DAY 332

Aktualizace: 22. pro 2020



Kola. Kola, kola, motorky, kola. Auta, kola, motorky, motorky. Auta, kola, motorky, kárky. Kárky, kárky, kárky a další kola. Prostě všude, naházený na sebe jak kupa špinavýho prádla. Zrezlý, zaprášený, s ručním a hrudním povijanem, co chrání proti větru.


A hutongy. To zas máme - špína, prach, bezčasí a nenapodobitelnej lifestyle od minuty. Do jednoho takovýho "bezvýznamnýho" hutongu vcházíme a vlastně jedině takový hutongy stojí opravdu za vidění (teď záměrně útočím na turistický hutongy typu Nanluogu Xiang, který nemaj duši). Nuže, tenhle se jmenuje Paizi Hutong a je jen na deset kroků od rušný silnice, směrem na jih od bran Zakázanýho města.


A hned zkraje začíná to zmíněný bezčasí. Stará dáma si čte ve slábnoucím slunci noviny, opodál si muž na kárce dopřává svačinu. U dalšího domu si matka povídá s dcerou, která štrikuje svetřík. No, takovej vesnickej život, akorát, že se děje v kulminujícím centru Číny a na vzdálenost přesně jedný ulice od místa, kde je Starbucks a Prada. Zatímco tak na každý hutong připadají jedny společný záchodky v ulici, na Nanluogu Xiang se děje něco docela jinýho. Ale nezdá se, že by to lidi z hutongu a ty druhý nějak zajímalo.


Nefalšovanej hutongskej mikrosvět, jak ho máme rádi.


V přiléhající ulici - jiným bezejmenným hutongu - se odehrává trocha čínský Itálie. Celá ulice se vyběhla podívat, jak dostává starý muž od své staré ženy vypráskáno. Když ho dobuší pěstí, vypráší všechen prach předchozího podzimu a lidi se vrací zpět k porcování kuřete. Malá holčička naskočí na motorku, jako kdyby s hells devils křižovala svět už od nepaměti, děda vyveze zamatlaný vnouče na sluníčko a sám se dá do řeči s bezprizorními sousedy. Stojím uprostřed týhle ulice a s Číňany se vzájemně okukujeme jako bychom byly dva úplně odlišný živočišný druhy.


Já to prostě žeru.





GALLERY



3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW