DAY 222

Aktualizace: 21. lis 2020


Na Lantau Island je místo, co zamrzlo v čase. Fosilní vesnice Tai O žije stejným životem jako před sto lety. Staří rybáři a jejich ženy se po celý dny zajímají jenom o výlov, sušení a prodej ryb. Vyrážíme k ní lodí a vedro je s prominutím na chcípnutí - tipuju to tak na 35° a 98% vlhkost. Většinu cesty tak strávím s hlavou vyvrácenou z lodi, aby odpor větru oddálil mé umdlévání.


Vesnice je kousek od přístavu a jedná se o shluk obytných budek na chůdách. Hned zkraje člověka ovane puch rybiny a smrad močůvky. Jako, v průvodci píšou, že jsou to Benátky v Hong Kongu, ale podle mě se tu zaostalost zaměňuje s romantikou starých časů. Však taky plout na gondole a kochat se renesančními kopulemi je stěží totéž jako bořit nohy do bahna a nechat si vypalovat sítnici odrazem z rozpálených plechů.


Prťavý osídlení nabízí dvě hlavní atrakce. Zaprvé projížďku lodí do nedalekých vod, kde je možný pozorovat růžový delfíny a zadruhé projížďku lodí po vnitřním kanálu, kam určitě delfíni přicházejí umřít. Nebereme ani jednu možnost a jdeme pěkně po svých k Tai O Street market, kde jsou ... ryby. A nejlepší melounovej nanuk, co sem kdy měla.


Překlenovací most mezi oběma břehy kanálu tu ještě do 96´ nebyl a lidi se z jednoho břehu na druhý dostávali pomocí převozníka (zpravidla obsluhující starší ženy), která člun s pasažéry posouvala ručkováním po nataženém laně. Na druhém břehu se snažíme dostat co nejblíž k vodě, abychom zblízka viděli, jak si domky opravdu stojej. Vůbec totiž nechápu, že dřevěný nohy, nasáklý slanou vodou a olezlý mušlemi, drží něco jinýho než hromadná síla vůle.


Jinak, tenhle systém bydlení zavedli Tanka lidi, kterým se tu obyčejně říká vodní cikáni a konkrétně v Tai O se pro ně vžil speciální název, protože nikde jinde na světě se takhle domy na nohách nastaví. Se ani moc nedivím.


Lidi tu žijou bez většího stresu. Na ulici prodávají ty svoje ryby, krevetový pasty, nebo vysedávají na verandách a šlechtí bonsaje.


Za dalším mostem se ocitáme v místě úplnýho odlivu, kde už není žádná voda, ale pouze bláto. Působí to bezútěšně. Všechno zrezivělý, podmáčený a plesnivý. Domky oprejskaný a nechápeme, jak to mají vymyšlený s tou izolací (obzvlášť teď v létě musí být v takový plechový buňce jako v troubě, ne?) Navíc domky jsou na sebe namačkaný tak, že se mezi ně nevejdou ani dva bulimici vedle sebe. Na druhou stranu, sousedi si můžou z okna dát klidně páku.


Možná prožívám kulturuní šok, ale Tai O mě prostě neoslovuje. Rozčiluje mě špína, smrad a vedro k zalknutí. Když mě navíc neobměkčí ani Tiramisu (první náznak něčeho italskýho), prokřižujeme vesnicí až na její konec a je čas stočit se zpátky. Tohle nezachrání už ani delfín. I když jeden melounovej na cestu se na tam ještě vleze...




GALLERY


3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW