DAY 224

Aktualizace: 21. lis 2020


S Lamma Island máme teprve první rande. Ostrov, ze kterýho už zdálky čouhají tři elektrárenský věže, se dá navolno přeložit jako jižní vidlička. Má dvě přístaviště - severní Yueng Shue Wan a jižní, který si ale necháváme až na dobu, kdy samice karety obrovský laskavě vyvrhnou stovky vajíček. Do tý doby totiž patří jižní pláže výhradně jim.

Nedbaje šedýho nebe se vydáváme vstříc koloritu jižní vidličky, která údajně tepe v hippie-reggae rytmu. To jsem zvědavá, kolik hašišáků a hárošů na místě potkáme.


Plavba lodí je vždycky půlka zábavy. Obzvlášť cesta z Central je pro mou nedovyvinutou orientaci prospěšná, protože Hong Kong Island obeplouvá po celým západním pobřeží. Plním tak svoji 3D mapu a v odpovědi na nevinnou otázku "kde bydlíš?" už suverénně neukazuju kamsi k západnímu břehu Taiwanu.

Když po rozbouřeným moři opustíme finanční čtvrť...


... vplujeme do oblasti bez mraků, kde nás už z dálky vítají ony elektrárenský věže. Po připlutí na pevninu se dočkáme vcelku klasického pohledu na zátoku a zkraje rozpoznáváme zelenou ceduli s nápisem Lamma Grill, odkud hodláme večer kritizovat západ slunce a lokat místní pivo Blue Girl.


Cestou k pláži, která je označovaná za nejoblíbenější a nejhezčí na ostrově, nepostřehnu žádný náznak reggae ani hippie. Průchod vesnicí se podobá všem ostatním. Je plná starých lidí, co prodávají starý nebo neopak nedozrálý banány, který o pět metrů dál volně padaj k zemi. Na hlavní ulici se to hemží množstvím vega restaurací, obchodů s bio, eko.. no prostě Lamma in natura.


Rozpálený slunce je naprosto úmorný, což si na cestě bez jedinýho úlevnýho stínu ve svých džínách maximálně užívám. Možná přišel čas pořídit si deštník.


Pláž nakonec vyhodnotím jako obstojnou. Jemný písek, roztomilý umělý meandr, sezení ve stínu, zátiší s kameny a v pozadí hory. V pozadí hory a...


... zprava člověka do zraku bez varování udeří celkem nezanedbatelná budova tepelný elektrárny. Tohle je bezpochyby pohled, na který si člověk moment zvyká. Na druhou stranu, koupání u elektrárný má jistě svoji vlastní energii...


Jdeme dál směrem k Herbaland, zahrádkářský kolonii, kde se třesu na zakoupení sypanýho čaje. Jdeme hodně dlouho a hodně vysoko, až nám nakonec dojde vlastní omyl. Odchýlili jsme se tak, že dojít pro čaj by bylo pomalu rychlejší na ten můj Taiwan. Mezi vzdechy se poptáme místního policisty na cestu a ten ukazuje na jižní část ostrova, že tudy prý kráčíme. Tam ale nikdo nechce, tam se přece množí želvy.


Máme štěstí, že výhled je dostatečně kompenzační, takže kroků navíc dlouho nelitujeme. Je tu klid a nikde nikdo, což rozhodně není něco, co v Hong Kongu člověk bere za samozřejmost. Moje odřený lokty mají dneska prostě neděli. Vyšlápneme poslušně na vrchol kopečku, odkud zase jako kamzík sbíhám dolů, abych cvakla Honzu na horizontu. Jo, ta vejška asi není moc vidět, ale fakt tam je!


Snu o čaji se nevzdávám. Po dvaceti minutách hledání, kdy si to ale s klidem nakráčíme k nějakému muži na jeho vlastní zahradu, si na malé brance povšimnu cedule s nápisem zavřeno. A tak zase jednou končíme s pivem na pláži, protože co člověku prostě zbejvá.


A samozřejmě ještě ten avizovanej západ slunce z restaurace s famózním jídlem, to mě dobilo na tisíc voltů.




GALLERY


2 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW