DAY 380

Aktualizace: 22. pro 2020


Budu přísná a budu tvrdit, že Hue se dalo s klidem v duši vynechat. Slyšeli jsme na něj sice jenom chválu, ale město je bez klíčový citadely jen shlukem ulic bez většího kouzla a s největším smradem z motorek. A taky líhní nejotravnějších prodejců, co jsme za naši cestu potkali. Nebo vlastně, mají tu ještě Hue Market, kde Vietnamci alespoň dvakrát denně nakupují čerstvou zeleninu. A tam jedině mi nevaděj.

Ale začneme mantrou - ranním odchodem do deště, pro tentokrát s motorkou zanechanou před hotelem. Najednou se nám zdá, že je chůze děsně šouravej způsob přepravy. Ale co se dá dělat, do obýváku císařskýho citadely se s motorkou pravděpodobně nesmí.


Za ocelovým mostem zabočíme do malý uličky, odkud už zdálky rozeznáváme asi nejznámější tvar. Siluety ženských, co mají přes rameno hozenou dlouhou tyč a na jejích koncích košíky s kopcem zeleniny a bylinek. Fakt, že se zase spustil slušnej proud deště, na rytmus marketu žádnej vliv. Čerstvá zelenina se prostě prodává a nakupuje za každýho počasí, a tak i my kupujeme listy zelenýho čaje, co ho pak na pokoji dva dny sušíme, abychom je hned po příjezdu do HK vyhodili do koše. Cestou zapocený listy ani jedenz nás totiž louhovat nechce.

Honza se mě navíc po celou dobu pobytu v Hue nepřestává ptát "Hwái (výslovnost Hue) is still raining?" No, já sakra nevím!


Je to ospalý dopoledne a jen z nutnosti dorážíme k hlavní bráně citadely. Procházka není poklidná a spíš se zvrhává ve sprinty mezi budovami císařskýho komplexu. Za zázvorovej čaj a bun cha v podniku s radiátorem bych obětovala zbytek mládí.


Citadela je rozložitá a její různý bloky obydlovala nejslavnější královská rodina z dynastie Nguyen. Hue je tak vlastně původní centrum Vietnamu (Dai Viet), vpravdě kořenový základ dnešního Vietnamu. Dokonce i Francouzští kolonizátoři ho zachovali jako historický, ačkoli deaktivovaný symbol Vietnamu a při rozdělování země na komunistický sever a americký jih připadlo k na západ inklinujímu jihu.


My jdeme obhlídnout blok, kde bydlívala matka od starýho Nguyena a pro představu nám to docela postačuje. Paňmáma si ve svým do čtverce obehnaným "městě ve městě" nechala postavit několik budov, mezi nimi i Hall of entertainment. Rozdíl mezi původní zástavbou, co černá od deště a času, se nedá srovnat s opravenými částmi citadely, který opravujou otrávení dělníci v montérkách. Kombinace otravnýho deště a evidentní fušeřiny nám částečně ničí dojem z celýho místa.

A taky ještě, že mokrý kachličky sviňsky kloužou a že z Library Hall udělali obchod se suvenýry, což se neodpouští za žádnou cenu. A to ani za zázvorovej čaj a dobrý jídlo, co si ho nakonec dopřáváme po odchodu z týhle Vietnamský zakázanýho města.


V baru západního střihu je nám dobře. O to líp, když nakrmíme žaludek a spláchneme to koktejly. Já se teda bohužel spláchnu až moc, takže mi je druhý den extremně ouzko - s kocovinou horší než po silvestrovské noci a s horečkou, co mi přes noc propukla, mě moc čipernej den nečeká. Pobyt v Hue jsme nucený prodloužit o den a já se musím s Honzou ptát: "Hwaiiii?"




GALLERY



3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 1048

DAY 1046

DAY 1044