DAY 428

Aktualizace: 22. pro 2020


Věřím, že se v oblasti Insa-dong docela vyznám, ale tohle už vážně není ani trochu vtipný. Na plácku o rozloze 450m se snažím najít čajovnu, o níž vím jenom to, že začíná znakem 뜰. Jako život by byl o dost snažší, kdybych taky věděla, že u dvou kníračů stačí zahnout doleva, ale bloudění je zjevně moje nemesis...


Vcházím do podniku Tteul a hned za šoupacími dveřmi se poslušně zouvám. Malý Japonsko! Na vyvýšeným podiu je vytápěná dřevěná podlaha s nízkými čajovými stolky a u nich jsou usazený šmrncovní dámy v punčoškách. Dvakrát se po místnosti přesouvám za lepším výhledem do zimní zahrady a objednávám Omija tea neboli čaj pěti chutí. U něj bezesporu převládá chuť sladký a kyselý. Vlastně to chutná jak když vezmeš nejmenší hrníček, rozpustíš v něm celý C-čko a dáš tam tři vrchovatý lžíce bílýho cukru. Na první srk se okamžitě zbavuju od zimy ztuhlý tváře a přivádím si čistý glykemický šok.

K čaji pak dostávám klasický zákusek yugwa. Je to dutej závitek z vysmažený rýžový mouky, co má křupavou a lepkavou krustu a uvnitř je vysypaný něčím, co vypadá, ale nechutná jako piliny. Sladký je to tak akorát a dobrý dost na to, abych si toho koupila celej pytel a spráskala se po večeři.


Na hladině čaje nechávají Korejci plavat zpravidla tři oříšky. Žádná kamizolka ani večerní šaty z nich ale nevypadly.


Když už jsem u těch nápojů, nemůžu nezmínit kavárnu uvnitř skrytýho hanockýho ghetta, kde na starým vinylu hraje Ella Fitzgerald a kde pracují pouze lidi s knírem (...). A především, kde jsem svědkem vůbec nejkultivovanějšího rozchodu na světě. Hezký Korejec opouští hezkou Korejku, která se na celých dvacet minut ponoří v usedavý, ale naprosto tichý pláč. Svému již bývalému příteli se nedívá do očí, od daného rozhovoru oba svorně mlčí a Korejec velmi trpělivě čeká, až bude slečna hotová. Pak se ukloní sobě navzájem a se studeným kafem odchází každý vlastní cestou. Cože, žádný převracení stolů? To dostávám větší hysterák když Honza nadrobí mimo kuchyňskou linku.


K těm hezkým Korejcům... v životě jsem neviděla tolik koncentrovaný upravenosti. Se zalíbením (a naprosto bez rozdílu) čučím na chlapy i ženský. Propadám dojmu velký krásy a následně velký depresi. Každou holku tady porodila vosková figurína a každýho chlapce postřelil asijskej Adonis. A nejhorší nadávka? "Máš celkem mastnou ofinu."


Na druhou stranu, po několika odpoledních strávených po kavárnách, už to začíná být mírně sladkobolný. Tak třeba v univerzitní oblasti Hongdae, v podniku aA Café, co přiléhá k domu designu, se nestačím divit. Sedám ke stolu a vedle mě pár oslavuje 30-tiny. Tak to máme pochopitelně jedno video s dortem, druhý video s dortem a kafem, třetí video s dortem, kafem a spolu. A pak nepochopitelný pátý, šestý, sedmý a osmý. Mám dopitý kafe a musím si odsednout, protože devátý video, kdy ještě nikdo neříz do dortu, už prostě nedávám.


Sedám si na místo s výhledem na jiný dvě slečny a zažívám tři minuty čistýho hellu. Za vrchol self-degenerace vyhlašuju korejskou kavárnu. Tolik veřejnýho líčení a tasení zrcátek, uf. Tak pac a pusu. Pusu. Pusu. Pusu...


Anebo, ještě zmíním nejstraší Gwangjang market, kde se se zrcátky nikdo nemazlí. Tady je to samá unikající pára z vroucích kotlů, která se rychle sráží se studeným vzduchem mrazivý noci. Už při vstupu si říkám, že je to nejpřijatelnější food market, co sem dosud viděla. Work space a nádoby na jídlo jsou čistší než mý vlastní hrnce, a co víc, nesmrdí to tu vysmaženými náhražkami masa a rybinou, jak v potemnělých uličkách Hong Kongu.


V ulici se zelím převládá typická barva korejskýho jídla, teda ďábelsky rudá, co dokáže spálit chuťový pohárky jen při pohledu na ně. Na papričkách naložený zelí se sice míň kazí, ale tohle je red code nejen na jazyku, hrtnanu, ale.. i tak dále.


Na rohu mezi stánkem se sushi a kimchi pak spatřím bramboráky!


Vlastně je to bindae tteok, co se na pásovým kolotoči drtí v pastu a ta se pak vysmaží v poctivým jezeru z oleje. Není to z brambor, ale klíčků mungo, cizrny a dalších přísad. Jako dobrý, ale mastný tak, že pokud člověk nepolyká lžíci oleje ke snídani, nemá šanci sníst to najednou. Půlku tak dáváme do ledničky a pokud ji někdo z uklízeček nedojed, tak se tam nejspíš mastí dodnes.






GALLERY


8 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW