DAY 251

Aktualizace: 21. lis 2020


Dnešek si režíruju jen sama pro sebe a předpověď mi ohlašuje další mokrej den. Pro jistotu si tak beru nový boty, ale deštník nechávám doma. Nevím, no.


Na hlavní třídě se protnu s vodním tokem Cheong-Gye-Cheon, který vypadá za dne celkem nenápadně a po hlavní třídě míjím řadu výškových budov. Od tý doby, co se pohybuju v různých mega city, se učím chodit s hlavou výhradně vykloněnou. A světe div se, míň se ztrácím.


Na Myeong-dong nákupní třídě se to hemží mladýmu, co u obchodů stojí dlouhý fronty na takzvaný K-pop a D-drama reklamní předměty. To jsou předměty s tvářemi androgynních modýlků z místních soap operas a tím, co Seoulani nazývají idols shops. To máš tamhle polštářek s potiskem kluka jak z reklamy na dětský pudr, támhle jinou tvář mladíka na samolepce a samozřejmě kalendáře pro rok 2018. Dost teď lituju, že sem si jeden nekoupila a nenahradila tak svůj kalendář Veermera pro rok 2017 něčím trochu víc handsome. Teda pretty.


S nákupy pokračuju dál do tržnice Mandaemun Market, co stojí za rozštěpenou budovou pošty s fontánou. Jako bych těch asijskejch davů neměla dost od nás z Mong Koku. Otráveně se prosekám davem, protože takových výjevů už mám celkem dost a...


... vydám se k Namsan Park, kde mě během výšlapu chytne krátká přeháňka. Panorama za zdmi parku nabízí výhled na onu ´nehodící se část´ města, kterou jsme pozorovali včera z opačný strany. Jak sem zaprcatělá, nevidím přes vysoký zdi, takže fotím jedině ve škvírách.


Pak mě chytne další přeháňka, která mi potvrdí, že dneska budu moknout ze shora a ne zespoda. Nechám mraky pár minut vyřádit a s dalším vyjasněním se vydám na příjemnou cestu směrem k Namsangol Hanok Village, tedy k méně slavné sestře Bukchon village. Vzhledem k mírný nepřízni počasí, všednímu dni a menší slávě očekávám, že vesnice by měla být spíš prázdná.


V průběhu celý cesty mě déšť v přívalových intervalech několikrát vhání do pagod, odkud s nezvyklým klidem vyčkám, až zase přejde. Kdo by taky nebyl vyklidněnej, když mu u toho hrajou na flétničku...


Cesta k vesnici se nakonec celkem táhne a párkrát si vůbec nejsem jistá, jestli jdu správně - obzvlášť, když mi závěrečný most nabídne dvě možné cesty a obě vedou k něčemu jako Jižní Spojka. Nakonec ale vcházím do předsálí vesnice, kde se uprostřed parku rozprostírá betonovej talíř. Sem unavená z chůze a představa, že se jako laboratorní krysa budu jak smýkat betonovým labyrintem, mě moc neuchvacuje.


Na zdi dostávám vysvětlení, že v menším venkovním talíři je časová kapsule, ve který je uloženo na 600 dokumentů a která se otevře až k tisícímu výročí historie Seoulu, takže někdy za cca 400 let. U toho my už asi nebudem.


A hle, je pondělek a vesnice je zavřená. Jistě. Tak si v pagodě nechám přejít poslední přeháňku a pomalu se odšourám balit kufry.





GALLERY


2 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW