadarmo ji nepřesvědčilo a z chrámu se vykouřila rychleji, než se modlící stačil potřetí uklonit. Takže plán B.


Na nedalekým trhu v ulici Cast Street se jí líbilo podstatně víc. Mně tu sice na tři generace dopředu proklela hawkerka, protože jsem si se zalíbením fotila tematický karty (pardon, spojení Mao-Joker mě zaujalo víc, než všechny nefritový náramky, keramický misky na sojovku, sošky budhů a replikovaný pohledy letiště Kai Tak dohromady), a zatímco jsem tak s terčem vzádech zdrhala v zatáčce, Anežka se odmítla vzdát tempa přehlídkovýho mola a každej proklatej náramek si prohlížela, jako by jí na stavu mý budoucnosti snad vůbec nezáleželo.

No, koupíme jí banán, že jo, a jdeme dál.


S ANDULOU V CENTRALU

Kafe je podmínkou každýho vycházkovýho dne, a tak ji dovedu do svý oblíbený kavárny na kopci Graham Street, co se zrcadlí ve výloze protějšího britskýho barber shopu a podél který jsou rozprostřený zeleninový stánky s klasickým sortimentem typu pak choi. Říkám jí mantru o kontrastech a taky to, že Hong Kong je zbudovaný v divoký krajině kopců, takže ať si zvyká na funění. Teorii příkladně demonstruju výšlapem do Mid Levels.


Taky ji při dnešní příležitosti - je neděle - seznamuji s bizarním nešvarem města, který spočívá v tom, že v tento den mají Filipínky volno. A ať se tedy připraví na to, že se v tento den z města stává pevnost z kartonů, v nichž se tisíce hlučných ostrovanek celý den válí.


Když je po banánu, vyrazíme do legendárního obchodu Tai Cheong Bakery ochutnat čerstvě upečený egg tart, za nějž patří hlasitý dík portugalcům. Vajíčková pasta v teplým listovým těstě, to teda kupodivu poď mi hop.


Mega město, moderní výškový budovy, starý koloniální budovy a harberfront s výhledem na moře. Cestou k přístavu Anežka zpomaluje svůj vycházkový krok téměř na úroveň stání a kdyby měla poblíž lavičku, mohla bych ji tu bez výčitek nechat do příštího jara. Ale to by vlastně nešlo, protože už zase slyším "Kíííťo" a je mi jasný, že bude focení a nebo má už zase vyschlý volátko.


Rozhodneme, že p(b)udem na mol(o) a počkáme, než se rozsvítí neony. Na Pier 8 Café se svlažíme pivem a k úplný pohodě by nám bohatě stačilo, kdyby nebyli hongkonžani tak ordung. Příjemnou podvečerní atmosféru nám naruší útlocitný otec z druhého konce otevřené terasy s upozorněním, že tady se přece nekouří. Člověče, jestli smrad z cigarety necítím já, co jsem po větru, tak blahopřeju, s takovým nosem bys měl dělat do stopování lanýžů. Prostě, každý hongkonžan tě tu rád poučí, že porušuješ pravidla.


To zase jindy dojdeme od pier n.7 až k zeleni v Sun Yat-Sen Park. O doktoru Sun Yat Senovi vyprávím Anežce historický thriller a snažím se jí vysvětlit svoji představu sváru mezi čínskými nacionalisty a komunisty. A i tady v parku se musíme přizpůsobit čínským zvyklostem. Totiž, že se na člověka pořád někdo drze lepí a dotírá, to už jsem si zvykla. Ale to čínské mlaskání, vytrvalé posmrkávání a krkání, to ještě zpracovávám.


Když se tak k nám přidere starší pán se třemi miskami jídla, posadí se k našemu stolu (byť jsou ostatní prázdné) a začne mlaskat... Běž pryč, tvé jídlo smrdí a posmrkáváš v intervalu jednotek sekund. Vyzývám Anežku k podpoře, že jakože cože, ale to už vidím, jak na něm visí pohledem štěněte, co si chce dělat kamarády. Když se na něj culí dostatečně dlouho, nabídne jí muž jídlo. A než jí ho stačím vyrazit z ruky, už se láduje plněným knedlíkem neznámého muže. Hele, nechci být strýček sýček, ale jak tahle holka přežila do dospělosti, to mi hlava nebere.

Holčičko, dáš si knedlíček? Jasněěě..

A dáš si domácí pálenku? Jasněěě..

A pudeš se mnou do sklepa...?

Jasněěěě..


Od piva a knedlíku plynule přecházíme k snobismu, konkrétně do roof bar Ce La Vi, z jehož 25.patra je boží výhled na město. Když si člověk přes den jede jen v banánech, vajíčku, pivu a knedlíku, zaslouží si prostě odměnu. Příliš pohodlná pohovka mě vcucne a společnost nám dělá tlustý Číňan, co u vedlejšího stolu lemptá šampáňo. Alespoň hodinu pijeme předražený drink na šťopce, co bychom ho do sebe za běžnýho provozu obrátili dřív, než by to čínské sele od vedle řeklo dolar.

Jó, séláví, séláví, tak to končívá...


S ANDULOU V KOWLOONU

Po deseti minutách chůze skrze kowloonský smetiště kartonů, kovů, elektroniky, hadrů, švábů, ryb, vývařoven, masen a kapajících klimatizací, Anežka přestává mluvit. A neoněmněla krásou, to já zas natuty poznám.


Na lálový náladičce jí nepřidá ani mý vytrvalý hledání vyhlášený dim-sum restaurace Tim Ho Wan, co se schovává v okolí nepřehledně značenýho nákupáku. Hladem nervózní a navigací zklamaný vyhlašujeme veřejný pátrání po pitomejch pařenejch knedlících. A když uděláme třetí kolečko po eskalátorech...


Najdeme restaraci mimo nákupák. Vycházejí z něj dva mladíci a gestem palce nahoru naznačují, že jídlo bude odměnou. Nojo, už se ta holka zase tetelí...


S Kowloonem nicméně nekončíme, Andula naopak dostává návdavkem porci čínských apoték, zrezlých reklamních tabulí a především durianu.


Stojíme na Yau Ma Tei Fruit Market a pozorujeme, jak zelinář nožíkem vyjímá ledvinky smradlavýho durianu a klade je na tácek. Můj žaludek je zvednutej jen ze samotnýho smradu, ale Anežka se zdá poněkud neklidná. Už dlouho jí žádný cizinec nenabídl jídlo zadarmo...

Než tak zase stačím zakročit, natahuje svoji drzou ruku a jeden kus si bez vyzvání bere přímo z tácku. Vidíte, jak se ta mrcha pomalu sápe po durianu?


Zelinář ji sice vypráská, ale zákazník dovolí, aby si ten kousek nechala. Je to přece delicious. Jako šelma si s kořistí zajde do ústrnaní a jen co durian na moment poválí na patře, zkřiví se jí obličej a začne naříkat, že to chutná jak zkaženej sýr. Zoufale prosí o ubrousek k odplivnutí, ale to sníš ti povídám, darovanýmu koni... !!


Na Reclamation Street, což je jedna z mých oblíbených ulic, se na jedný straně prodávájí baterie, součástky do aut a všelijaký šrot, na druhý pak nefritový cetky. O nefritu ale ještě pořád nemám sílu mluvit, protože z kauzy hledání nefritového náramku mám stále tiky. Takže prosím vás, kdo dostal od Anežky darem nefritový náramek, nechť si laskvě uvědomí, že byl vykoupen mým potem a zcuchanýma nervama.


S ANDULOU NA LAMMA ISLAND

Třetí tvář Hong Kongu je zaslouženým osvěžením. Daleko od vřavy hlavního ostrova a mimo chaos kowloonský stoky vyrážíme k třetímu největšímu ostrovu se třemi továrenskými věžmi. Hned zkraje je znát, že to tady není žádný push the tempo a rybářský osady si udržují lifestyle starý doby.


Připlouváme k jížnímu přístavišti Sok Kwun Wan, od nějž vede naučná stezka směrem na sever. U prvního check-pointu, blátivýho cípu, si Anežka poručí fotografii, že prý, tady je to hezké, vyfoť mě. Tak jo, jen se trochu posuň, ať vynikne ten odpaďák. A zadkem zakryj plakát s varováním o komáří encefalitidě.


Nezkrocený prales s palmami a banánovníky, starý zděný baráky, sušený ryby, vyhlídky, pivo, poštípaný nohy a ne, já se koupat nebudu, to je mantra každýho výletu na ostrov. Takže, prales, poštípaný nohy, zděný baráky, palmy a banovníky, ty by byly hned zkraje..


A pivo na pláži, kde ne, nebudu se koupat, ale ty běž, taky...


A vyhlídka, tak bez tý by to vůbec nešlo.


S ANDULOU NA LANTAU ISLAND A PO VŠECH ČERTECH

Z toho všeho piva se cítím poněkud vyčerpaná a nutně se potřebuju aspoň na den zamknout v temným kumbálu a hojit si svý samotářský rány. Namísto izolace mě ale Anežka vytáhne na výlet k Tian Tan Buddha. Já na to, že to je nuda, že je to zbytečně drahý, že viditelnost je mizerná, že je to na dlouho a že promiň ne, tam nejedu. Jedu, ale jde mi to teda rovnou do truhličky dobrých skutků a v kumbálu to pak bude muset být na dýl.


A vůbec, na šaty to dnes vůbec není.


