DAY 383

Aktualizace: 22. pro 2020


Tyhle bezcílný toulky po venkově jsou vůbec nejlepší. Bez očekávání něčeho konkrétního vyrážíme na poslední štaci po chudých vesnicích, kde nás každý zdálky zdraví halasným hellou. Je sobota a proudy lidí (minimálně v nedělních šatech) se ubírají k řadě improvizovaných stanů podél cest. Chvilku zvažujeme, že 23.12 vypadá jako extrémně populární den pro svatby. Převládá v nich růžový tón a z magičů zní veselá hudba.


Na cestě jsme přitom úplně sami a bezvýhradný vlastnictví silnice si dost užíváme. Jsme uchvácený podobou vietnamský přírody, která je o mnoho divočejší, než naše hongkongská. Míjíme pásma těžce přístupnýho a nezkrocenýho terénu a džungle doslova na dosah ruky. Obrovský balvany rozsypaný podél horský řeky jsou pak asi vůbec největším kýčem, co jsme tu zatím spatřili.

Příroda tu leží ladem skladem, včetně vyvrácených stromů zasahujících přímo do vozovky. Okolní kopce zanedlouho střídají plošiny s čajem, což je vůbec poprvý, co vidím lán čajových stromků na vlastní oči. Honza netrpělivě obírá větvičky s tím, že si na balkoně založít vlastní plantáž. Jenže větvička zmizí, jen co to na motorce vytáhneme nad šedesát. Zvažuju, že by mohl zkusit zapuštit čajovou drť z Tesca, co ji máme v kredenci, ale nechce.


Po necelých dvou hodinách stojíme na křižovatce menší vesnice a zvažujeme, kolik se dá na pomalu se vyprazdňující nádrž ještě najet. Náš pokus nabrat u jediný pumpy v okolí totiž nevyšel. Pan majitel nás nejen odmítl obsloužit, ale pro jistotu se zamkl uvnitř. Vyrážíme dál, nic jiného nám stejně nezbývá. Po pár kilometrech do kopce však nádrž nebezpečně klesne a ... prostě, vyhodí tě dveřma, vlezeš tam oknem. Motorku přistavujeme k tomu samýmu napajedlu a čekáme, dokud se majitel laskavě neodemkne.

Cestou zpět děláme ještě krátkou zastávku na pláži, kde číňan s tričkem typicky vyhrnutým nad otylý pupír urputně hrabe díru. Pak na pokoj, vysušit promoklý boty a v podvečer na jediný pahorek v Danangu, tzv. Marble Mountains, neboli horu pěti živlů. Vylezeme do krásný jeskyně se skalním buddhou.


Na nejvyšší vrcholek Mt. Thuy se leze po hromadě strmých schodů, takže co pár minut se na horizontu vynoří rudá tvář, pronášející lapajícím hlasem něco o chvále boha. Výhled je skvělej do momentu, než se tu objeví tři děvčata, řvoucí kolem dokola vynucený vzdechy údivu. Než se vůbec stačí rozhlídnout kolem sebe, jsou už synchronizovaně rozestavěný na kamenech, v rukou telefony a překřikují se plejádou hlášek:

Jedna:

"Whoooou, Iam at the top of the world. Whooou, look at me, woohooou".


Druhá:

"I have the best idea! Let´s take a picture together! Wohou, exciting."

Třetí:

"It´s like, like .. whoou.. like, how´s my hair?"


A přitom jediný vzrušující je to, že zejtra přijde Ježíšek.




GALLERY



3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW