DAY 264

Aktualizace: 11. pro 2020


Všem oblastem mimo Hong Kong Island tu místní nadávaj do hongkongskýho dark sidu. A konkrétně Kowloonu tohle označení sedne jak prdel na hrnec. Kowloon je totiž špinavej, smradlavej, přelidněnej a hlučnej. Obzvlášť přes léto je to sálající pekelná díra pro celý dva miliony lidí, kterou nejde bez pevnejch nervů procházet víc jak tři hodiny. Už během nich se totiž v jednoho zmocňuje pocit, že do plic nasátej hutnej vzduch ze všech těch na maximum běžících větráků, výfuků a výparů, nepůjde vykompenzovat ani dvoutýdenním pobytem v lese. A snad v každým se aspoň na moment vynoří malej zelenej fašista, co odsoudí všechen ten bordel, co se tu každej den rozeseje.


Na okraje chodníků a do pěšiny vlasů člověku navíc v jednom kuse kape zkondenzovaná voda ze začernalejch klimatizací, co po několika kusech visí z každýho okna stejně zaneřáděnejch činžáků. Prádlo tu visí z oken přímo do ulice, asi aby vyschlo v dusnu a načpělo smradem z jídla, co v temnejch uličkách mezi baráky nikdy nespatřilo světlo světa. Na každým rohu tu člověk narazí na pojízdnej stánek, ve kterým se koule čehosi ráchaj ve světle hnědý srajdě a lidi to kupujou navzdory vědomí, že se to celý den válelo ve friťáku a jeho přepáleným oleji. Podle chuti stánky nabízej i jiný věci, třeba smažený uši a jiný dobroty, co by se ostýchal sežrat i nejloudivější pes bez čuchu, a o kterých průvodci prohlašují, že je to authentic. Prostě dark side.


Kowloon je tak v zásadě jeden obří market, počínaje improvizovaným vyskládáním různýho artiklu přímo podél zábradlí chodníků, v prodejních budkách z plechu, který se krčí v kdejaký zapraseným průchodu mezi ulicema, aby se v nich ostřílenej obchodník vyhnul žhavýmu slunci, nebo v jednom z milionu krámů, kde se s klidem dřímá, protože dovnitř zřídka vkročí cizí noha.


Ostatně, právě na rozích oněch uliček hanby, co se jimi se dá projít jen se zatajeným dechem, se kupí různý stanice s rukodělnými řemeslníky, počínaje opraváři bot, zámečníky nebo svářeči. A pak jsou tu samozřejmě open-spacový kuchyně, který milovníkům streetovýho KFC musí nutně přivodit stejně "autentický" následky.


Každej druhej stařec se zlomenejma zádama se pak přes kowloonský ulice tlačí se svou rozvrzanou kárku, pocitvě naloženou kartonem. Prodej kartonu je často hlavním (a jediným) výdělkem starých lidí. Bohužel tu totiž platí, že o starý se státní správa fakt nezajímá, a tak kdejaká 90letá bábina musí denně strkat a plnit svůj vozík.


Celej distrikt je samozřejmě zbarvenej předně do červena a z baráků trčí oprejskaný neony a vývěsní štíty. Ulicí Fa Yuen se pak táhne dlouhá lajna stánků, jejichž deštníkový střechy je možný pozorovat z nedalekýho nadchodu.


Z druhý strany nadchodu se pak dá bavit pohledem na nekončící zácpy červených mini busů, co se snaží napojit na už takhle ve švech praskající hlavní třídu. A celý výjem samozřejmě lemují skupinky filipínek a indonésanek, který se dobrovolně shlukují během svýho sobotního chillu na mostě.


Jak už to tak bývá, nechybí mezi nima spáči, vybírači vešek, kosmetičky, hodovníci nebo prostí váleči u zábradlí.


Co se tak Kowloonu týče, je to prostě vyčerpávající místo. A tak se vzdávám, z autobusu si s oddechnutím naposled prohlídnu frontu na ucpaným chodníku a jedu na hong-kongskej bright side, protože to ať mi nikdo netvrdí, že tahle díra - se vší úctou k zábavě, kterou nabízí otrlcům - má něco společnýho s odlehlou, ale úlevně prostornou západní stranou pevniny, kam se vracím s velkým nádechem. 💙



GALLERY


4 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 489

DAY 454

DAY 453