Nahoře děsně fouká, ale alespoň tu ve všední den není miliarda lidí. Zato krávy jsou tu pořád, stejně jako největší sedící Buddha, na nějž je v nejasným dni daleko lepší pohled, protože ho zezadu nezatemňuje slunce a kolem hlavy mu nevytváří pouze tmavý obrys. Ni hao, man.


Když pak shrnu všechny drobný pochůzky, máme tu výlet do kočkami obydlenýho oblasti Sai Ying Pun plný obchodů s burning gifts. To jsou papírový atrapy věcí, který se po spálení přenesou na druhou stranu světa, tedy přímo do vlastnictví mrtvého, pro nějž se obřadně pálí. A tak si může umrlec posmrtně užívat zámeckých panství (vždy včetně služebnictva), nebo třeba větráků, pokud to dotáhl až do horoucího pekla.


A když jsme u těch mrtvých, malá zajížďka na kaskádovitý hřbitov Pok Fu Lam nás taky nezabije.


Tramvají pak k pobřežnímu Kennedy Town, který je úplně vybydlený a podél nějž se chytají ryby, jako by pánové nevěděli, že právě odzvonilo k happy hour. A tak prolezeme hlavní ulice, co se to v nich hemží prázdnými bary a do jednoho, co je otevřený světu a kde míchají gin&tonik za hubičku, zalezeme.


S ANDULOU A HONZOU, JAK JINAK, NEŽ NA KOPEC

Čtvrá tvář Hong Kongu je pořádně zpocená.

Jestli si chce Anežka poctivě zažít Hong Kong, musí alespoň na jden den sundat ty svý polorozpadlý boty s třásničkama, co mi tu nechá, a narazit tenisky. Vyrážíme totiž k Lion Rock, převislýmu skalisku, co má připomínat krčícího se lva. Mně to teda připomíná jen pekelně vysokej skalnatej hrot, u kterýho si z podhledu říkám, že bude bolet.


V začátku cesty ještě vzájemně komunikujeme, ale jakmile si dáme všichni svorně ruce v bok, Anežka vyhrne tílko nad pupek, Honzovi se orosí holeně a já beze studu shodím celý tílko, je jasné, že odteď už jedeme ze zásob.


Po hodině se dostáváme na neoficiální vyhlídku pro otrlé, kam se sápu, protože když Honza, tak já taky. Anežka nám mává zespoda s tím, že vlastně nemá ráda vejšky...


Na vrcholu příjemně funí, Honza nám dává lekci z geografie a ukazuje na všechny kopce, na kterých byl, nebyl, chtěl by být, nebude...


Cestou dolů bych se už dooblíkla, ale tílko najednu nikde. První obchodní centrum to tedy jistí (nakupovat jen v podprsence jdu teda rozhodně poprvý), protože poté vyrážíme do nedalekýho Wong Tai Sin Temple. A mé nové pamětní tričko, co vybrala Anežka, odteď beru jedině na výšlapy.


Seznamte se, zleva Pierre, Jean, Francoise, Claude a my dvě v chrámu a jeho přilehlý lotosový zahradě.


S ANDULOU A HONZOU PO NĚČEM JINÝM NEŽ PO BANÁNECH

Jídlo do kultury patří a my jdeme do ověřeného Michelinského podniku Din Tai Fung na pravou "Čínu". Dváme si hovězí vývar s bok choy, nakládaný okurky v chilli a česneku, spařený choy sum, dim sum s krevetami, špenátový dumpling a grilovaný plátky vepřovýho, k nimž - dobré znamení - Anežka výjimečně nevyžaduje svoji oblíbenou coctail omáčku kečup-hořcice.


... a taky do tolikrát ověřený Michelinský restaurace na pravou hongkongskou husu a talíř sečuánského hověžího se sušeným chilli, co jsem ho jako jediná díky vytrénovaný plechový hubě byla schopná pozřít. Jak po vydatné večeři s párátkem v zubech zhodnotí náš host, na mý geniální domácí boloňský špagety to teda nemělo.


Tak to si snad pořídím zástěru!


A nakonec samozřejmě nelze vynechat veřejný barbacue za barákem, kde je to samý Ind a Neapolec, což sice přijímám s podivem, ale osmahnutý jižní Neapolec nebo Nepálec, kdo má sakra poznat rozdíl, a hlavně, kdo to chce řešit, když se tancuje na stole a od Ne(a)pálskýho vůdce dostaneš pivo a příběh o himalájským odboji?

A pak najednou zázrak, jo, já se budu koupat, všichni tři shodíme oblečení a skočíme do černýho moře.


A úplně nakonec pak v týhle letní noci nohy jedou foxtrot, ruce cha-cha a boky v rytmu pořádnýho disca, že to maj sousedovic za všechno to vrtání a my zase za všechny ty dny, co tu hrajem žolíky jen ve dvou.





GALLERY


9 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 454

DAY 453

DAY 395

FOLLOW