DAY 249

Aktualizace: 21. lis 2020


Na konci nákupní třídy v Insa-Dong se usadíme na kameny, abychom vyslechli něco z pouličního zpěvu. Říkám si, že na Václaváku bych buskery přešla bez většího zájmu, ale prostě, tady to je jinej kontext. Tak tam deset minut posloucháme tklivej zpěv a recitaci, co doprovází čtyři slečny na kajagum, což je korejská variace z třídy nástrojů citadel. Honzovi to trhá srdce a než vypukne v proudy slz, pokračujeme raději v cestě do historický vesnice Bukchon.


Včerejší vypozorovaný výjevy se cyklicky opakují, takže kavárnu míjí slečna v hanboku a slečnu v hanboku míjí další kavárna. Kdo tady na ulici v ruce nedrží plastový no-name kelímek s brčkem a nesrká čaj, svařenou rýži sykhie, ochucený mlíko nebo kafe, nepatří do tohodle světa. Jako třeba já, která se přeze všechnu lásku k tekutinám ještě žádným typicky korejským drinkem neprolila. Času ale dost, věřím si.


Tradiční vesnice Bakchon s tradičními domy hanok (přesně - korejský šaty bez b). Jejich osud je stejný jako měla tradiční zástavba v Číně, kde se taky v druhý půlce 20.století země probrala k jakýmusi modernímu uvědomění a ve snaze zahodit starý, ergo zaostalý, se začaly strhávat hutongy a tady zase hanoky. Bakchon vesnice je tak jednou z mála skanzenů, co z historický demolice upomíná na starý "dobrý" časy. A tak jdeme do kopce, jak jinak, než v závěsu za holkama v hanboku.


Typický domek měl na svoji dobu úctyhodně sofistikovanou izolaci a dneska se do něj sestěhovávají pléna městských astmatiků a alergiků, aby je dům vyléčil.


Jdeme se mrknout do jednoho z nich, kde se na vlastní ponožky přesvědčím o chladící povaze podlahy a v druhé místnosti zkouknu pár pohřebních figurek kokdu.


Protože vesnice není potěmkinova, vyžaduje rozumnou míru solidárnosti s obyvateli, jejichž klid tu stráží brigádníci s cedulemi TICHO. Přesto se však na nejrušnější křižovatce místní nevyhnou tomu, aby alespoň desetkrát za den neslyšeli "vyfoť mě tam, ne, to mi nesluší, ještě tady, teď spolu, no tak ještě jednou, ale, teď z profilu, ukaž, teď ty, tak naposled"... a tak dál a znovu.


Přestože si už od rána pomýšlím na čaj, ke kterýmu bych se posadila na zem s nohama zalomenýma v kříž, vyhlížela do venkovní zahrady a kochala se okolím jako tady....


... má Honza pro moje požitkářství stopové porozumění. A tak mi do ruky strčí kafe v plechovce ze sámošky a na schodech si dohraje další level v ninja battle. Jako za co?


Nazpět v oblasti Insa-Dong nám stojí v cestě vyhlášenej chrám, který by bylo podezřelý minout, když se nám tyčí přímo u hotelu. Je to lotosovej chrám Yongye-sa a máme štěstí, že v tuhle hodinu zrovna probíhá hodina hromadný modlitby. Štěstí až na to, že se mi v ten moment vybíjí foťák.


Navečer je nutný napravit reputaci s tekutinami a na doporučení se vydáváme do hip hoodu Hongdae, co se o něj ze tří stran otírají tři různý univerzity. Je to klasická oblast na vzestupu, něco jako kdysi vycházející hvězda Krymský, než se stala ustálenou značkou. Tady to taky pulzuje lidmi, co na rohu stylových podniků fungujou napůl uvnitř a napůl na ulici.


Oblast by bezpodmínečně zasloužila prozkoumat zevrubněji, ale když narážíme na oba z doporučených barů, nakonec nezbude, než do jednoho vejít. Volíme rohovej bar básníků, jehož název nemá anglický překlad, ale rozhodně ladí s mojí představou místa, kde strávit příjemnej večer.


V přízemí mají knihovny, na stolech starý telefonní aparáty a u stěny hudební koutek. Do prostoru pod námi je možný vhlídnout kruhovým otvorem zeshora a pozorovat lidi, jak žvaní a pijou. Na stole nám přistanou dva bílí rusáci a jen škoda, že časopis s názvem Korea Sceptic, Promotion of critical thinking není dvojjazyčná. Cestou domů si pak "na korejce" samozřejmě kupujeme ještě tradiční ochucenou vodku soju, což je v neochucený verzi celkem pecka a v tý ochucený.. taky. A protože to může být naposledny, tak pěkně do dna...



GALLERY


2 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 433

DAY 428

DAY 426