DAY 395

Aktualizace: 22. pro 2020



Na Victoria Peak musí všehovšudy každej, ale proč tam lezeme když je taková kláda, to fakt nevím. Kašlu na dobrou viditelnost, poďme si upřímně říct, co dál. Navrhuju pít kafe, nechodit do kopce, jíst sladký a zůstat doma až do jara. Někdo námitky?


Jó, if only. Na Victoria Peak vyjíždíme v temným popoledni a na kopci se jako každej strkáme o svý místo u kamenný zdi. Jedna fotka, dvě fotky, deset fotek po dvou, všichni společně, Iphonem, Honzovým foťákem, zeshora, počkej až odejdou lidi, máminým Iphonem, tátovým Iphonem, cizím Iphonem... A pak stejně vyberu tu rozmazanou, protože z těch naškrobenejch zbytečně bolej zuby.


Taky musíme povinně do Chi Lin Nunnery, jenže tam je to zase samý "věděls, že to je všechno postavený bez jedinýho hřebíku?" a taky "vědělas, že to býval aktivní ženský kláštěr?" Čert vem klášter a nás v něm, pojďme si položit skutečně podstatnou otázku: "Víte, jakej tady mají vůbec nejlepší piškotek?"


Podle mě je to jasně egg waffle, lidově známý taky jako vaječný obláčky. Je to vlastně suchý teplý těsto, co se dá srovnat s rozmočenou karlovarskou oplatkou. Hned jak dávám tuhle dobrotu ochutnat své matce, je mi jasný, že sem vlezla do vlastní pasti. Odteď totiž dostáváme denní masáž z obou stran. Otec:"není mi dobře, jsem nemocný". Matka: "koupíme piškotek?" My s Honzou: "kdy letíte?"


Jsme teď v zajímavý čtvrti Kowloonu a je čas na ukázku z večerní ulice, co je nabitá čínským šmrncem, kterej ráda romantizuju. Začínáme výhledem na noční Temple Street Night, ke kterýmu jsme se nikdy po soumraku ještě nedostali. Honza ví, že ze soukromýho parkoviště odnaproti bude bezvadnej výhled, vykroutíme tak čtyři patra a už zdálky slyším pištění obou rodičů, co by se nejraději vrhli obličejem na zem. A to ani nezkouším takový triky jako třeba fingovaný přepad přes zeď.

Výhled do noční ulice plný aut přebíjí pohled do ulice plný rozsvícených stánků. Jo, Temple Street Night Market je takhle zeshora famózní osvětlená nudle. Jenže, to je samý nechoď tam a nakonec dokola už pudem, že sem s Honzou budem muset příště sami.


Večerem oživlý město je skvělý. Potulujeme se kolem oblasti Yau Ma Tei, co nabízí různorodou podívanou. To si takhle jdu, fotím uličky, a někdo na mě pro nic za nic začne ječet. Mám chuť zaječet nazpět, že si můžu fotit co chci a ať si laskavě na...., jenže, to muž přesně dělá. Tak sorry jako, mažu tě. Yau...

Nejen z toho nás přechází chuť na pouliční jídlo.


... a nejen já sem celá zrudla.


Městem se táhne nekonečný zástup mini busů. O stan vedle si starý muž zastřihuje kníra a čeká, až někdo zažádá o věštbu z ruky. My se jdeme uklidit do malého jazzového baru, ale produkce se náhle - tvrdí otec - degraduje na estrádní zábavu typu ein kessel buntes. Po zvrhlým městě tak přichází degenerativní zábava.

Ještě, že máme zítra v plánu ty galerie...





GALLERY


4 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW