DAY 316

Aktualizace: 22. pro 2020



Já to přiznám. Zvažujeme, že nasedneme k dalším líným turistům do sigtseeing bus. Nakonec nás ale ubrání vlastní sebeúcta, i fakt, že dva lístky vydají za slušnou večeři. Rezignovaně teda kapesníčkem otřu orosenej zátylek a od historický budovy parlamentu vyjdeme vstříc polední smažírně. Tomu obtloustlýmu amíkovi na otevřený korbě autobusu, co drží v jedný ruce kafíčko a vánek mu chladí obličej, ale nic dobrýho nepřeju. Průjem na tebe, srabe!


Elgin Bridge nás přenese na tu stranu města, ze který bude později výhled na vesmírnou hotelovou loď a možná i nejpropíranější atrakci, Singaporský superstromy. Ne, že bychom byli nedočkaví, jako spíš střídmí, a proto si cestou odpouštíme pozastavení nad kdejakou koloniální cihlou. Vyloupneme se u UOB Plaza a já si dřepnu na první rantl, co se mi nabídne. Na svoji matku, co si ve stylu trnavskýho don´t give a fuck dřepla uprostřed vatikánskýho náměstí na bobek, ale pořád nemám. Ve stínu budov, co spojují dvě hlavní UOB bankovní věže, si prohlížím sochu Newton od Salvatora Dalího. Prej, že velký poznání gravitace by nevzniklo bez open mind a open heart. A proto je socha vykuchaná v oblasti hrudníku i hlavy, aby mohlo přijít poznání padání jablka.


Těch soch ve veřejným prostoru tu mají vícero. Na Ruffles Square čučíme hodnou chvíli i na sochu Progres a Vylepšení, co kolem ní prochází kravaťáci z okolních bussiness center. A já mimochodem v tomhle centru tvrdím, že co se týče hezkejch lidí, primát zůstává bezpochyby pořád v Seoulu.


Pozor, přichází klíčovej přechod k výčnělku u Marina Bay, město se začíná zelenat. Já zase ale začínám rudnout, takže je na čase udělat menší přestávku u chlazenýho kafe a z dálky zhodnotit vesmírnou loď Marina Bay Sands. Jako pěknej hotýlek, takovej rodinnej.


Mohli bychom sice nahoru k infinity pool, ale problém je to k, ne do. Lůza může vyjet na střechu, ale musí stát na druhé straně zábradlí, které ji od hotelových hostů dělí přibližně o dva kroky a 10,000kč /noc. Někdy jindy, my už jsme se zabydleli v předražený díře pro sebevrahy.

Na samým konci Merlion Parku škrtáme další dvě ikony města - vodu chrlícího maskota Singapuru, rybo-lva Merliona (mer-lion) a budovu divadla Esplanade s podobou defenzivního ježka. Teda, oficiálně se jedná o tvar durianu, ale tahle interpretce trochu zavání.


Přes Esplanade most, co vypadá jak DNA šroubovice, se pomalu přemisťujeme k lodi, za níž číhají ty superstromy. Cestou mi taky dojde, že u nás v Hong Kongu se prodává zákusek s názvem esplanade, což mě dost potěší, protože až se jím budu příště cpát, bude to doslova teatrální zážitek.

Zároveň se taky tetelím nad tím, jak je všude tak málo lidí. Já vím, já vím, pátek odpoledne, to se ještě vydělávají těžký singapurský dolary, když je Singapore momentálně nejdražším místem pro žití. My se s tím ale nemažeme a v sámošce kupujeme piva a buráky jak typičtí balíci na dovče v Bulharsku.


A teď už opravdu zpátky na stromy!

Nejdřív se pokocháme pěkně s odstupem, ať máme úžas rozfázovanej. V elektrických korunách jsou zabudovaný malý světýlka, co po setmění rozehrávají stromy v jakousi multisenzorickou podívanou. Když vzpomenu na ten jeden zuboženej zelenej paprsek, co máme na našem skylinu, a o kterým se s nadsázkou mluví jako o "light symphony show"...

Z celýho parku supertrees je jich dohromady šest, co jsou propojený mostkem. Za sebe říkám, že pohled vzhůru je obdivnější než naopak. Každopádně, volně se procházet v korunách scifi stromů a nad korunama normálních stromů, to je úplně jiná liga zážitku. Ze zeleně přechází zrak a někteří návštěvníci bez žaludku dokonce zkoušejí, co mostek vydrží a lomcujou s ním jak paviáni. Kdybych neměla třas v nohou, k jednomu bych přiběhla a zezadu mu jí lípla.


Pak přecházíme do pavilonu Cloud Forrest Dome, v jehož centru se vypíná botanická hora o šesti výstupních řadách. Zeshora botanickýho kopce se spouští vodopád a celý prostředí je zahalený v mlze. K mýmu údivu je tu zima a zírám, že to orchidejím nijak nevadí.


No, ikdyž... jen co se stromy v noci rozsvítí jak vánoční stromeček a vše se sladí se songy třeba od A. Franklin, musím uznat, že se ani na moment nezanudím. Souhlasně zhodnotím, že takhle nějak asi opravdu vypadá vyspělý město. Ale my, hrdí a pyšní rodiče svýho vlastního potomka, stejně předřazujeme Hong Kong. Je to větší uličník a to nám sedí víc, než tohle hezký, vymazlený dítě od sousedů.




GALLERY










7 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 318

DAY 317

DAY 315