DAY 382

Aktualizace: 22. pro 2020


Nedá se nic dělat. Musíme se stočit zpátky na jih, protože jsem si uhnala pořádnou chřipku. Přejezd v hustým dešti je sice na hraně zdravýho rozumu, ale sucho a teplo si zajišťuju jediným soběstačným způsobem - navlíku se do veškerýho oblečení co mám a boty navleču do dvou sáčků na mašličky. Kalhoty pod šusťákama a dvoje vysoký ponožky mi sice nedovolujou ohýbání v kolenech a paže s rameny mi vyrůstají přímo z hlavy, nicméně zimou a promoknutím rozhodně netrpím. Nemám vlastně žádnej problém ani s tím, že po půl hodině zběsilý jízdy vypadáme jako socky v igeliťáku oba dva. Honzovi to urvalo celý rukávy a mě z nosu permanentně visí nudle. Ale jedem.


Vyrážíme zpět po Hai Van Pass, což v překladu znamená "průchod oceánským mračnem". To sedí, vyjíždíme totiž na vyhlídku, která se po 15 miutách zahalí do nepropustných oblak. Chudáci novomanželé, co si sem přijeli nafotit album, protože tyhle mraky se maj protrhnout až v pondělí. A novinka pro nás, protože odteď už nejedeme o závod jen s deštěm, ale taky s těmi mraky.

Za nových okolností už taky čistě z lenosti najíždíme do ideálních kompozic a z motorky vůbec nevystupujeme. Neohroženě to házíme smykem do bahna i těsně nad roklinu, což je asi vůbec nejrozmazlenější dopad cestování na zadku.

Jinak, vyhlídka na vrcholu Hai Van Pass představuje zónu předělu mezi původními mocnostmi, tj. právě impreriálním Dai Viet (námi opuštěným severským Hue) a centrálním a jižně se vinoucím Champa Kingdom (námi projetým a do něj se navrátivším Danang a My Son). Stejně tak symbolizuje místo únik od čínskejch větrů, který se táhnou právě ze severu. A hlavně je tahle cesta známá díky dílu z Top Gear, kde ji označili za jednu z nejhezčích pobřežních cest vůbec. Právem, jede se po ní fakt jak po másle.


Do Danang vjíždíme s úlevou. Teploty se tu drží na maximu nejoptimističtějších představ a klidná cesta se rázem mění v hektiku předvánočního shonu. Kozy, ledabyle se prohánějící po silnici, tak bez mrknutí oka střídá nekončící troubení a zácpy, jako při evakuaci města. Mně je to ale fuk, já zbytek dne odpočívám na pokoji a doufám, že se přes noc zázračně vykurýruju.

A hele jo, vánoční zázrak se skutečně koná.





GALLERY



6 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW